Karel Albert Sardinský: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 11. 3. 2013, 23:52

Karel Albert Sardinský (Carlo Alberto Amedeo di Savoia, 2. října 1798 – 28. července 1849) byl v letech 1831 až 1849 předposlední sardinsko-piemontský král, vévoda savojský, piemontský, aostský a předtím v letech 1800 až 1831 byl knížetem carignanským z savojské dynastie resp. její vedlejší savojsko-carignanské větve.

Karel Albert byl prvním vládnoucím panovníkem z vedlejší carignanské linie savojské dynastie. Stalo se tak poté co zemřel poslední mužský příslušník hlavní linie savojské dynastie král Karel Felix.

Poté co se stal Karel Albert králem, zavedl reformy a v roce 1848 podpořil přijetí ústavy Statuto Albertino, která jako jediná z italských ústav přečkala rok 1849 a později se stala první italskou ústavou. Mimo to se Karel Albert v letech 1848 a 1849 angažoval za sjednocení Itálie což vedlo první italské válce za nezávislost, ve které bylo sardinsko-pidmontské království poraženo. Největší porážky sardinskému vojsku uštědřili Rakušané pod vedením maršála Radeckého v bitvě u Custozzy a u Novary, které vedly 23. března 1849 k abdikaci krále Karla Alberta. Na sardinsko-piemontský trůn poté nastoupil jeho prvorozený syn Viktor Emanuel II., který o 11 let později stanul v čele sjednocené Itálie jako její král.

Karel Albert zemřel v Portugalsku čtyři měsíce po své abdikaci. Byl tak posledním z řady čtyř po sobě jdoucích sardinských panovníků, kteří abdikovali.

Rodina

V roce 1817 se tehdejší carignanský kníže Karel Albert oženil se svojí vzdálenou sestřenicí Marií Terezou Toskánskou, která byla mladší dcerou toskánského velkovévody Ferdinanda III. Pár měl 2 syny a dceru, která ale po roce zemřela:

Viktor Emanuel II. (1820–1878), pozdější sardinský a italský král
Ferdinand (1822–1855), vévoda z Janova
Maria Kristína (1826–1827)

Nevložen titul!
1831 – 1849

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 | obrázek           =[[Soubor:CarloAlberto.jpg|200px|Karel Albert]]
 | popisek           =
-| vláda             =[[27. duben|27. dubna]] [[1831]] – [[28. červenec|28. července]] [[1849]]
+| vláda             =[[27. duben|27. dubna]] [[1831]] – [[23. březen|23. března]] [[1849]]
 | tituly            =
 | celé jméno        =''Carlo Alberto Amedeo di Savoia''
@@ Řádek 26: / Řádek 26: @@
 Karel Albert byl prvním vládnoucím panovníkem z vedlejší carignanské linie savojské dynastie. Stalo se tak poté co zemřel poslední mužský příslušník hlavní linie savojské dynastie král [[Karel Felix Sardinský|Karel Felix]].
-Poté co se stal Karel Albert králem, zavedl reformy a v roce [[1848]] podpořil přijetí ústavy ''[[Statuto Albertino]]'', která jako jediná z italských ústav přečkala rok [[1849]] a později se stala první italskou ústavou. Mimo to se Karel Albert v letech 1848 a 1849 angažoval za sjednocení Itálie což vedlo [[První italská válka za nezávislost|první italské válce za nezávislost]], ve které bylo sardinsko-pidmontské království poraženo. Největší porážky sardinskému vojsku uštědřili Rakušané pod vedením [[Jan Radecký z Radče|maršála Radeckého]] v bitvě [[bitva u Custozy (1848)|u Custozzy]] a [[bitva u Novary|u Novary]], které vedly [[28. červenec|28. července]] [[1849]] k abdikaci krále Karla Alberta. Na sardinsko-piemontský trůn poté nastoupil jeho prvorozený syn [[Viktor Emanuel II.]], který o 11 let později stanul v čele sjednocené Itálie jako její král.
+Poté co se stal Karel Albert králem, zavedl reformy a v roce [[1848]] podpořil přijetí ústavy ''[[Statuto Albertino]]'', která jako jediná z italských ústav přečkala rok [[1849]] a později se stala první italskou ústavou. Mimo to se Karel Albert v letech 1848 a 1849 angažoval za sjednocení Itálie což vedlo [[První italská válka za nezávislost|první italské válce za nezávislost]], ve které bylo sardinsko-pidmontské království poraženo. Největší porážky sardinskému vojsku uštědřili Rakušané pod vedením [[Jan Radecký z Radče|maršála Radeckého]] v bitvě [[bitva u Custozy (1848)|u Custozzy]] a [[bitva u Novary|u Novary]], které vedly [[23. březen|23. března]] [[1849]] k abdikaci krále Karla Alberta. Na sardinsko-piemontský trůn poté nastoupil jeho prvorozený syn [[Viktor Emanuel II.]], který o 11 let později stanul v čele sjednocené Itálie jako její král.
 Karel Albert zemřel v [[Portugalsko|Portugalsku]] čtyři měsíce po své abdikaci. Byl tak posledním z řady čtyř po sobě jdoucích sardinských panovníků, kteří abdikovali.