Mithraismus: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m napřímení odkazu
Bez shrnutí editace
značka: možné subjektivní formulace
Řádek 2: Řádek 2:
[[Soubor:Bible museum - Mithrasheiligtum.jpg|thumb|Rekonstrukce Mithrovy svatyně z dob starověkého Říma]]
[[Soubor:Bible museum - Mithrasheiligtum.jpg|thumb|Rekonstrukce Mithrovy svatyně z dob starověkého Říma]]


'''Mithraismus''' byl náboženský směr, jehož ústřední postavou byl bůh či syn boží zvaný '''Mithras''' (neboli ''Mithra'', toto jméno má v [[avestština|avestštině]] význam zhruba: ''ten, který svazuje''), v užším pojetí jeho kult sám o sobě. Měl pravděpodobně navazovat na původní [[zoroastrismus]]. Hlavním cílem mithraismu byla spása lidské duše, které lze dosáhnout zasvěcením do mystérií. Plněním různých příkazů (například postu) bylo možné postupně dosáhnout 7 stupňů zasvěcení, jimž odpovídá představa stoupání duše zemřelého k nebi sférami 7 planet (sblížení mithraismu, obdobně jako [[Gnóze|gnosticismu]] s [[Astrologie|astrologií]]).
'''Mithraismus''' (neboli '''kult boha Mithry''') byl náboženský synkretický směr starověkého Říma, svůj nejvyšší rozkvět a největší rozmach zažil v období 1. až 4. století po Kristu. Ústřední postavou tohoto kultu byl bůh zvaný [[Mithras]] (božstvo i jméno je odvozené od indo-íránského solárního božstva zvaného [[Mithra]] - toto jméno má v [[avestština|avestštině]] význam zhruba: ''ten, který svazuje''), toto římské jméno bylo někdy doplňováno různými přídomky (například ''Mithras Tauroktonos''), v užším pojetí jeho kult sám o sobě. Kult byl z nejvyšší pravděpodobnosti synkretismem tradičního římského polyteismu (a římské mytologie), astrologie a perského náboženství [[zoroastrismus|zoroastrismu neboli pársismu]] (na které zřejmě z části navazoval), starověkého náboženství založeného prorokem [[Zarathuštra|Zarathuštrou]]. Mithrův kult přinesl do římského náboženství několik zbrusu nových prvků: zejména božstvo které obnovuje řád světa obětí kosmického býka a tajné iniciační rituály vedoucí ke spáse lidské duše (proto je kult označován jako mystéria).

Hlavním cílem mithraismu byla spása člověka, které lze dosáhnout zasvěcením do mysterijních obřadů, plněním různých úkolů a příkazů (například postu) bylo možné postupně dosáhnout sedmi stupňů zasvěcení, jimž odpovídá představa stoupání duše zemřelého k nebi sférami sedmi planet (sblížení mithraismu, obdobně jako [[Gnóze|gnosticismu]], s [[Astrologie|astrologií]]). Ke každému iniciačnímu stupni hierarchie kultu byla přidělena jedna planeta (a zřejmě i božstvo).

== Sedm stupňů zasvěcení ==
[[Soubor:Mithraic Kronos of Florence.png|120px|thumb|Božstvo Aión ([[Kronos]]) s klíčem a holí]]
Zmíněných sedm stupňů byly následující:
# '''''Corax''''', ''Corux'' či ''Corvex'' (havran či vrána) - první stupeň je spřízněný s planetou [[Merkur (planeta)|Merkur]] a božstvem [[Hermés]]/[[Merkur (mytologie)|Mercurius]], symboly stupně: havran, had, kalich a Hermova berla ''caduceus''
# '''''Nymphus''''' či ''Nymphobus'' (ženich) - druhý stupeň je spřízněný s planetou [[Venuše (planeta)|Venuší]] a bohyní [[Venuše (mytologie)|Venuší]], symboly: lampa, diadém, zvonek a závoj
# '''''Miles''''' (voják) - třetí stupeň je spřízněný s planetou [[Mars (planeta)|Mars]] a bohem [[Mars (mytologie)|Martem]], symboly: měšec, přilba, kopí, buben, opasek a hrudní krunýř
# '''''Leo''''' (lev)- čtvrtý stupeň je spřízněný s planetou [[Jupiter (planeta)|Jupiter]] a bohem [[Jupiter (mytologie)|Jupiterem]], symboly: batillum, sistrum, vavřínový věnec a znak blesku (symbol řeckého [[Zeus|Dia]] a římského Jupitera)
# '''''Perses''''' (Peršan) - pátý stupeň je spřízněný s [[Měsíc|Lunou (Měsícem)]] a měsíční bohyní [[Luna (mytologie)|Lunou]], symboly: srp, prak, frýžská čapka, měsíc a hvězdy
# '''''Heliodromus''''' (sluneční běžec) - šestý stupeň je spřízněný se [[Sluncem|Sluncem]] a slunečním bohem [[Sol (bůh)|Solem]]/[[Hélios|Héliem]], symboly: pochodeň, bič, plášť a podobizny Hélia
# '''''Pater''''' (otec) - sedmý nejvyšší stupeň je spřízněný s planetou [[Saturn (planeta)|Saturnem]] a bohem [[Saturn (bůh)|Saturnem]]/[[Kronos|Kronem]], který je zde vyobrazen jako bytost zvaná [[Aión]] (samostatný bůh interpretovaný jako vládce času, popřípadě jako podoba Saturna či Krona - všichni tři bohové se svou úlohou i charakteristikou shodují), ten je zobrazován se lví hlavou a kterak drží v rukou hůl boha [[Janus]]e a klíče (patrně od nebeské brány), symboly stupně jsou: mitra (pokrývka hlavy otců), pastýřská hůl, roucho a prsten s drahokamem. Hlavou celého stupně i kultu byl otec s titulem '''''Otec otců'''''.


== Charakteristika ==
== Charakteristika ==
Zmíněných sedm stupňů neslo názvy ''Corax'' (Havran), ''Nymphus'' (Ženich), ''Miles'' (Voják), ''Leo'' (Lev), ''Perses'' (Peršan), ''Heliodromus'' (Sluneční běžec) a nakonec ''Pater'' (Otec). Zasvěcenci během obřadů nosili masky, které odpovídaly jednotlivým stupňům. Zasvěceným během křtu bylo na čele vytetováno znamení neznámé podoby,<ref>[[Tertullian]], ''De praescriptione haereticorum'' 40</ref><ref>Per Beskow, "Branding in the Mysteries of Mithras?", in ''Mysteria Mithrae'', ed. Ugo Bianchi (Leyden 1979), 487-501</ref> značka měla pravděpodobně tvar kříže ve tvaru písmene ''X'' (Hostilianův portrét), není to však jasně prokázáno.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref>
Zasvěcenci během obřadů nosili pestrobarevná roucha a masky, které odpovídaly jednotlivým stupňům. Pro zájemce byl vstup do kultu zajišťován prostřednictvím speciálního obřadu - křtu, který spočíval ve vypálení (či vytetování) znamení (či znaku) na čelo,<ref>[[Tertullian]], ''De praescriptione haereticorum'' 40</ref><ref>Per Beskow, "Branding in the Mysteries of Mithras?", in ''Mysteria Mithrae'', ed. Ugo Bianchi (Leyden 1979), 487-501</ref> značka měla pravděpodobně tvar řeckého kříže nebo byla ve tvaru písmene ''X'' (Hostilianův portrét), není to však jasně prokázáno.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref>

Není známo nakolik je helénský a římský mithraismus pokračovatelem perského zoroastrismu. Úcta k Mithrovi byla v Persii velmi rozšířená, ale Mithra se nemohl stát ústřední postavou kultu, byl zastíněn nejvyšším božstvem zoroastrismu [[Ahura Mazda|Ahurou Mazdou]], čímž se natrvalo stal druhořadým bohem.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref> Z toho důvodu se pozdější helénský mithraismus nemohl uchytit v [[Persie|Persii]], ale našel si stoupence v nábožensky tolerantní [[Starověký Řím|Římské říši]], kde se hojně šířil během 1. století n. l. (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce na území Británie).

Mithra je sice původem indo-íránský bůh, ale na území Persie (dnešní Írán) nebyla kupodivu nalezena žádná Mithrova podzemní svatyně ani žádný pozůstatek mithraismu. To může být také důkaz, že Mithrova mystéria nevznikla v Persii, nýbrž se postupně vyvíjela až v helénistickém světě, kam se perský bůh dostal prostřednictvím přejímání. Mithra byl také velice oblíbený v [[Pontus|Pontském království]] (několik zdejších králů neslo také mimo jiné jméno ''Mithradatés'', což doslova znamená „''daný Mithrou''“). Po porážce Pontského království Římem se Mithrův kult začal římským impériem prostřednictvím legionářů, zprvu se objevil u arménské legie. Robert Turcan je toho názoru, že Mithrův kult se rozvíjel na území Malé Asie (zejména Pontské království), po jeho porážce se rodící mithraismus stal náboženstvím kilikijských pirátů, kteří byli tvořeni také bývalými vojáky Pontu.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 19-24</ref>, aby pak postupně byl ovlivňován [[Starověké Řecko|řecko]]-[[Starověký Řím|římskou]] kulturou, orientálním prostředím Malé Asie, řecko-římskými náboženskými představami, antickou [[astrologie|astrologií]] a možná dokonce i [[křesťanství]]m.<ref>Reinhold Merkelbach, ''Mithras'', Konigstein, 1984, ch. 75-7</ref><ref>Beck, R., ''Merkelbach's Mithras'', p. 304, 306.</ref>

Mithrovské mýty se nám nedochovali, ale z kamenných reliéfů přenosných oltárů můžeme vyčíst kultický příběh. Mithras je bůh, který se zrodil (či byl stvořen) ze skály v jeskyni.<ref>Commodian, ''Instructiones'' 1.13</ref><ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Sbíral plody či sklízel obilí nebo zasáhl šípem skálu, ze které pak vytryskl pramen. Poté musel pronásledovat býka, kterého se mu podařilo zkrotit.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Někdy je zobrazován kterak na zkroceném býkovi jezdí. Jeho největším skutkem je však býkova smrt. Ústředním motivem příběhu je výjev zvaný ''tauroktonie'' - na něm je bůh Mithras zobrazen kterak bodá svůj meč (či dýku) do hřbetu velkého býka. Tento akt představoval oběť během kterého je obnovována plodnost a životadárnost světa i kosmu.


Mithras byl chápán jako bůh slunce a světla, jako mladý bojovník a obnovovatel světa, který prostřednictvím krvavé oběti kosmického býka pravidelně zachraňuje veškerý život, proto byl chápán jako spasitel. Jeho kult byl velice oblíbený v římských legiích i v řadách městských úředníků.
Není známo, proč helénský a římský mithraismus není přímým pokračovatelem perského zoroastrismu. Úcta k Mithrovi byla v Persii velice výrazná, avšak Mithra byl zastíněn nejvyšším božstvem [[Ahura Mazda|Ahurou Mazdou]], čímž byl odsunut na vedlejší kolej.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref> Proto se mithraismus neuchytil v [[Persie|Persii]], nýbrž až v [[Starověký Řím|římské říši]], kde byl silně rozšířen hlavně v 1. století (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce v Británii). V Íránu nebyla dosud nalezena žádná svatyně ani tauroktonie, což je důkaz, že Mithrova mystéria nevznikla v Persii, nýbrž v helénistickém světě. Mithra byl velice oblíbený v [[Pontus|království Pontus]] (zdejší králové nesli jméno ''Mithradatés'', což znamená doslova "''daný Mithrou''"). Po porážce království Pontus Římem začaly spousty Mithrových vyznavačů včetně bývalé pontské armády tvořit významný počet v řadách kilikijských pirátů, což je zřejmý důkaz, že mithraismus se začal vytvářet v Malé Asii<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 19-24</ref> a později podlehl vlivům [[Starověké Řecko|řecko]]-[[Starověký Řím|římského]] [[pohanství]], [[Starověk|antiky]], objevů řeckých [[astrologie|astrologů]] a možná i [[křesťanství]].<ref>Reinhold Merkelbach, ''Mithras'', Konigstein, 1984, ch. 75-7</ref><ref>Beck, R., ''Merkelbach's Mithras'', p. 304, 306.</ref>


Mithras se vynořil či zrodil ze skály v jeskyni.<ref>Commodian, ''Instructiones'' 1.13</ref><ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Sbíral plody či sklízel obilí, a dále zasáhl šípem skálu, ze které pak vytryskl pramen. Mithra poté musel pronásledovat býka, kterého se mu podařilo zkrotit.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Mithras byl prezentován jako bůh slunce a bojovník, jeho kult byl velice populární v římské armádě. Shromaždiště účastníků Mithrových mystérií tvořila podzemní svatyně (''mithraeum'') s oltářem, zdobeným výjevy z Mithrova života. Ústředním výjevem vnitřku chrámu byla tzv. ''[[tauroktonie]]'', což byl výjev Mithry, kterak zabíjí býka.
Shromaždiště účastníků Mithrových mystérií tvořila podzemní svatyně (zvaná ''mithraeum'') s oltářem, zdobeným výjevy z Mithrova mytologického života. Ústředním výjevem vnitřku chrámu byl oltář s již zmíněnou ''tauroktonií'' - výjevu Mithry, kterak zabíjí býka.


== Kult Sol Invictus ==
Raná křesťanská církev často kritizovala a obviňovala Mithrova mystéria z kopírování a parodování křesťanských obřadů. Mithra hrál v mithraismu úlohu spasitele stejně jako [[Ježíš Kristus|Kristus]] v [[křesťanství]]. Narození Mithry se v [[Řím]]ě slavilo 25. prosince během svátku Nepřemožitelného Slunce (Sol Invictus), kdy jsou slavena narození dalších slunečních božstev. Mithras je podobný dvěma antickým bohům slunce, římskému aureliánskému bohu [[Sol (bůh)|Solovi]] (který je často zobrazován jako božstvo podřízené Mithrovi) a řeckému [[Hélios|Héliovi]], na výjevech mithraistických oltáří je zde zobrazení Sola a Mithry, jak si nad oltářem tisknou ruce (''dexiósis''), a cyklus vyobrazení je ukončen výjevem, na němž je Mithra zobrazován, kterak vystupuje na Solův sluneční vůz.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 46</ref>
Raná křesťanská církev často kritizovala a obviňovala Mithrova mystéria z kopírování a parodování křesťanských obřadů. Mithra hrál v mithraismu úlohu spasitele stejně jako [[Ježíš Kristus|Kristus]] v [[křesťanství]]. Narození Mithry se v [[Řím]]ě slavilo 25. prosince během svátku Nepřemožitelného Slunce (Sol Invictus), kdy jsou slavena narození dalších slunečních božstev. Mithras je podobný dvěma antickým bohům slunce, římskému aureliánskému bohu [[Sol (bůh)|Solovi]] (který je často zobrazován jako božstvo podřízené Mithrovi) a řeckému [[Hélios|Héliovi]], na výjevech mithraistických oltáří je zde zobrazení Sola a Mithry, jak si nad oltářem tisknou ruce (''dexiósis''), a cyklus vyobrazení je ukončen výjevem, na němž je Mithra zobrazován, kterak vystupuje na Solův sluneční vůz.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 46</ref>


Verze z 17. 3. 2013, 05:03

Dobová římská freska zachycující "tauroktonii", čili Mithru jak probodává býka svou dýkou. Mithra je zde zpodobněn v červeném perském oděvu s typickou frýžskou čapkou.
Rekonstrukce Mithrovy svatyně z dob starověkého Říma

Mithraismus (neboli kult boha Mithry) byl náboženský synkretický směr starověkého Říma, svůj nejvyšší rozkvět a největší rozmach zažil v období 1. až 4. století po Kristu. Ústřední postavou tohoto kultu byl bůh zvaný Mithras (božstvo i jméno je odvozené od indo-íránského solárního božstva zvaného Mithra - toto jméno má v avestštině význam zhruba: ten, který svazuje), toto římské jméno bylo někdy doplňováno různými přídomky (například Mithras Tauroktonos), v užším pojetí jeho kult sám o sobě. Kult byl z nejvyšší pravděpodobnosti synkretismem tradičního římského polyteismu (a římské mytologie), astrologie a perského náboženství zoroastrismu neboli pársismu (na které zřejmě z části navazoval), starověkého náboženství založeného prorokem Zarathuštrou. Mithrův kult přinesl do římského náboženství několik zbrusu nových prvků: zejména božstvo které obnovuje řád světa obětí kosmického býka a tajné iniciační rituály vedoucí ke spáse lidské duše (proto je kult označován jako mystéria).

Hlavním cílem mithraismu byla spása člověka, které lze dosáhnout zasvěcením do mysterijních obřadů, plněním různých úkolů a příkazů (například postu) bylo možné postupně dosáhnout sedmi stupňů zasvěcení, jimž odpovídá představa stoupání duše zemřelého k nebi sférami sedmi planet (sblížení mithraismu, obdobně jako gnosticismu, s astrologií). Ke každému iniciačnímu stupni hierarchie kultu byla přidělena jedna planeta (a zřejmě i božstvo).

Sedm stupňů zasvěcení

Božstvo Aión (Kronos) s klíčem a holí

Zmíněných sedm stupňů byly následující:

  1. Corax, Corux či Corvex (havran či vrána) - první stupeň je spřízněný s planetou Merkur a božstvem Hermés/Mercurius, symboly stupně: havran, had, kalich a Hermova berla caduceus
  2. Nymphus či Nymphobus (ženich) - druhý stupeň je spřízněný s planetou Venuší a bohyní Venuší, symboly: lampa, diadém, zvonek a závoj
  3. Miles (voják) - třetí stupeň je spřízněný s planetou Mars a bohem Martem, symboly: měšec, přilba, kopí, buben, opasek a hrudní krunýř
  4. Leo (lev)- čtvrtý stupeň je spřízněný s planetou Jupiter a bohem Jupiterem, symboly: batillum, sistrum, vavřínový věnec a znak blesku (symbol řeckého Dia a římského Jupitera)
  5. Perses (Peršan) - pátý stupeň je spřízněný s Lunou (Měsícem) a měsíční bohyní Lunou, symboly: srp, prak, frýžská čapka, měsíc a hvězdy
  6. Heliodromus (sluneční běžec) - šestý stupeň je spřízněný se Sluncem a slunečním bohem Solem/Héliem, symboly: pochodeň, bič, plášť a podobizny Hélia
  7. Pater (otec) - sedmý nejvyšší stupeň je spřízněný s planetou Saturnem a bohem Saturnem/Kronem, který je zde vyobrazen jako bytost zvaná Aión (samostatný bůh interpretovaný jako vládce času, popřípadě jako podoba Saturna či Krona - všichni tři bohové se svou úlohou i charakteristikou shodují), ten je zobrazován se lví hlavou a kterak drží v rukou hůl boha Januse a klíče (patrně od nebeské brány), symboly stupně jsou: mitra (pokrývka hlavy otců), pastýřská hůl, roucho a prsten s drahokamem. Hlavou celého stupně i kultu byl otec s titulem Otec otců.

Charakteristika

Zasvěcenci během obřadů nosili pestrobarevná roucha a masky, které odpovídaly jednotlivým stupňům. Pro zájemce byl vstup do kultu zajišťován prostřednictvím speciálního obřadu - křtu, který spočíval ve vypálení (či vytetování) znamení (či znaku) na čelo,[1][2] značka měla pravděpodobně tvar řeckého kříže nebo byla ve tvaru písmene X (Hostilianův portrét), není to však jasně prokázáno.[3]

Není známo nakolik je helénský a římský mithraismus pokračovatelem perského zoroastrismu. Úcta k Mithrovi byla v Persii velmi rozšířená, ale Mithra se nemohl stát ústřední postavou kultu, byl zastíněn nejvyšším božstvem zoroastrismu Ahurou Mazdou, čímž se natrvalo stal druhořadým bohem.[4] Z toho důvodu se pozdější helénský mithraismus nemohl uchytit v Persii, ale našel si stoupence v nábožensky tolerantní Římské říši, kde se hojně šířil během 1. století n. l. (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce na území Británie).

Mithra je sice původem indo-íránský bůh, ale na území Persie (dnešní Írán) nebyla kupodivu nalezena žádná Mithrova podzemní svatyně ani žádný pozůstatek mithraismu. To může být také důkaz, že Mithrova mystéria nevznikla v Persii, nýbrž se postupně vyvíjela až v helénistickém světě, kam se perský bůh dostal prostřednictvím přejímání. Mithra byl také velice oblíbený v Pontském království (několik zdejších králů neslo také mimo jiné jméno Mithradatés, což doslova znamená „daný Mithrou“). Po porážce Pontského království Římem se Mithrův kult začal římským impériem prostřednictvím legionářů, zprvu se objevil u arménské legie. Robert Turcan je toho názoru, že Mithrův kult se rozvíjel na území Malé Asie (zejména Pontské království), po jeho porážce se rodící mithraismus stal náboženstvím kilikijských pirátů, kteří byli tvořeni také bývalými vojáky Pontu.[5], aby pak postupně byl ovlivňován řecko-římskou kulturou, orientálním prostředím Malé Asie, řecko-římskými náboženskými představami, antickou astrologií a možná dokonce i křesťanstvím.[6][7]

Mithrovské mýty se nám nedochovali, ale z kamenných reliéfů přenosných oltárů můžeme vyčíst kultický příběh. Mithras je bůh, který se zrodil (či byl stvořen) ze skály v jeskyni.[8][9] Sbíral plody či sklízel obilí nebo zasáhl šípem skálu, ze které pak vytryskl pramen. Poté musel pronásledovat býka, kterého se mu podařilo zkrotit.[10] Někdy je zobrazován kterak na zkroceném býkovi jezdí. Jeho největším skutkem je však býkova smrt. Ústředním motivem příběhu je výjev zvaný tauroktonie - na něm je bůh Mithras zobrazen kterak bodá svůj meč (či dýku) do hřbetu velkého býka. Tento akt představoval oběť během kterého je obnovována plodnost a životadárnost světa i kosmu.

Mithras byl chápán jako bůh slunce a světla, jako mladý bojovník a obnovovatel světa, který prostřednictvím krvavé oběti kosmického býka pravidelně zachraňuje veškerý život, proto byl chápán jako spasitel. Jeho kult byl velice oblíbený v římských legiích i v řadách městských úředníků.

Shromaždiště účastníků Mithrových mystérií tvořila podzemní svatyně (zvaná mithraeum) s oltářem, zdobeným výjevy z Mithrova mytologického života. Ústředním výjevem vnitřku chrámu byl oltář s již zmíněnou tauroktonií - výjevu Mithry, kterak zabíjí býka.

Kult Sol Invictus

Raná křesťanská církev často kritizovala a obviňovala Mithrova mystéria z kopírování a parodování křesťanských obřadů. Mithra hrál v mithraismu úlohu spasitele stejně jako Kristus v křesťanství. Narození Mithry se v Římě slavilo 25. prosince během svátku Nepřemožitelného Slunce (Sol Invictus), kdy jsou slavena narození dalších slunečních božstev. Mithras je podobný dvěma antickým bohům slunce, římskému aureliánskému bohu Solovi (který je často zobrazován jako božstvo podřízené Mithrovi) a řeckému Héliovi, na výjevech mithraistických oltáří je zde zobrazení Sola a Mithry, jak si nad oltářem tisknou ruce (dexiósis), a cyklus vyobrazení je ukončen výjevem, na němž je Mithra zobrazován, kterak vystupuje na Solův sluneční vůz.[11]

Odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Mithraismus na Wikimedia Commons

Reference

  1. ↑ Tertullian, De praescriptione haereticorum 40
  2. ↑ Per Beskow, "Branding in the Mysteries of Mithras?", in Mysteria Mithrae, ed. Ugo Bianchi (Leyden 1979), 487-501
  3. ↑ Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 34
  4. ↑ Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 34
  5. ↑ Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 19-24
  6. ↑ Reinhold Merkelbach, Mithras, Konigstein, 1984, ch. 75-7
  7. ↑ Beck, R., Merkelbach's Mithras, p. 304, 306.
  8. ↑ Commodian, Instructiones 1.13
  9. ↑ Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 45
  10. ↑ Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 45
  11. ↑ Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 46

Literatura

  • TURCAN, Robert. Mithra a mithraismus. Překlad Veronika Sysalová. Praha: Vyšehrad, 2004. 175 s. ISBN 80-7021-708-1. 

Šablona:Link FA Šablona:Link GA

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mithraismus&oldid=9948395“