Stanislav Devátý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Stanislav Devátý, Dr.

Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
7. června 1990 – 31. prosince 1992

Zastupitel Zlínského kraje
Úřadující
Ve funkci od:
8. října 2016

1. ředitel BIS
Ve funkci:
1. ledna 1993 – únor 1997
Předchůdce funkce vznikla
Nástupce Karel Vulterin
Stranická příslušnost
Členství OF (1989–1991)
ODS (1991–1992)
Nestraník
v kraji za ODS (od 2016)
do Sněmovny za ODS (2013)

Narození 8. června 1952 (65 let)
Zlín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Profese advokát
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Stanislav Devátý (* 8. června 1952 Zlín) je český advokát, bývalý disident, signatář Charty 77 a politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za ODS a v 90. letech ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS), od roku 2016 zastupitel Zlínského kraje.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Už od konce 60. let se pohyboval v okruhu alternativní, protirežimní mládeže. Vystudoval střední průmyslovou školu elektrotechnickou a pracoval jako technik-elektrikář i programátor v několika státních podnicích, včetně JZD Slušovice. Toto místo musel opustit poté, co se stal signatářem (20. května 1985) Charty 77 (podle vlastních slov ale podepsal již roku 1977, nicméně později zjistil, že mezi signatáři chybí, tak podepsal podruhé) a členem VONS. V letech 1988–89 byl mluvčím Charty 77. 16. ledna 1989 položil věnec na hrob Jana Palacha ve Všetatech, v situaci, kdy byl hřbitov tehdejšími bezpečnostními složkami komunistického režimu obležen. Při policejních zásazích praktikoval metody pasivního odporu, držel protestní hladovky. V roce 1989 byl z politických důvodů opakovaně vězněn, veřejnost se dozvěděla o jeho protestních hladovkách, zejména z tehdy již jen sporadicky rušeného vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Ve Zlíně založil Společnost přátel USA. V srpnu 1989 byl odsouzen k 20 měsícům vězení, ale podařilo se mu před zatčením uprchnout do již svobodného Polska. Zpátky do ČSSR se vrátil až 10. prosince 1989 po sametové revoluci.[1][2]

Ve volbách v červnu 1990 byl zvolen do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Jihomoravský kraj) za Občanské fórum. Po rozkladu OF v roce 1991 přešel do klubu ODS. Mandát obhájil ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[3]

Ostře vystupoval proti bývalým komunistům v OF. Byl zvolen do Komise 17. listopadu, kde veřejně proslul v aféře Kavan (Jan Kavan byl označen za spolupracovníka Státní bezpečnosti). Podobně vystoupil také v říjnu 1990, kdy označil za spolupracovníka StB Boleslava Bártu, předáka moravistického hnutí HSD-SMS.[4] Usiloval o brzké zveřejnění seznamů spolupracovníků StB. Ty nakonec zveřejnil Petr Cibulka. V roce 1992 byl jmenován náměstkem ředitele FBIS. Po volbách v roce 1992 ale Vladimír Mečiar a jeho vítězné hnutí HZDS odmítal jmenování Stanislava Devátého do čela Federální bezpečnostní informační služby a bezpodmínečné požadoval i odvolání dosavadního ředitele Štefana Bačinského. O této věci se výslovně zmiňoval v rozhovorech s Václavem Klausem.[5][6]

Devátý se nakonec po rozpadu Československa stal ředitelem nově vzniklé Bezpečnostní informační služby. V polovině 90. let čelil kritice. V lednu 1995 obvinil tehdejší předseda ODA BIS, že nad rámec zákona shromažďuje materiály o politických stranách. Vyšetřování ale nic takového nezjistilo. O rok později s tvrzením o sledování politiků bezpečnostní službou přišel i předseda lidovců Josef Lux. BIS to odmítla, ale Stanislav Devátý několik dní po vypuknutí aféry v listopadu 1996 z funkce jejího ředitele odstoupil.[7]

Teprve během svého působení v BIS vystudoval dálkově Právnickou fakultu Univerzity Karlovy,[2] a v roce 1996 se stal koncipientem advokátní kanceláře, později samostatným advokátem (advokátní kancelář Toman, Devátý & partneři). Mnohými publicisty je stále považován za vlivnou osobu a významného experta v záležitostech bezpečnostních služeb.[8][9]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval jako nestraník za ODS ve Zlínském kraji. Na kandidátce původně figuroval na posledním 22. místě, nakonec ale obdržel nejvyšší počet preferenčních hlasů. Mandát však nezískal, protože ODS na žádný poslanecký mandát v kraji nedosáhla.[10] V krajských volbách v roce 2016 byl zvolen jako nestraník za ODS zastupitelem Zlínského kraje.[11]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

22. listopadu 2016 dostal pamětní dekret ministra a odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu "za soustavnou a dlouhodobou protikomunistickou činnost vykonávanou v rámci nezávislých politických iniciativ, za autorství a rozšiřování petic, prohlášení a otevřených dopisů požadujících dodržování základních lidských práv a svobod, za udržování kontaktů se zahraničím za účelem vzájemné spolupráce, podpory a výměny informací o politickém dění v Polsku a Československu".[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Stanislav DEVÁTÝ [online]. totalita.cz, [cit. 2012-08-07]. Dostupné online.  
  2. a b Hanzlík, Jiří: Když mě chcete, tak si mě odneste [online]. ustrcr.cz, [cit. 2012-08-07]. Dostupné online.  
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-08-07]. Dostupné online.  
  4. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1618.  
  5. Zetocha, Karel: Zpravodajské služby v nové demokracii: Česká republika [online]. is.muni.cz, [cit. 2012-08-07]. Dostupné online.  
  6. Vymenil Mečiar rozdelenie štátu za ovládnutie FBIS?, alebo Samostatnosť 15 [online]. hnonline.sk, [cit. 2012-08-07]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. Lobbista, nebo terorista? [online]. euro.e15.cz, [cit. 2012-08-07]. Dostupné online.  
  8. Milan Churáň; Encyklopedie špionáže; Libri, Praha, 2000, str. 98
  9. Kolik ministerstva utrácejí za právníky – resorty ODS [online]. ceskapozice.cz, [cit. 2012-08-07]. Dostupné online.  
  10. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 25.10. – 26.10.2013, Jmenné seznamy, Kraj: Zlínský kraj, Strana: Občanská demokratická strana, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2013, [cit. 2016-07-19]. Dostupné online.  
  11. Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7.10. – 8.10.2016, Jmenné seznamy, Kraj: Zlínský kraj, Kandidátní listina: Občanská demokratická strana, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2016, [cit. 2016-10-12]. Dostupné online.  
  12. NAŘÍZENÍ MINISTRA OBRANY číslo 9 ze dne: 22. listopadu 2016. Ministerstvo obrany. 2016-11-22. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]