Philippe Pétain: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
EmausBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.2+) (Robot: Přidávám ms:Henri-Philippe Petain
Řádek 16: Řádek 16:
== Život ==
== Život ==
Jako veliteli ozbrojených sil je maršálu Pétainovi udělována zásluha v bitvě na Marně a za vítězství v [[Bitva u Verdunu|bitvě u Verdunu]]. Díky svým vojenským schopnostem a velké popularitě se v roce [[1917]] stal vrchním velitelem armády. V roce [[1934]] byl ministrem obrany a v následujícím roce státním sekretářem. Už tehdy prosazoval smířlivou politiku vůči nacistickému Německu.
Jako veliteli ozbrojených sil je maršálu Pétainovi udělována zásluha v bitvě na Marně a za vítězství v [[Bitva u Verdunu|bitvě u Verdunu]]. Díky svým vojenským schopnostem a velké popularitě se v roce [[1917]] stal vrchním velitelem armády. V roce [[1934]] byl ministrem obrany a v následujícím roce státním sekretářem. Už tehdy prosazoval smířlivou politiku vůči nacistickému Německu.
Jako hlava státu bývá spojován s příměřím z [[červen|června]] [[1940]] a [[vichistický režim|vichystickým režimem]], který započal tzv. ''Národní revoluci'' a aktivně spolupracoval s [[nacismus|nacistickým]] [[Německo|Německem]].
Jako hlava státu bývá spojován s příměřím z [[červen|června]] [[1940]] a [[vichistický režim|vichistickým režimem]], který započal tzv. ''Národní revoluci'' a aktivně spolupracoval s [[nacismus|nacistickým]] [[Německo|Německem]].


Na začátku 2. světové války ho ministerský předseda [[Paul Reynaud]] spolu s generálem [[Maxim Weygand|Maximem Weygandom]] a plukovníkem [[Charles de Gaulle|de Gaullem]] prosadili do funkce ve válečné radě. Ta měla za úlohu mimo jiné vnést do francouzské armády novou sílu a patriotismus, avšak sociální a politické roztříštění ve Francii bylo příliš velké než ochota obyvatelstva postavit se Německu na odpor. Mocné útoky německé armády nakonec zmařily všechny snahy o účinnou obranu. Právě tehdy prezident [[Albert Lebrun]] vyzval Pétaina, aby po rezignaci Maxima Weyganda vytvořil novou vládu. Pétain pak 22. června [[1940]] podepsal s Německem ponižující příměří, které předalo nacistům přímou kontrolu na strategickém severu a západě Francie včetně [[Paříž]]e a celého pobřeží s Atlantikem. Zbytek (asi 2/5 země) zůstal neokupovaný s administrativním centrem v lázeňském městě [[Vichy]] (de jure byla hlavním městem stále Paříž). Samostatnost byla formální, prakticky se jednalo o kolaborantský režim.
Na začátku 2. světové války ho ministerský předseda [[Paul Reynaud]] spolu s generálem [[Maxim Weygand|Maximem Weygandom]] a plukovníkem [[Charles de Gaulle|de Gaullem]] prosadili do funkce ve válečné radě. Ta měla za úlohu mimo jiné vnést do francouzské armády novou sílu a patriotismus, avšak sociální a politické roztříštění ve Francii bylo příliš velké než ochota obyvatelstva postavit se Německu na odpor. Mocné útoky německé armády nakonec zmařily všechny snahy o účinnou obranu. Právě tehdy prezident [[Albert Lebrun]] vyzval Pétaina, aby po rezignaci Maxima Weyganda vytvořil novou vládu. Pétain pak 22. června [[1940]] podepsal s Německem ponižující příměří, které předalo nacistům přímou kontrolu na strategickém severu a západě Francie včetně [[Paříž]]e a celého pobřeží s Atlantikem. Zbytek (asi 2/5 země) zůstal neokupovaný s administrativním centrem v lázeňském městě [[Vichy]] (de jure byla hlavním městem stále Paříž). Samostatnost byla formální, prakticky se jednalo o kolaborantský režim.

Verze z 27. 2. 2013, 13:48

Šablona:Infobox Osoba

Henri Philippe Benoni Omer Joseph Pétain (24. dubna 185623. července 1951) byl francouzský důstojník povýšený na maršála v roce 1918.

Život

Jako veliteli ozbrojených sil je maršálu Pétainovi udělována zásluha v bitvě na Marně a za vítězství v bitvě u Verdunu. Díky svým vojenským schopnostem a velké popularitě se v roce 1917 stal vrchním velitelem armády. V roce 1934 byl ministrem obrany a v následujícím roce státním sekretářem. Už tehdy prosazoval smířlivou politiku vůči nacistickému Německu. Jako hlava státu bývá spojován s příměřím z června 1940 a vichistickým režimem, který započal tzv. Národní revoluci a aktivně spolupracoval s nacistickým Německem.

Na začátku 2. světové války ho ministerský předseda Paul Reynaud spolu s generálem Maximem Weygandom a plukovníkem de Gaullem prosadili do funkce ve válečné radě. Ta měla za úlohu mimo jiné vnést do francouzské armády novou sílu a patriotismus, avšak sociální a politické roztříštění ve Francii bylo příliš velké než ochota obyvatelstva postavit se Německu na odpor. Mocné útoky německé armády nakonec zmařily všechny snahy o účinnou obranu. Právě tehdy prezident Albert Lebrun vyzval Pétaina, aby po rezignaci Maxima Weyganda vytvořil novou vládu. Pétain pak 22. června 1940 podepsal s Německem ponižující příměří, které předalo nacistům přímou kontrolu na strategickém severu a západě Francie včetně Paříže a celého pobřeží s Atlantikem. Zbytek (asi 2/5 země) zůstal neokupovaný s administrativním centrem v lázeňském městě Vichy (de jure byla hlavním městem stále Paříž). Samostatnost byla formální, prakticky se jednalo o kolaborantský režim.

Po válce byl Pétain odsouzen k smrti za velezradu. Generál de Gaulle (který nastoupil na Pétainovo místo po konci 2. světové války) mu trest zmírnil na doživotní vězení.

Pétain zemřel 23. července 1951 ve věku devadesáti pěti let během internace na ostrově Yeu, kde je také pohřben.

Kontroverze

Pétain byl za své zásluhy v 1. světové válce oslavován jako hrdina. Po kolaboraci s nacisty (spojené s mnoha nevynucenými činy, nezřídka odporujícími lidským právům) však byl zatracen jako velezrádce. Dodnes je nařčení z pétainismu vážnou politickou urážkou.

Literatura

  • BOROVIČKA, Michael. Kolaboranti : 1939-1945. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2007. 399 s. ISBN 978-80-7185-846-1. 

Související články

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Philippe Pétain na Wikimedia Commons

18. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
19291945
Philippe Pétain
Nástupce:

Šablona:Link FA