Státní hranice Česka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hraniční přechod Hřensko – Schmilka
Hraniční znak – hranice mezi Českem a Německem na Šumavě
Česko-bavorská hranice Třístoličník

Státní hranice České republiky ohraničuje celé území republiky, neboť Česko je vnitrozemský stát. Celková délka hranic České republiky činí 2 326,643 km.[1] Česko hraničí s těmito čtyřmi zeměmi:

Současná podoba státní hranice vychází z roku 1997, kdy došlo k úpravě hranic se Slovensku republikou. Do té doby se hranice složitě klikatila podél regulovaného toku řeky Moravy, přičemž v zásadě sledovala její původní tok, a součástí Česka byla Osada U Sabotů. Do roku 1990 bylo před hranicemi se Západním Německem a Rakouskem umístěno tzv. hraniční pásmo, které bylo téměř vysídlené a sloužilo pouze pro bezpečnostní účely. Později došlo k jeho revitalizaci, obnově uzavřených míst a jejich otevření převážně pro turisty (například na Šumavě nebo v Podyjí). Počet hraničních přechodů se na této straně také zvýšil.

Od 1. května 2004, kdy je republika členem EU, došlo k zjednodušení provozu na hranicích, zrušily se celní kontroly a odpadly tak dlouhé kolony vozidel. Po začlenění země do Schengenského systému (21. prosince 2007) pak kontroly odpadly úplně a hranicemi je možné procházet zcela bez zastavení. V případě potřeby však země může své hranice opět dočasně uzavřít.

Charakter hranice[editovat | editovat zdroj]

Dnešní hranice České republiky vycházejí z historického základu, z větší části už středověkého. Severovýchodní hranice Českého Slezska s dnešním Polskem existuje od poloviny 18. století. Poslední větší úpravy proběhly po první světové válce, kdy při vzniku Československa získaly České země malá území od Rakouska (Vitorazsko, Valticko, Dyjský trojúhelník) a tehdejšího Německa (Hlučínsko) a byla stanovena česko-polská hranice v Těšínsku.

Za relativní stálost vděčí české hranice i své geografické povaze - z větší části jsou vedeny po přirozených překážkách, jako jsou horské masivy nebo (v mnohem menší míře) vodní toky. Konkrétně je to od jihozápadu přes severozápad na severovýchod pás pohoří Novohradské hory, Šumava, Český les, Smrčiny (okrajově), Krušné hory, Labské pískovce, Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše, Broumovská vrchovina, Orlické hory, Králický Sněžník, Rychlebské hory, a na jihovýchodě pak Bílé Karpaty, Javorníky a Moravskoslezské Beskydy. Říční hranice nalezneme především na Moravě a ve Slezsku; části státní hranice vedou zejména po Dyji, Moravě, Olši a Opavě.

Právní úprava[editovat | editovat zdroj]

Dle Ústavy České republiky „Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.“ (čl. 11) Vzhledem k tomu, že součástí ústavního pořádku jsou i zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice, je v současné době státní hranice definována těmito zákony:

  • ústavní zákon č. 102/1930 Sb. z. a n. z 11. 6. 1930, o úpravě státních hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem
  • ústavní zákon č. 205/1936 Sb. z. a n. z 8. 7. 1936, o úpravě státních hranic s Německem
  • ústavní zákon č. 62/1958 Sb. z 17. 10. 1958, o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou - změna hranice nabylo účinnosti ke 14. únoru 1959 [2]
  • ústavní zákon ČNR č. 30/1974 Sb. z 9. 4. 1974, o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky
  • ústavní zákon č. 66/1974 Sb. z 25. 6. 1974, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
  • ústavní zákon ČNR č. 121/1981 Sb. z 17. 12. 1981, o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky s Německou demokratickou republikou
  • ústavní zákon č. 37/1982 Sb. z 31. 3. 1982, o změnách státních hranic s Německou demokratickou republikou
  • ústavní zákon ČNR č. 43/1988 Sb. z 12. 4. 1988, o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou
  • ústavní zákon č. 169/1988 z 9. 11. 1988, o změnách průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou
  • ústavní zákon č. 74/1997 Sb. z 19. 3. 1997, o změnách státních hranic se Slovenskou republikou
  • ústavní zákon č. 76/2004 Sb. z 22. 1. 2004, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
  • ústavní zákon č. 633/2004 Sb. z 25. 11. 2004, o změnách státních hranic se Spolkovou republikou Německo
  • ústavní zákon č. 235/2012 Sb. z 14. 6. 2012, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou

Dle smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou ze dne 4. ledna 1996 o společných státních hranicích (tzv. Židlochovické smlouvy) je státní hranice definována jako „plocha, která vertikálně prochází hraniční čarou po zemském povrchu a odděluje území obou států, jejich vzdušný prostor, prostor pod zemským povrchem, nadzemní a podzemní stavby a zařízení všeho druhu.“[3]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠÍPEK, Zdeněk. Spory Československa s Rakouskem o vedení státních hranic na jižní Moravě v letech 1918-1923. Mikulov : Okresní archiv pro okres Břeclav v Mikulově, 1968. 66 s.  
  • ŠMÍDA, Zdeněk. Vývoj českých státních hranic. 1. vyd. Praha : Fortuna, 2016. 232 s. ISBN 978-80-7373-131-1.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e http://www.zdeneksmida.cz/statni-hranice-a-pohranicni-turistika/cs_CZ-191912.html
  2. http://theses.cz/id/3gq9w4/BAKALAR.pdf
  3. PAVLÍČEK, Václav, et al. Ústavní právo a státověda II. díl, Ústavní právo České republiky, část 1. 2., doplněné a podstateně rozšířené vyd. Praha : Linde Praha, a. s., 2008. 797 s. (Vysokoškolské právnické učebnice). ISBN 978-80-7201-694-5. S. 307-308.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Web věnovaný problematice státních hranic a pohraniční turistice