Stříbrnice atlantská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxStříbrnice atlantská
alternativní popis obrázku chybí
stříbrnice atlantská (Argentina silus)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád stříbrnicotvární (Argentiniformes)
Čeleď stříbrnicovití (Argentinidae)
Rod stříbrnice (Argentina)
Binomické jméno
Argentina silus
(Ascanius, 1775)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stříbrnice atlantská (Argentina silus) je mořská ryba z čeledi stříbrnicovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stříbrnice atlantská má štíhlé protáhlé tělo. Dorůstá délky těla 70 cm (SL); její růst je pomalý. Má nápadně velké oči. Šupin je podél těla více než 63. Hřbetní ploutev je nasazena přibližně v úrovni konce prsní ploutve. Hřbetní ploutev (měkké paprsky): 11 – 13; řitní ploutev (měkké paprsky): 11 – 17. Má tukovou ploutvičku.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Stříbrnice atlantská je batyálně-demersální mořská ryba, žije při dně ve větších hloubkách, kde se sdružuje do hejn. Žije v hloubkách od 140 do 1440 metrů, obvykle se zdržuje v hloubkách 150 až 550 metrů.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Stříbrnice atlantská je rozšířena ve východním Atlantiku od Špicberků až po západní pobřeží Skotska a Irska, dále je v hlubších částech Severního moře a přes Wyville-Thomsonův hřbet zasahuje až do Dánského průlivu. V západním Atlantiku je rozšířena od Davisova průlivu po George's Bank v Kanadě. V Severním ledovém oceánu je rozšířena v Barentsově moři.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Stříbrnice atlantská je hospodářsky využívána. Na trhu se objevuje čerstvá pod matoucím obchodním názvem „holandský pstruh“.[1] Zpracovává se i na rybí moučku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hanel et Andreska, 2013, s. 140.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANEL, Lubomír; ANDRESKA, Jan. Ryby evropských vod v ilustracích Květoslava Híska. 1. vyd. Praha : Aventinum, 2013. 352 s. (Artia). ISBN 978-80-7442-038-2. S. 140.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]