Pozorování

Pozorování (cizím slovem observace) rozdělujeme na běžné lidské pozorování a z hlediska vědy pak na vědecké pozorování. Zde se budeme zabývat právě vědeckým pozorováním. Lidské pozorování se kromě běžné lidské každodenní činnosti využívá například v medicíně (observace pacientů), ve vojenství, v námořnictví, v letectví, v praxi tajných policejních složek, u tajných služeb atd. apod.

Vědecké pozorování

Vědeckému pozorování mnozí připisují váhu základní vědecké metody. A. J. Bachrach popisuje vědecké pozorování takto:

„Základní vědeckou metodou je pozorování a všechen výzkum začíná s ní. Výzkumník pozoruje události, formuluje některé možné ideje o nich a testuje jejich přesnost. Toto jsou hlavní prvky výzkumu: pozorování, hypotéza, experiment a verifikace.“

Na rozdíl od běžného pozorování je vědecké pozorování činnost záměrná (systematické pozorování). Záměrností je zde myšleno, že je vytyčen cíl pozorování. Dále se jedná o plánovité sledování jevu, což znamená, že je předem stanoveno, kolik pozorování se uskuteční a případně jsou stanoveny další podmínky pozorování (jako je doba, po kterou pozorování bude probíhat apod.). To jsou jen základní odlišnosti od každodenní observace.

Svou podstatou, tedy díky tomu, že vědecké pozorování je záměrné a zaměřené, dává pozorování důkaz o určité části reality. Pozorování se oprošťuje od složité struktury vztahů, v nichž pozorovaný jev existuje, ale sleduje jen to, co je jako cíl určeno pozorování.

Cílem pozorování jsou jevy a vztahy, které jsou identifikované a definované.

Aby se jednalo o vědecké pozorování, musí pozorování splňovat nároky na systematičnost. Vědecké pozorování si pochopitelně tak, jako běžné, musí všímat i jevů, na něž není bezprostředně zaměřená pozornost, a které se mohou vyskytovat jako jevy doprovodné. Také tyto je nutno zaznamenat. Pozorování je zaměřeno především na pravidelnost výskytu určitého jevu, na jeho kvantitativní i kvalitativní stránky.

Pozorování může být prováděno smyslovými orgány, nebo pomocí přístrojů. V případě pozorování pomocí přístrojů stojí filosofie vědy před závažnými problémy poukazujícími na to, jak jsme ve světě. Přístroje nám umožňují vnímat i takové jevy, které bychom nebyli schopni prostřednictvím svých smyslů vnímat. Na druhou stranu přístroje neumožňují sledovat jevy jiným způsobem, než takovým, jak jsou určeny a vyrobeny, a tím dochází při jejich používání k stejným nebo obdobným závěrům.

Problémem sledování jevů pomocí přístrojů je způsob zprostředkování reality přístroji. Přístroje mohou realitu vylepšovat i zkreslovat, aniž bychom měli možnost jakkoli se o tom dovědět. Zprostředkování je také ztrátou bezprostřednosti, protože realitu zaznamenává přístroj. Pozorovatel má styk už jen s daty o realitě, nikoli s ní samotnou. To, co se nazývá empirickými fakty, se tak vícenásobně převádí. Empirická fakta jsou přenosem objektivní reality vnějšího světa, přístrojově zaznamenaná fakta jsou pak, oproti tomu, pouze data. Dnes mají data o realitě většinou podobu kvantifikovaných (většinou statistických) údajů, snímku, atd. Zpracování dat probíhá prostřednictvím počítačů a bezprostřední pozorování je dnes téměř vytlačeno interpretací faktů počítači.

Související články

• Pozorovatel
• Pozorovatelna