Stěpan Vajda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stěpan Vajda
Vajda 10.08.1945.jpg
Narození 17. ledna 1922
Ťačivský rajón
Úmrtí 6. dubna 1945 (ve věku 23 let)
Slezské vojvodství
Místo pohřbení Česko
Ocenění Leninův řád
Hrdina Sovětského svazu
Řád slávy
Politická strana Organizace ukrajinských nacionalistů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stěpan Vajda (17. ledna 1922, Dulovo, okres Ťačiv – 6. dubna 1945, Tworków) byl učitel, důstojník, nositel titulu Hrdina Sovětského svazu.[1]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Nikola první světovou válku prožil v Rusku jako zajatec. Po návratu na rodnou Podkarpatskou Rus se oženil. S manželkou Olenou měl celkem čtyři děti – syny Nikolu a Stěpana, dcery Irinu a Hanu. Snažil se všemi silami zabezpečit rodinu a často vyjížděl z chudého kraje za prací do světa – západní Evropy, SSSR i Ameriky. Díky tomu i díky svému nadání Štěpán mohl absolvoval nejen pět tříd obecné školy, ale i tři ročníky měšťanky a čtyři ročníky reálného gymnázia v Chustu (1936-1940). Pro výborný prospěch byl během prvního ročníku v prosinci 1936 osvobozen od školného a od následujícího školního roku dokonce pobíral i prospěchové stipendium. Na gymnáziu vyučovali ve velké míře čeští profesoři, což zřejmě pozitivně působilo na Vajdovu „československou“ orientaci[2].

V gulagu[editovat | editovat zdroj]

Po okupaci Podkarpatské Rusi v březnu 1939 začal i na něj doléhat tlak maďarizace (všichni studenti byli povinně zapojeni do mládežnické organizace Levente, jakési obdoby Hitlerjungend a mladí Rusíni – i Štěpánův bratr – byli nuceni sloužit v maďarské armádě). Proto se rozhodl k odchodu do Sovětského svazu. Hranice překročil 8.8.1940. Zde jej podobně jako tisíce jiných občanů Československé republiky čekala velmi draze zaplacená životní zkušenost. Byl zadržen sovětskými pohraničníky, vyšetřován ve věznicích ve Sanislavi, Charkově a Poltavě, kde jej odsoudili za „nezákonné překročení sovětských hranic“, kombinované s pochopitelně vykonstruovaným podezřením ze špionáže na tři roky nucených prací v pracovním táboře[3]. V listopadu 1940 se Štěpán Vajda dostal až do tábora Ivděllag ve Sverdlovské oblasti. Snad pouze jeho mladý silný organismus mu dovolil přežít více jak dva roky vysilující dřevorubecké práce v tajze za mrazu a nedostatku jídla. Teprve 11.1.1943 se mu podařilo na základě „Úmluvy mezi Svazem sovětských socialistických republik a Republikou československou“ opustit Sibiř a odcestovat k záložnímu pluku v Buzuluku.

V armádě[editovat | editovat zdroj]

V hodnosti vojína byl dne 2. 2. 1943 odveden do československé zahraniční armády. V době prvního vystoupení v bitvě u Sokolova prodělával tankový výcvik a bojů se nezúčastnil. Na počátku listopadu 1943 bojoval o Kyjev v hodnosti podporučíka, 6. listopadu se probojoval na okraj města, tehdy byl poprvé vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Poté bojuje u Bílé Cerekve, kdy obdržel druhý Válečný kříž, v Korsuň-ševčenkovské operaci a na Západní Ukrajině. Na počátku roku 1945 velel Stěpan Vajda v hodnosti poručíka tankové rotě, poté praporu. Od 24. března 1945 1. samostatná československá tanková brigáda za stálých bojů postupovala přes Polsko k hranicím Československa. Večer, 6. dubna 1945 u polského městečka Tworków, když ppor. Vajda opouštěl tank přes věžový poklop, zasáhl jej nepřátelský ostřelovač do hlavy.

Busta Stěpana Vajdy v Dulovu

Pohřeb[editovat | editovat zdroj]

Podporučík Štěpan Vajda byl spolu s poručíkem Jiřím Lízálkem pohřben 7. dubna 1945 s vojenskými poctami na hřbitově u kostela v polské osadě Pogrzebieň. Vajdovy ostatky byly 11. května převezeny do Moravské Ostravy a pohřbeny na náměstí proti Nové radnici. Později byly ještě jednou exhumovány a uloženy v Komenského sadech.[4]

Posmrtné připomínky a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Pomníky[editovat | editovat zdroj]

  • Před budovou památníku Stěpana Vajdy v Dulovu[5] se nachází bronzová busta kpt. Vajdy z roku 1981.
  • V roce 1990 byl v ukrajinském městě Ťačiv postaven Stěpanu Vajdovi pomník.

Sovětské řády[editovat | editovat zdroj]

Československá vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Вайда, Степан Николаевич na ruské Wikipedii a Тячів na ukrajinské Wikipedii.

  1. Stěpan Vajda v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
  2. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945, VHÚ Praha, 2005, str. 305
  3. Z táborů Gulagu do Československé vojenské jednotky v SSSR, 2014, str. 61
  4. Památník a mauzoleum Obětí 2. světové války a vojákům Rudé armády
  5. Památník Stěpana Vajdy v Dulovu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RICHTER, Karel. Za tankem číhala smrt: Válečné drama kapitána Vajdy, vězně z gulagu. Praha: Naše vojsko, 2015. 349 s. ISBN 978-80-206-1579-4. 
  • RICHTER, Karel; KOŽNAR, Vlastimil. Stalo se na předmostí. 1. vyd. vyd. Praha: Naše vojsko, 1990. 299 s. (Velká galerie). ISBN 80-206-0100-7. Románová rekonstrukce. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]