Spunbond

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Spunbond je způsob zhotovení rouna k výrobě netkaných textilií. Název je odvozen z anglických výrazů zvlákňování a pojení. V češtině se někdy spunbond označuje jako "výroba pod hubicí".

Význam technologie spunbond

Spunbond patří spolu s meltblownem a elektrostatickým zvlákňováním k technologiím výroby netkaných textilií přímo z polymeru. Přímo z polymeru bylo v roce 2009 ve světě zhotoveno 3,5 milionu tun plošných textilií, s kterými se tato technologie podílela zhruba 5 % na celkové textilní produkci. V ČR byla dosavadní roční produkce cca 110 000 tun netkaných textilií (2008)[1] rozšířena v roce 2011 o výrobní linku na spunbond s kapacitou 20 000 tun.[2]

Výrobní zařízení

Jako surovina se dají použít granuláty ze všech polymerních materiálů známých z textilní výroby. V praktické výrobě se řadí několik zvlákňovacích trysek do jednoho bloku tak, že se na dopravník ukládají naráz filamenty (průměr 15-35 µm) nejméně ze 100 otvorů. Filamenty jsou zpravidla částečně dloužené (POY), odtah probíhá rychlostí až 6000 m/min. V závislosti na požadovaných vlastnostech hotového rouna se filamenty vzájemně překládají v určitém směru, váha rouna bývá 10-200 g/m², tloušťka 0,2-1,5 mm.

Zpevňování rouna se provádí termicky (kalandrem), chemicky (impregnací) nebo mechanicky (vpichováním).

Strojní zařízení na výrobu rouna spunbondem se začala dodávat ze západní Evropy, USA a Japonska od 70. let minulého století, asi o 10 let později také z Číny.

Tyto výrobní linky vyrábí plošné textilie cca dvěstěkrát rychleji než nejvýkonnější tkací stroje.[3][4]

Použití

Příklady způsobu výroby, vlastností a použití spunbondových textilií:

Značka Hmotnost
g/m²
Tažná
pevnost
Způsob
zpevnění
Příklady použití
Corovin[5] 75 15 N termicky auto, filtry, hygiena
Cerex[6] 35 32-40 N chemicky auto, filtry, podklad koberců
Bidim[7] 150 279 N vpichování geo, stavebnictví

(Tkanina z bavlněné rotorové příze s hmotností 150g/m² má průměrnou tažnou pevnost po osnově cca 550 N, po útku 500 N).[8]

Literatura

  • Oldřich Jirsák and Larry C. Wadsworth: Nonwoven Textiles, Carolina Academic Press 1999, ISBN 0-89089-987-8

Externí odkazy

Reference