Matyášova brána: Porovnání verzí
m Niccolo Pacassi > Nicolo Pacassi |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 12: | Řádek 12: | ||
Brána je pojata jako antikizující [[vítězný oblouk]] se dvěma menšími vchody, se čtvercovými okny nad nimi a s velkolepým nástavcem se dvěma [[obelisk]]y po stranách. Nápisové pole v horní části nástavce je na rozdíl od ostatních částí brány, které jsou kamenné, provedeno pouze ze [[štuk]]u. Byl proto vysloven předpoklad, že brána je ve skutečnosti o několik let starší (pravděpodobně provedena ještě na objednávku [[Rudolf II. Habsburský|Rudolfa II.]]) a z roku 1614 pochází pouze štukové pole.<ref name=vl165/> |
Brána je pojata jako antikizující [[vítězný oblouk]] se dvěma menšími vchody, se čtvercovými okny nad nimi a s velkolepým nástavcem se dvěma [[obelisk]]y po stranách. Nápisové pole v horní části nástavce je na rozdíl od ostatních částí brány, které jsou kamenné, provedeno pouze ze [[štuk]]u. Byl proto vysloven předpoklad, že brána je ve skutečnosti o několik let starší (pravděpodobně provedena ještě na objednávku [[Rudolf II. Habsburský|Rudolfa II.]]) a z roku 1614 pochází pouze štukové pole.<ref name=vl165/> |
||
Architektura brány je provedena velmi vynalézavým a nezvyklým způsobem, což se projevuje i ve zvláštní práci s [[Řádová superpozice|řádovou superpozicí]]. Spodní část je řešena v [[Rustikový řád|rustikovém řádu]], který je však kombinovaný s [[Toskánský řád|řádem toskánským]]. [[Dórský řád|dórské]] [[kladí]] obsahuje v [[Metopa|metopách]] [[vlys]]u znaky dědičných habsburských zemí (zleva: [[ |
Architektura brány je provedena velmi vynalézavým a nezvyklým způsobem, což se projevuje i ve zvláštní práci s [[Řádová superpozice|řádovou superpozicí]]. Spodní část je řešena v [[Rustikový řád|rustikovém řádu]], který je však kombinovaný s [[Toskánský řád|řádem toskánským]]. [[Dórský řád|dórské]] [[kladí]] obsahuje v [[Metopa|metopách]] [[vlys]]u znaky dědičných habsburských zemí (zleva: [[Horní Lužice]], [[Lucembursko]], [[Rakousko]], rodová orlice, [[Uhersko|Uhry]], [[Morava]], [[Slezsko]], [[Dolní Lužice]]). Nástavec je v [[Jónský řád|jónském řádu]].<ref name=vl166>Vlček 2000, str. 166.</ref> |
||
Brána je členěna důmyslně rytmizovanými [[rustika]]mi (3-2-3-2). Paradoxní je též umístění spodní trojice [[klenák]]ů na oknech nad bočními vchody. Těmito formálními hříčkami brána nepochybně patří ještě rudolfinskému [[Manýrismus|manýrismu]]. Celkovým vyzněním a monumentalitou však [[průčelí]] Matyášovy brány náleží již také [[Baroko|baroku]] a představuje tak jednu z prvních světských barokních staveb na území Čech.<ref name=vl166/> |
Brána je členěna důmyslně rytmizovanými [[rustika]]mi (3-2-3-2). Paradoxní je též umístění spodní trojice [[klenák]]ů na oknech nad bočními vchody. Těmito formálními hříčkami brána nepochybně patří ještě rudolfinskému [[Manýrismus|manýrismu]]. Celkovým vyzněním a monumentalitou však [[průčelí]] Matyášovy brány náleží již také [[Baroko|baroku]] a představuje tak jednu z prvních světských barokních staveb na území Čech.<ref name=vl166/> |
||
Verze z 9. 3. 2013, 01:12
Matyášova brána je slavnostní vstupní brána do Pražského hradu ze západu, z I. na II. nádvoří. Podle latinského nápisu byla pravděpodobně dokončena v roce 1614 za vlády císaře Matyáše I., odtud i její pojmenování. V současnosti je za jejího architekta považován Ital Giovanni Maria Filippi.[1]
Historie
Vlastní brána vznikla zřejmě ještě na objednávku Rudolfa II. a Matyáš ji doplnil jen štukovým nápisovým polem v nástavci. Před branou se tehdy ve směru dnešního I. nádvoří nacházel hradní příkop, který odděloval Hrad od dnešního Hradčanského náměstí, a budovy správce pokladu a zbrojnice.
Za architekta brány je v literatuře na základě slohového rozboru shodně považován Giovanni Maria Filippi.[2]
V průběhu tereziánských přestaveb Pražského hradu podle plánů císařského architekta Nicolo Pacassiho byla původně volně stojící brána zakomponována do nových křídel. Zároveň byl zasypán hradní příkop a zbourány budovy před bránou, takže vznikl dnešní čestný dvůr a slavnostní mříž, oddělující I. nádvoří od Hradčanského náměstí. K vybourání pater levého křídla a vybudování Sloupové síně došlo až v letech 1927-1930 podle návrhu architekta J. Plečnika.[3]
Popis
Brána je pojata jako antikizující vítězný oblouk se dvěma menšími vchody, se čtvercovými okny nad nimi a s velkolepým nástavcem se dvěma obelisky po stranách. Nápisové pole v horní části nástavce je na rozdíl od ostatních částí brány, které jsou kamenné, provedeno pouze ze štuku. Byl proto vysloven předpoklad, že brána je ve skutečnosti o několik let starší (pravděpodobně provedena ještě na objednávku Rudolfa II.) a z roku 1614 pochází pouze štukové pole.[1]
Architektura brány je provedena velmi vynalézavým a nezvyklým způsobem, což se projevuje i ve zvláštní práci s řádovou superpozicí. Spodní část je řešena v rustikovém řádu, který je však kombinovaný s řádem toskánským. dórské kladí obsahuje v metopách vlysu znaky dědičných habsburských zemí (zleva: Horní Lužice, Lucembursko, Rakousko, rodová orlice, Uhry, Morava, Slezsko, Dolní Lužice). Nástavec je v jónském řádu.[4]
Brána je členěna důmyslně rytmizovanými rustikami (3-2-3-2). Paradoxní je též umístění spodní trojice klenáků na oknech nad bočními vchody. Těmito formálními hříčkami brána nepochybně patří ještě rudolfinskému manýrismu. Celkovým vyzněním a monumentalitou však průčelí Matyášovy brány náleží již také baroku a představuje tak jednu z prvních světských barokních staveb na území Čech.[4]
Nápis nad branou zní:
- D[ominus] Matthias El[ectus] Rom[anus] Imp[erator] S[emper] Aug[ustus] Hung[ariae] Boh[emiae] Rex etc. F[ieri] F[ecit] An[n]o MDCXIV
tj. česky „Pan Mayáš volený římský císař vždy vznešený uherský, český král atd. dal postavit roku 1614“.
V současnosti je brána zakomponována do tereziánského křídla Pražského hradu. Z průchodu Matyášovy brány se vpravo vstupuje přes Pacassiho schodiště do reprezentativních prostor Hradu a vlevo do Sloupové síně, odkud se vstupuje přes galerii do Španělského sálu.
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Matyášova brána na Wikimedia Commons
Poznámky
Související články
Literatura
- Vlček, P. a kol.: Umělecké památky Prahy: Hradčany. Praha 2000.
- Preiss, P.: Italští umělci v Praze. Panorama, Praha 1986.