Stanislao Farri

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stanislao Farri
Narození6. července 1924
Bibbiano
Úmrtí22. června 2021 (ve věku 96 let)
Reggio Emilia
Povolánífotograf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Stanislao Farri (6. července 1924, Bibbiano22. června 2021, Reggio Emilia) byl italský fotograf.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V roce 1943 se jako amatér zúčastnil své první skupinové fotografické výstavy. Se svým otcem spolupracoval jako švec až do roku 1949, kdy odešel z podniku a pracoval jako typograf. Od roku 1955 vykonával povolání fotografa.

Během své kariéry se jako amatérský fotograf zúčastnil více než 500 fotografických výstav v Itálii i v zahraničí. V profesionální fotografii se věnoval dokumentaci prací týkajících se jeho města, Reggio Emilia a kulturního dědictví.

Fotografický archiv obsahující více než 170 000 kusů, včetně negativů a pozitivů, zanechal v knihovně Panizzi v Reggio Emilia.[1]

Zemřel v Reggio Emilia ve věku 96 let dne 22. června 2021.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Stanislao Farri fare fotografia, fotografický svazek, 1986, Università di Parma
  • Fare fotografia, fotografický svazek, 1986
  • Parma di Farri, fotografický svazek, 1990, Silva
  • Casalgrande-1992, Stanislao Farri, fotografický svazek, 1992, Comune di Casalgrande
  • Stanislao Farri, fotografický svazek, 1998, FIAF
  • Stanislao Farri alberi: fotografie 1951- 2008, 2009, Skira, ISBN 9788857202679
  • Stanislao Farri: Figure nel paesaggio, fotografický svazek, 2015, ISBN 9788878980969
  • Stanislao Farri. Le cento e cento identità della donna, fotografický svazek, 2016, ISBN 9788878981386
  • Stanislao Farri. Boretto e il Grande Fiume. Ediz. illustrata, fotografický svazek, 2017, ISBN 9788878981355

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Comune di Reggio Emilia, Stanislao Farri fotografo reggiano, 1976.
  • Biblioteca Panizzi, Stanislao Farri e l'archivio dell'utopia, Laura Gasparini e Monica Leoni, 2018.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stanislao Farri na italské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]