Menšina

Menšina jako sociologický, politologický a kulturně antropologický pojem označuje dobře vymezenou skupinu osob, jež se odlišuje od okolní "většinové" společnosti a obvykle se i sama jako skupina chápe. Například lidé se zelenýma očima jsou sice "v menšině", ale menšinu v tomto sociologickém smyslu netvoří, pokud se o nich nezačne veřejně diskutovat, nezačnou se sdružovat, případně vytvářet nějakou reprezentaci. Status menšiny je ovšem závislý na celku, vůči němuž se jako menšina vymezuje: například Korsičané jsou na Korsice naprostou většinou, kdežto menšinou v rámci Francouzské republiky.

Tomu odpovídá rozlišení:

• statistická menšina, daná pouze určitými charakteristikami jednotlivých osob,
• sociálně-psychologická menšina, jež se obvykle sama jako menšina chápe, případně i organizuje.

Druhy menšin

Významné druhy sociálně-psychologických menšin jsou:

• etnická menšina, obvykle vymezená jazykem a kulturou;
• národnostní menšina, úředně uznávaná etnická menšina;
• náboženská menšina, určená náboženským vyznáním;
• jazyková menšina, pokud není zároveň i menšinou etnickou (například francouzsky a italsky hovořící obyvatelé Švýcarska).

Metaforicky se kromě toho hovoří o "menšinách" mladých lidí, vysokoškoláků a podobně.

Historik Arnold Joseph Toynbee rozlišuje tvořivé a dominantní menšiny.

Problémy menšin

V moderních pevně organizovaných a centralizovaných státech představují menšiny sociální i politický problém, a to v několika směrech:

• Předně jsou ohroženy spontánním i organizovaným tlakem většinové společnosti a státu, který se je snaží asimilovat, a to někdy i násilnými kroky. Proti tomu směřuje koncept menšinových práv, jež mezinárodní společenství (OSN, Rada Evropy aj.) prosazuje do různých mezinárodních dokumentů i do zákonodárství jednotlivých států.
• Za druhé však mohou významné a dobře organizované menšiny představovat vnitropolitický a sociální problém potud, pokud naopak ohrožují celistvost státu (viz iredenta).
• Neorganizované menšiny si mohou činit nárok na kolektivní menšinová práva, nicméně nemusí být jasné, kdo je jejich oprávněným (legitimním) mluvčím. Ani menšinová sdružení a spolky nemusí mít dostatečně širokou členskou základnu a jejich představitelé - i když byli řádně zvoleni - nejsou pak reprezentanty celé skupiny.

Odkazy

Související články

• Většina
• Listina základních práv a svobod

Literatura

• M. Mareš a kol., Etnické menšiny a česká politika: analýza stranických přístupů k etnické a imigrační politice po roce 1989. Brno: CDK 2004 - 139 s. ISBN 80-7325-050-0
• I. Gabal a kol., Etnické menšiny ve střední Evropě: konflikt nebo integrace. Praha: G plus G, 1999 - 341 s. ISBN 80-86103-23-4
• T. Sirovátka, Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. Brno: Masarykova univerzita 2002 - 355 s. ISBN 80-210-2791-6
• T. Šišková (vyd.), Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001 - 188 s. ISBN 80-7178-648-9

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Minderheit na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Rada vlády ČR pro národnostní menšiny
• Národnostní menšiny v EU
• Kormidlo, portál občanské společnosti - téma menšiny
• (anglicky)
• Eurominority - národnostní menšiny v Evropě
• European Centre for Minority Issues