Právní normativní akt

Právní normativní akt (v kontextu práva označovaný normativní akt) je výsledek činnosti orgánů veřejné moci, obsahující právní normy jako předem daná obecně závazná pravidla chování.

Charakteristika

Veřejnoprávní normativní akty jsou výsledkem legislativní činnosti orgánů veřejné moci (zákonodárného sboru, orgánů výkonné moci či orgánů územních samosprávných celků). Právě v závislosti na subjektu, který příslušný normativní akt vydává, na jeho postavení, je určena právní síla toho kterého normativního aktu.

Normativní akty jsou základním pramenem práva v kontinentálním typu právní kultury, která již ve svých počátcích byla na tomto typu pramene práva postavena (vychází z tradice římského práva).

Pro normativní akty se v různých právních řádech vžilo více označení. V České republice se užívá například pojmu právní předpisy, právní řád, zákony a jiné právní předpisy, obecně závazné právní předpisy.

Od normativních aktů je třeba odlišit individuální právní akty (jedná se o výsledek aplikace normativních aktů na konkrétní případ – například rozsudek, trestní příkaz, správní rozhodnutí apod.)

Od veřejnoprávních normativních aktů je třeba rozlišit interní normativní akty (což jsou instrukce v rámci organizace, nemají obecně závaznou povahu – například směrnice, statuty, organizační a pracovní řády apod.).

Pro normativní akty, které mají podobu zákonů, se používá i označení kodexy (zákoníky), pokud upravují komplexně určitou materii určitého právního odvětví nebo aspoň jeho převážné části, přičemž někdy se toto označení dostává i do názvu daného právního předpisu (např. obchodní zákoník, občanský zákoník, trestní zákoník, občanský soudní řád apod.).

Vyhlášení

Vyhlášení normativního aktu stanoveným způsobem je jedinou podmínkou jeho platnosti. Děje se tak jeho publikací. Slouží k tomu, aby měl každý možnost se s normativním aktem předem seznámit a tak mohlo být ze strany státu oprávněně požadováno dodržování zásady ignorantia legis non excusat (neznalost zákona neomlouvá). Platnost nevyhlášeného normativního aktu je nemyslitelná v právním státě.

Dělení normativních aktů na původní a odvozené

Původní (originární) normativní akty

Původní (originární) normativní akty jsou v České republice zákony a ústavní zákony jako zvláštní druh zákonů, zákonná opatření Senátu, dekrety prezidenta republiky přijaté v letech 1940 - 1945 v době nesvobody a ratihabované Prozatímním národním shromážděním ČSR jako zákony,

Mezi originární akty se řadí obecně závazné vyhlášky krajů, obcí a městských obvodů a městských částí vydávané v rámci jejich samostatné působnosti, třebaže tyto samosprávné celky nejsou na svém území svrchované a práva a povinnosti mohou stanovovat pouze v mezích stanovených (státním) zákonem a na základě zákona.

Původnost těchto aktů spočívá v tom, že je vydává orgán veřejné moci volený přímo lidem – zastupitelský sbor (v České republice je to Parlament České republiky), popřípadě může být tato pravomoc svěřena přímo lidu (v případě referenda). V demokratických státech je to tak pouze orgán veřejné moci volený přímo lidem, který má pravomoc vydávat normativní akty nejvyšší právní síly – zákony, případně ústavní zákony.

Odvozené (derivativní) normativní akty

Odvozené (derivativní) normativní akty (také prováděcí předpisy, podzákonné předpisy) jsou právní předpisy odvozené od zákonů. Slouží k provedení zákona (nemohou obsahovat novou právní úpravu) a musí být vydávány na základě zákona a v jeho mezích, tj. secundum et intra legem.

Jde o přenesení zákonodárné pravomoci z moci zákonodárné na moc výkonnou (extenze exekutivy), které bývá označováno pojmem delegované zákonodárství. Tyto normativní akty mají nižší právní sílu než původní normativní akty.

K podzákonným předpisům se řadí nařízení vlády, některá rozhodnutí prezidenta republiky normativní povahy (například o amnestii , o přenesení pravomoci sjednávat mezinárodní smlouvy na vládu či její členy), právní předpisy ministerstev a jiných správních úřadů, nařízení obecních a krajských rad vydávaných v rámci jejich přenesené působnosti.

Dělení normativních aktů podle právní síly

Právní síla normativního aktu odkazuje na to, který akt má při aplikaci přednost před jiným aktem. Normativní akt nižšího stupně právní síly nesmí odporovat normativnímu aktu vyšší právní síly. Pokud by takový případ nastal, je to důvod ke zrušení takového normativního aktu Ústavním soudem České republiky ).

Normativní akt smí být změněn nebo zrušen jen normativním aktem téže nebo vyšší právní síly. Nejvyšší právní sílu v právním řádu ČR mají ústavní zákony a vyhlášené mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu. Jim podřízené jsou zákony a nejnižší právní sílu mají prováděcí předpisy.

Dělení normativních aktů podle subjektu, který je vydává

Následující tabulka vychází z právního řádu České republiky.

Dělení normativních aktů podle subjektu, který je vydává

Normativní akty orgánů zákonodárné moci	Normativní akty orgánů výkonné moci					Normativní akty územní samosprávy
Parlament ČR	Vláda České republiky	Ministerstva a jiné ústřední správní úřady	Česká národní banka	Rady obcí a krajů	Prezident ČR	Obce	Kraje
ústavní zákony	nařízení	vyhlášky	vyhlášky	nařízení	některá rozhodnutí obecné povahy (např. rozhodnutí o amnestii)	obecně závazné vyhlášky	obecně závazné vyhlášky
zákony
zákonná opatření Senátu ČR

Literatura

• HARVÁNEK, Jaromír. Teorie práva. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2008. 496 s. ISBN 978-80-7380-104-5. 
• KNAPP, Viktor. Teorie práva. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995. 264 s. ISBN 80-7179-028-1. 
• BOGUSZAK, Jiří; ČAPEK, Jiří; GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 1. vyd. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2001. 324 s. ISBN 80-86432-13-0. 
• GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2000. 300 s. ISBN 80-86473-04-X. 

V rámci této skladby jsem moc ráda že to tu zde je!!!

Související články

• Zákon
• Ústavní zákon
• Zákonné opatření Senátu
• Nařízení
• Vyhláška
• Obecně závazná vyhláška