Sršeň východní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxSršeň východní
alternativní popis obrázku chybí
Sršeň východní
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Třída hmyz (Insecta)
Řád blanokřídlí (Hymenoptera)
Podřád žahadlovití (Aculeata)
Čeleď sršňovití (Vespidae)
Rod sršeň (Vespa)
Binomické jméno
Vespa orientalis
Linnaeus, 1771
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sršeň východní (Vespa orientalis L. 1771) je zástupcem jedovatého sociálního blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých. Jedná se o druh středomořské oblasti, Blízkého a Středního východu. Z hospodářského hlediska je to nebezpečný škůdce včel.

Popis[editovat | editovat zdroj]

V porovnání se sršní obecnou (Vespa crabro) je asi o 10% menší; dělnice měří na délku 18-23 mm královna asi 30 mm. Kávově hnědé zbarvení kontrastuje se dvěma výraznými žlutými články na zadečku. Čelo a čelní štítek jsou rovněž jasně žluté.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Morfologie hlavy sršně východní

Oplodněné královny přezimují ve skupinkách po několika kusech většinou ve štěrbinách mezi kameny a hroudami hlíny. Jako jediný druh rodu Vespa snáší sršeň východní suché pouštní klima. Je aktivní i při teplotě 60 °C. Na začátku sezóny zakládá královna hnízdo. Buduje ho jako slepenec písečných zrnek v děrách na osluněných písčitých svazích. Podobně jako ostatní sociální vosy se nejprve stará o plod sama. Péči postupně přebírají líhnoucí se dělnice.

Sršeň východní zakládá velmi početná společenství. Vůči člověku je agresivní. Nenápadné obydlí pod zemí je příčinou, že se lze snadno nevědomky dostat do nežádoucí blízkosti k hnízdu; k tomu značná početní síla tohoto druhu činí sršeň východní nebezpečnou i pro člověka.

Hlavním predátorem sršně je vlha pestrá (Merops apiaster).

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Dává přednost bílkovinné potravě. Je dravec a mrchožrout. Loví především hmyz. V oblastech plošného výskytu se stává velmi nebezpečným škůdcem včel. Jedna dělnice dokáže za den ulovit třicet až padesát včel. Silné společenstvo sršní umí zlikvidovat během několika hodin celý včelí úl. Včely se snaží bránit tím, že vytvářejí u vchodu do úlu kompaktní těleso - jakýsi koberec, složený z mnoha propojených jedinců; sršeň pak nedokáže odtrhnout a zabít jednotlivou včelu. Do svého jídelníčku řadí též rostlinné šťávy (především z akácií) a dřeně tropického ovoce bohaté na glycidy. Proto při svém loupežném nájezdu do včelstva po konzumaci živých obyvatel odnese i med. Sbírá a požírá i mrtvý hmyz, včetně jedinců vlastního druhu.[1] Velmi často se živí i na mršinách větších zvířat, resp. na rozkládajícím se mase.

Sršeň východní hodující na fíku

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Žije v severní a severovýchodní Africe, na Madagaskaru, v západní, jihozápadní a jižní Asii, v jihovýchodní Evropě, Středomoří a introdukována byla rovněž do Ameriky (Mexiko).[1] Oblast mezi 45. a 46. rovnoběžkou byla doposud považována za rozhraní výskytu sršně obecné severně a sršně východní jižně. Pozorování z roku 2002 v Bad Leonfelden (Horní Rakousy) potvrzují rozšiřování areálu výskytu severním směrem. Jde o jev známý také u jiných teplomilných druhů a dávaný do souvislosti s klimatickými změnami.

Biologické zvláštnosti[editovat | editovat zdroj]

V chitinovém plášti žlutých článků zadečku jsou umístěny organické polovodičové krystaly fungující jako solární články. Sluneční záření se v nich mění na elektrickou energii a je v této podobě v kutikule akumulováno. Uložená elektrická energie je využita k výrobě tepla za ranního chladu k prohřátí organismu. Je pravděpodobné, že naopak při přehřátí se chitinový plášť hmyzu chladí pomocí tepelných čerpadel umístěných v kutikule a poháněných elektrickým proudem zmíněných solárních biočlánků.

Ve střechách buněk sršního hnízda byly nalezeny po jednom rozmístěné krystalky minerálu připomínajícího magnetický nerost ilmenit. Krystalky o velikosti 0,1 mm vytvářejí pravidelnou síť. Je možné, že takto vytvořené magnetické pole vede stavitelky sršního díla jako olovnice a vodováha zedníka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b GLAIIM, Murtadha K. HUNTING BEHAVIOR OF THE ORIENTAL HORNET, Vespa orientalis L., AND DEFENSE BEHAVIOR OF THE HONEY BEE, Apis mellifera L., IN IRAQ. Bull. Iraq nat. Hist. Mus [online]. 2009 [cit. 2018-08-23]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MĚŠŤAN, Bohumil. Roj sršně východní vyplení úl za den. Včelařství, časopis ČSV. 2009, roč. 62, čís. 11, s. 344-346. Dostupné online. ISSN 0042-2924. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]