Projekt 670: Porovnání verzí
m r2.7.3) (Robot: Přidávám uk:670 Скат (тип атомних підводних човнів СРСР) |
m r2.7.3) (Robot: Měním en:Charlie class submarine→en:Charlie-class submarine |
||
| Řádek 103: | Řádek 103: | ||
[[de:Charlie-Klasse]] |
[[de:Charlie-Klasse]] |
||
[[en:Charlie |
[[en:Charlie-class submarine]] |
||
[[it:Classe Charlie I/II]] |
[[it:Classe Charlie I/II]] |
||
[[ja:チャーリー1型原子力潜水艦]] |
[[ja:チャーリー1型原子力潜水艦]] |
||
Verze z 5. 3. 2013, 17:17
Šablona:Infobox Třída válečných lodí
Projekt 670 (v kódu NATO třída Charlie) byla třída ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Jednalo se o nosiče protilodních střel, určené zejména k napadání hladinových lodí, především těch letadlových. Jako první sovětské ponorky mohly své střely odpalovat pod hladinou.[1] Všech 17 postavených ponorek již bylo vyřazeno ze služby.
Stavba
Celkem bylo ve dvou skupinách postaveno 17 ponorek této třídy. Všechny postavila loděnice v Gorkém. Ponorky první verze Projekt 670A (Charlie I) byly do služby zařazeny v letech 1967–1973 v počtu 11 kusů. Na první sérii navázalo šest ponorek Projektu 670M (Charlie II) nesoucích modernější protilodní střely. Do služby byly zařazeny v letech 19673–1982. Všechny byly vyřazeny do poloviny 90. let.
Konstrukce
Oproti třídě Echo měly tyto ponorky mnohem elegantněji tvarovaný trup. Jejich hlavní zbraň, v podobě protilodních střel, se přitom přesunula do přídě, odkud byly střely vypouštěny přímo z šachet v trupu ponorek. Novinkou byla také schopnost ponorek vypouštět tyto střely při plavbě pod hladinou. Ponorky verze Charlie I byly vyzbrojeny osmy protilodními střelami typu P-70 Ametist (v kódu NATO SS-N-7 Starbright) s dosahem cca 60 km. Pozdější verze Charlie II nesla stejný počet modernějších střel P-120 Malakhit (v kódu NATO SS-N-9 Siren) s dosahem cca 120 km. Ponorky rovněž měly čtyři 533mm torpédomety pro klasická torpéda a dva 406mm torpédomety pro torpéda s akustickým samonavedením. Podle odhadů ponorky nesly celkem 12 torpéd či řízených střel RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish).
Pohonný systém tvořil jeden vodou chlazený reaktor VM-4 a dvě turbíny, roztáčející jeden pětilistý lodní šroub. Nejvyšší rychlost byla 12 uzlů na hladině a 26 uzlů pod hladinou, u verze Charlie II to bylo 15 uzlů na hladině a 24 uzlů pod hladinou.
Zahraniční uživatelé
V letech 1988–1991 byla ponorka K-43 verze Charlie I zapůjčena Indii. Indické námořnictvo má stále zájem o získání ponorek s jaderným pohonem.
Reference
- ↑ Project 670 Skat / Charlie I, Project 670M Chayka / Charlie II [online]. Globalsecurity.org [cit. 2011-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 670 na Wikimedia Commons