Přeskočit na obsah

Stanisław Tilich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stanisław Tilich
Stanisław Tilich (2013)
Stanisław Tilich (2013)
3. předseda Saské státní vlády
Ve funkci:
2008 – 2017
PředchůdceGeorg Milbradt
NástupceMichael Kretschmer
70. předseda Spolkové rady
Ve funkci:
1. listopadu 2015 – 31. října 2016
PředchůdceVolker Bouffier
NástupceMalu Dreyerová
Předseda saské vlády
Ve funkci:
28. května 2008 – 12. prosince 2017
PředchůdceGeorg Milbradt
NástupceMichael Kretschmer
4. Saský státní ministr financí
Ve funkci:
28. září 2007 – 18. června 2008
PředchůdceHorst Metz
NástupceGeorg Unland
3. Saský státní ministr životního prostředí a zemědělství
Ve funkci:
11. listopadu 2004 – 27. září 2007
PředchůdceSteffen Flath
NástupceRoland Wöller
Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci:
19. července 1994 – 26. října 1999
Volební obvodSasko
Stranická příslušnost
ČlenstvíKřesťanskodemokratická unie (od 1990)
Křesťansko-demokratická unie (1987–1990)

Narození10. dubna 1959 (67 let)
Nowa Wjeska
ObčanstvíNěmecko a Německá demokratická republika
ChoťVeronika Tillich
Alma materTechnická univerzita Drážďany
Serbski gymnazij Budyšin
Profesepolitik
Náboženstvířímskokatolická církev
Oceněnízáslužný velkokříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2018)
Řád za zásluhy Svobodného státu Sasko
Řád za čestné za zásluhy o provincii Dolního Rakouska
CommonsStanislaw Tillich
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislaw Rudi Tillich (lužickosrbsky Stanisław Tilich, * 10. dubna 1959, Neudörfel) je čelný německý politik lužickosrbské národnosti, člen CDU, od 28. května 2008 do 12. prosince 2017 třetí předseda vlády Svobodného státu Sasko a bývalý prezident Spolkové rady.[1] Od září 2019 působí jako předseda dozorčí rady Středoněmecké hnědouhelné společnosti (MIBRAG).[2]

Stanislaw Tillich se narodil v malé vesnici Neudörfel (srb. Nowa Wjeska), kde se naprostá většina (89%) obyvatel stále hlásí k hornolužické národnosti. Jeho otec Rudi Tillich (1929–2007) a matka Katharina rozená Korjeńkec (1931) byli aktivními členy Domowiny a v rodině se mluvilo výhradně lužickou srbštinou, takže dle svých slov se německy musel naučit od sousedů.[3] Přestože se každý z rodičů hlásil k jiné konfesi, otec k evangelické a matka ke katolické, svého syna vychovali jako katolíka.

Absolvoval srbskou základní školu v Panschwitz-Kuckau (Pančicy-Kukow) a poté navštěvoval lužickosrbské gymnázium v Budyšíně, kde taky v roce 1977 složil maturitní zkoušku. Po splnění základní vojenské služby (1977–1979) studoval strojírenství na Technické univerzitě v Drážďanech (1979–1984), a následně nastoupil do státního elektrotechnického podniku ve městě Kamenz (Kamjenc). V letech 1987–1989 působil v okresní správě Kamenze a dokončil postgraduální studium v Lipsku.[4] S pádem Berlínské zdi načas přešel do podnikatelské sféry, ale od roku 1995 se rozhodl plně věnovat politické dráze.

Stanislaw Tillich je ženatý, s manželkou Veroniku (1959) mají dvě děti, Milana (1981) a Danu (1983). V dubnu 2015 se přestěhovali z Pančicy-Kukow a nyní bydlí v Weißen Hirsch u Drážďan. Tillichův tchán je původem Polák, který byl za války nasazen v Lužici na nucené práce, oženil se zde však s Lužickou Srbkou a do Polska se už nevrátil.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Tillichova politická kariéra začala v říjnu 1987 vstupem do strany Křesťanskodemokratické unie (zkráceně CDU). V květnu 1989 se stal místopředsedou okresní správy Kamenz, v března 1990 byl zvolen poslancem prvního celoněmeckého spolkového parlamentu. Mezi lety 1994 až 1999 působil jako poslanec v Evropském parlamentu a jako místopředseda rozpočtového výboru Evropské unie. Od roku 1992 až do 1999 byl členem předsednictva Evropské lidové strany.

V roce 1999 přešel z Bruselu do regionální politiky, od voleb 2004 až do roku 2018 zastával mandát v saském zemském sněmu. Vykonával funkci saského ministra pro spolkové a evropské záležitosti (1999–2002), vedoucího saského kancléřství (2002–2004), saského ministra životního prostředí a zemědělství (2004–2007) a saského ministra financí (2007–2008). Dne 28. května 2008 ho zemský sněm zvolil saským premiérem, kterýžto post dokázal obhájit i ve volbách 2009 a 2014. Ještě před volbami v roce 2014 ukončil spekulace, že by se mohl spojit s nově založenou AfD, na kterou se CDU naopak snažila upozornit jako na krajně pravicové hnutí.[5] Sasko bylo první ze tří východoněmeckých spolkových zemí, v nichž se během dvou týdnů konaly zemské volby. Po něm následovaly Braniborsko a Durynsko, čímž byla završena první série zemských voleb od nástupu třetí vlády Angely Merkelové. Od roku 2010 patří k nejužšímu vedení spolkové strany CDU (20členná výkonná rada), v letech 2015 a 2016 pak předsedal horní komoře (Spolkové radě) německého parlamentu. Jako zástupce Saska působil od října 2016 ve výboru pro věci zahraniční.

Dle průzkumů veřejného mínění si v roce 2012 Tillichova saská CDU udržovala nejvyšší úroveň podpory ze všech německých politických stran ve všech 16 spolkových státech; pročež komentátoři Tillicha označili jako „druhého nejmocnějšího politika z bývalého komunistického východu (Německa)“ hned po kancléře Angele Merkelové.[6] Stanislaw Tillich je oceňován pro své jazykové dovednosti, díky kterým může s polskými i českými představiteli vést dialog bez tlumočníka. Kromě rodné hornolužické srbštiny a němčiny totiž mluví plynně polsky a dobře zvládá i angličtinu, francouzštinu a češtinu, v omezené míře snad i italštinu a ruštinu.[7]

Dne 18. října 2017, tj. zhruba tři týdny po neuspokojivém výsledku CDU ve volbách do Německého spolkového sněmu, veřejně oznámil svůj záměr odstoupit k prosinci roku 2017 z funkce ministerského předsedy Svobodného státu Sasko, a to s vůlí předat funkci někomu mladšímu. Jako budoucího kancléře za sebe navrhl svého stranického kolegu Michaela Kretschmera.[8][9][10]

Kariéra po odchodu z politiky

[editovat | editovat zdroj]

V letech 2018 až 2019 byl spolupředsedou tzv. uhelné komise německé vlády, jejíž úkolem bylo do konce roku vypracovat koncepční plán, jak postupně ukončit těžbu uhlí a vytvořit nové ekonomické perspektivy pro uhelné regiony země.

Svou stranou byl nominován jako delegát na Spolkový sjezd za účelem volby německého prezidenta v roce 2022.[11]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stanislaw Tillich na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Umí česky. Stal se ale premiérem v Sasku[nedostupný zdroj], Tomáš Procházka, Pražský deník
  2. ↑ Nachrichten | MIBRAG mbH. www.mibrag.de [online]. [cit. 2026-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-24. (německy)
  3. ↑ www.landesvorsitzender.cdu-sachsen.de. www.landesvorsitzender.cdu-sachsen.de [online]. [cit. 2017-07-03]. Dostupné online.
  4. ↑ Profil: Stanislaw Tillich | FTD.de. archive.is. 2012-08-02. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-02.
  5. ↑ STEPHEN BROWN, ANNIKA BREIDTHARDT. Merkel's conservatives set to hold Saxony, euroskeptics make breakthrough. U.S.. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-16. (anglicky)
  6. ↑ Merkel’s Tough Love Crisis Stance Key to 2013 Vote, Tillich Says. Bloomberg.com. Dostupné online [cit. 2017-07-03].
  7. ↑ Sächsischer Landtag wählt Tillich. stern.de. 2008-05-28. Dostupné online [cit. 2017-07-22]. (německy)
  8. ↑ Sachsen: Stanislaw Tillich kündigt Rücktritt in Sachsen an. Saarbrücker Zeitung [online]. 2017-10-18 [cit. 2017-10-20]. Dostupné online.
  9. ↑ marf./dpa/epd/Reuters. Nach schlechtem CDU-Ergebnis: Stanislaw Tillich tritt zurück. FAZ.NET [online]. 2017-10-18 [cit. 2017-10-20]. Dostupné online.
  10. ↑ Paukenschlag in Dresden: Tillich kündigt Rücktritt an – Kretschmer soll Nachfolger werden. www.lvz.de [online]. 2017-10-18 [cit. 2017-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-19. (německy)
  11. ↑ 17. Bundesversammlung am 13. Februar 2022, Mitgliederverzeichnis [online]. [cit. 2026-06-13]. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]