Josef Souček: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 2. 3. 2013, 11:18

Šablona:Infobox Osoba ThDr. h. c. Josef Souček (10. října 1864 Jestřabí Lhota – 7. června 1938 Praha) byl český evangelický teolog, duchovní, jeden ze spoluzakladatelů a v letech 1918–1938 první synodní senior Českobratrské církve evangelické.

Život

Po absolvování teologických studií v zahraničí (Vídeň, Německo, Skotsko) působil jako vikář v reformovaných sborech Velim (1889–1891), Německé (od roku 1948 Sněžné) pro Daňkovice (1891–1895), Praha-Nové Město (Kliment, 1895–1897), od 11. 11. 1897 do 31. 12. 1932 farář tamtéž, byl také seniorem pražského obvodu.

Kromě plnění svých pastoračních povinností se s plným osobním nasazením zúčastnil procesů směřujících k sjednocení českých, moravských a slezských evangelíků. Již 28. 11. 1903 předsedal v pražském Národním domě na Vinohradech Prvnímu sjezdu českých evangelíků z Čech a Moravy, který mj. dal podnět k založení první ekumenické organizace na našem území – Kostnické jednoty. V dalších letech se klimentský sbor stal jedním z ideových a organizačních center řady akcí, které vedly po vzniku samostatného československého státu ke spojení helvetských (reformovaných) a augsburských (luterských) farních sborů do nového církevního společenství – Evangelické církve bratrské, od roku 1919 Českobratrské církve evangelické. Do jejího čela generální sněm (synod), konaný ve dnech 17. – 18. 12. 1918 v Praze, zvolil Josefa Součka, který jako synodní senior v letech 1918–1932 souběžně působil také ve funkci faráře klimentského sboru v Praze 1, následně od 1. 1. 1933 až do své smrti (7. 6. 1938) zastával pozici synodního seniora bez dalších služebních závazků.

Patřil k váženým a uznávaným představitelům ČCE, pod jeho vedením došlo k poměrně rychlé organizační konsolidaci života ve stávajících a nově zakládaných sborech, seniorátech i na celocírkevní úrovni, výstavbě a rekonstrukcím bohoslužebných a farních budov, nárůstu počtu kazatelů a jejich hmotného zebezpečení. K významným událostem této doby patřily zejména vznik Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (8. 4. 1919), první státní autonomní vysoké školy pro přípravu protestantských duchovních na našem území, vybudování materiální i personální základny pro sociální práci církve a ucelené struktury tiskové a vydavatelské činnosti ČCE, soustředěné od roku 1920 zvláště v Nakladatelské akciové společnosti Kalich. Za jeho vedení se v letech 1921–1935 konalo sedm synodů, předsedal Svazu evangelických církví v ČSR (byl založen ve dnech 5. – 7. 7. 1928 v Bratislavě), publikoval řadu statí a článků k vnitrocírkevním i společenským událostem v periodických tiskovinách církve a udržoval rozsáhlé ekumenické kontakty s evropským i světovým protestantismem.

Jeho záslužná domácí i zahraniční činnost byla oceněna udělením čestných doktorátů teologie pražskou Husovou československou evangelickou fakultou bohosloveckou (1927) a teologickou fakultou University of St Andrews (1933).

Odkazy

Literatura

Masarykův slovník naučný. VI. díl. Praha 1932, s. 817
Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky, VI. díl, 1. svazek. Praha 1940, s. 122
Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 649.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 170.
VALEŠ, Bohumil. Náš první synodní senior. Vzpomínky k 20. výročí jeho úmrtí. Evangelický kalendář 1958, s. 47–63.

Související články

Českobratrská církev evangelická

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Souček

Josef Souček v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století

1. Synodní senior Českobratrské církve evangelické
Předchůdce:	1918 - 1938 Josef Souček	Nástupce:

@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 | Wikicitáty      = <!-- nepovinný; hodnota ano generuje obrázkový odkaz-->
 }}
-ThDr. [[Doctor honoris causa|h. c.]] '''Josef Souček''' ([[10. říjen|10. října]] [[1864]] [[Jestřabí Lhota]] - [[7. červen|7. června]] [[1938]] [[Praha]]) byl český evangelický teolog, duchovní, jeden ze spoluzakladatelů a v letech 1918-1938 první synodní senior [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]].
+ThDr. [[Doctor honoris causa|h. c.]] '''Josef Souček''' ([[10. říjen|10. října]] [[1864]] [[Jestřabí Lhota]] – [[7. červen|7. června]] [[1938]] [[Praha]]) byl český evangelický teolog, duchovní, jeden ze spoluzakladatelů a v letech 1918–1938 první synodní senior [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]].
 == Život ==
-Po absolvování teologických studií v zahraničí (Vídeň, Německo, Skotsko) působil jako vikář v reformovaných sborech [[Velim]] ([[1889]]-[[1891]]), Německé (od roku 1948 [[Sněžné (okres Žďár nad Sázavou)|Sněžné]]) pro [[Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Daňkovicích|Daňkovice]] ([[1891]]-[[1895]]), [[Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 1 - Nové Město|Praha-Nové Město]] (Kliment, [[1895]]-[[1897]]), od 11. 11. [[1897]] do 31. 12. [[1932]] farář tamtéž, byl také seniorem pražského obvodu.
+Po absolvování teologických studií v zahraničí (Vídeň, Německo, Skotsko) působil jako vikář v reformovaných sborech [[Velim]] ([[1889]]–[[1891]]), Německé (od roku 1948 [[Sněžné (okres Žďár nad Sázavou)|Sněžné]]) pro [[Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Daňkovicích|Daňkovice]] ([[1891]]–[[1895]]), [[Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 1 - Nové Město|Praha-Nové Město]] (Kliment, [[1895]]–[[1897]]), od 11. 11. [[1897]] do 31. 12. [[1932]] farář tamtéž, byl také seniorem pražského obvodu.
-Kromě plnění svých pastoračních povinností se s plným osobním nasazením zúčastnil procesů směřujících k sjednocení českých, moravských a slezských evangelíků. Již [[28. listopad|28. 11.]] [[1903]] předsedal v pražském Národním domě na Vinohradech ''Prvnímu sjezdu českých evangelíků z Čech a Moravy'', který mj. dal podnět k založení první ekumenické organizace na našem území – [[Kostnická jednota|Kostnické jednoty]]. V dalších letech se klimentský sbor stal jedním z ideových a organizačních center řady akcí, které vedly po vzniku samostatného československého státu ke spojení helvetských ([[Reformovaná církev|reformovaných]]) a augsburských ([[Luteránství|luterských]]) farních sborů do nového církevního společenství – ''Evangelické církve bratrské'', od roku [[1919]] Českobratrské církve evangelické. Do jejího čela generální sněm (synod), konaný ve dnech 17. – 18. 12. [[1918]] v Praze, zvolil Josefa Součka, který jako [[synodní senior]]  v letech [[1918]]-[[1932]] souběžně působil také ve funkci faráře klimentského sboru v Praze 1, následně od [[1. leden|1. 1.]] [[1933]] až do své smrti ([[7. červen|7. 6.]] [[1938]]) zastával pozici synodního seniora bez dalších služebních závazků.
+Kromě plnění svých pastoračních povinností se s plným osobním nasazením zúčastnil procesů směřujících k sjednocení českých, moravských a slezských evangelíků. Již [[28. listopad|28. 11.]] [[1903]] předsedal v pražském Národním domě na Vinohradech ''Prvnímu sjezdu českých evangelíků z Čech a Moravy'', který mj. dal podnět k založení první ekumenické organizace na našem území – [[Kostnická jednota|Kostnické jednoty]]. V dalších letech se klimentský sbor stal jedním z ideových a organizačních center řady akcí, které vedly po vzniku samostatného československého státu ke spojení helvetských ([[Reformovaná církev|reformovaných]]) a augsburských ([[Luteránství|luterských]]) farních sborů do nového církevního společenství – ''Evangelické církve bratrské'', od roku [[1919]] Českobratrské církve evangelické. Do jejího čela generální sněm (synod), konaný ve dnech 17. – 18. 12. [[1918]] v Praze, zvolil Josefa Součka, který jako [[synodní senior]]  v letech [[1918]]–[[1932]] souběžně působil také ve funkci faráře klimentského sboru v Praze 1, následně od [[1. leden|1. 1.]] [[1933]] až do své smrti ([[7. červen|7. 6.]] [[1938]]) zastával pozici synodního seniora bez dalších služebních závazků.
-Patřil k váženým a uznávaným představitelům ČCE, pod jeho vedením došlo k poměrně rychlé organizační konsolidaci života ve stávajících a nově zakládaných sborech, seniorátech i na celocírkevní úrovni, výstavbě a rekonstrukcím bohoslužebných a farních budov, nárůstu počtu kazatelů a jejich hmotného zebezpečení. K významným událostem této doby patřily zejména vznik [[Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy|Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké]] (8. 4. [[1919]]), první státní autonomní vysoké školy pro přípravu protestantských duchovních na našem území,  vybudování materiální i personální základny pro sociální práci církve a ucelené struktury tiskové a vydavatelské činnosti ČCE, soustředěné od roku 1920 zvláště v ''Nakladatelské akciové společnosti Kalich''. Za jeho vedení se v letech [[1921]]-[[1935]] konalo sedm synodů, předsedal ''Svazu evangelických církví v ČSR'' (byl založen ve dnech 5. – 7. 7. [[1928]] v Bratislavě), publikoval řadu statí a článků k vnitrocírkevním i společenským událostem v periodických tiskovinách církve a udržoval rozsáhlé ekumenické kontakty s evropským i světovým protestantismem.
+Patřil k váženým a uznávaným představitelům ČCE, pod jeho vedením došlo k poměrně rychlé organizační konsolidaci života ve stávajících a nově zakládaných sborech, seniorátech i na celocírkevní úrovni, výstavbě a rekonstrukcím bohoslužebných a farních budov, nárůstu počtu kazatelů a jejich hmotného zebezpečení. K významným událostem této doby patřily zejména vznik [[Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy|Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké]] (8. 4. [[1919]]), první státní autonomní vysoké školy pro přípravu protestantských duchovních na našem území,  vybudování materiální i personální základny pro sociální práci církve a ucelené struktury tiskové a vydavatelské činnosti ČCE, soustředěné od roku 1920 zvláště v ''Nakladatelské akciové společnosti Kalich''. Za jeho vedení se v letech [[1921]]–[[1935]] konalo sedm synodů, předsedal ''Svazu evangelických církví v ČSR'' (byl založen ve dnech 5. – 7. 7. [[1928]] v Bratislavě), publikoval řadu statí a článků k vnitrocírkevním i společenským událostem v periodických tiskovinách církve a udržoval rozsáhlé ekumenické kontakty s evropským i světovým protestantismem.
 Jeho záslužná domácí i zahraniční činnost byla oceněna udělením čestných doktorátů teologie pražskou Husovou československou evangelickou fakultou bohosloveckou (1927) a  teologickou fakultou [[Univerzita v St Andrews|University of St Andrews]] (1933).