Stanice metra uzavřeného typu
Stanice metra uzavřeného typu (rusky Станция закрытого типа) je typ podzemní ražené stanice metra, jejíž boční lodě nejsou přístupné cestujícím. Takové stanice se nacházejí jedině v Petrohradském metru; budovány byly mezi lety 1961 a 1972.
Tento typ je nazýván též vodorovný výtah (rusky горизонтальный лифт) kvůli podobnosti s výtahy, u nichž se dveře kabiny otevírají najednou se dveřmi šachty v podlaží, kde se kabina právě nachází.
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Hlavní rozdíl oproti klasickým trojlodními stanicím je, že boční lodě jsou konstruovány užší (není nutné místo pro nástupiště) a oddělené dveřmi podobnými jako u vlaků. Ty se otevírají, jen když vlak stojí ve stanici; aby zastavil dveřmi přesně proti dveřím stanice, zajišťuje zařízení SOSD (svetiľnik otkrytija stancionnych dverej, светильник открытия станционных дверей) skládající se z řady světel a fotobuněk umístěných na úrovni prvního vozu soupravy. Zvláštní zařízení synchronizuje čas a rychlost otevírání dveří ve vozech a ve stanici. Zařízení UFKP (ustrojstvo fotoelektričeskogo kontrolja passažira, устройство фотоэлектрического контроля пассажира) a RUBEŽ-3M kontrolují infračerveným paprskem prostor mezi dveřmi stanice a vlaku a v případě pádu cestujícího nebo nějakého předmětu neumožní rozjezd vlaku.
Podobný systém staničních dveří se užívá i v západoevropských metrech s vlaky řízenými automaticky; tam však oddělení prostoru pro vlak a pro cestující tolik nezasahuje do konstrukce stanice.
Výstavba[editovat | editovat zdroj]
Stanice uzavřeného typu byly ve své době preferovány kvůli jednodušší výstavbě. Boční lodě mají stejný poloměr jako traťové tunely, a tudíž není nutné přestavovat a otáčet razicí štít kvůli ražbě lodí o jiné velikosti. Též není nutné budovat perony a obkládat boky tunelů; klesla spotřeba stavebnin a práce trvaly kratší dobu. Celkem se tak významně snížily náklady na výstavbu. S budováním těchto stanic se však skončilo v roce 1972 z několika důvodů: jsou vyšší jejich provozní náklady (složitý mechanismus dveří je nutné udržovat), přepravní kapacita je nižší, protože kvůli složitému zastavování metro tráví ve stanici delší dobu a tím se prodlužují se intervaly vlaků na lince, rovněž se na menší plochu stanice vejde méně cestujících.
Petrohradské stanice uzavřeného typu[editovat | editovat zdroj]
- Park Pobědy (otevřena 29. dubna 1961)
- Petrogradskaja (otevřena 1. července 1963)
- Vasileostrovskaja (otevřena 3. listopadu 1967)
- Gostinyj dvor (otevřena 3. listopadu 1967)
- Majakovskaja (otevřena 3. listopadu 1967)
- Ploščaď Aleksandra Něvskogo (otevřena 3. listopadu 1967)
- Moskovskaja (otevřena 24. prosince 1969)
- Jelizarovskaja (otevřena 26. prosince 1970)
- Lomonosovskaja (otevřena 26. prosince 1970)
- Zvjozdnaja (otevřena 25. prosince 1972)
