Aktinium: Porovnání verzí
změna infoboxu + doplnění informací podle literatury |
m doplnění zdroje |
||
| Řádek 158: | Řádek 158: | ||
* Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961 |
* Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961 |
||
* N. N. Greenwood – A. Earnshaw, ''Chemie prvků II.'' 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 |
* N. N. Greenwood – A. Earnshaw, ''Chemie prvků II.'' 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 |
||
* {{Citace monografie | příjmení = VOHLÍDAL | jméno = Jiří | příjmení2 = ŠTULÍK | jméno2 = Karel | příjmení3 = JULÁK | jméno3 = Alois | rok = 1999 | titul = Chemické a analytické tabulky | vydavatel = Grada Publishing | místo = Praha | isbn = 80-7169-855-5 | vydání = 1}} |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
Verze z 23. 2. 2013, 16:09
Šablona:Infobox Chemický prvek
Aktinium, chemická značka Ac, (lat. Actinium) je prvním členem z řady aktinoidů, radioaktivní kovový prvek.
Základní fyzikálně-chemické vlastnosti
Aktinium je silně radioaktivní kovový prvek, který nemá žádný stabilní izotop. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Ac+3 a svým chemickým chováním se podobá prvkům skupiny lanthanoidů. Čistý kov lze připravit redukcí fluoridu aktinitého parami lithia při teplotě 1100–1300 °C.
Aktinium je silně radioaktivní, září přibližně 150× intenzivněji než radium a ve tmě proto vydává namodralé světlo.
Objevil jej roku 1899 francouzský chemik André-Louis Debierne v uranové rudě.
Výskyt, izotopy a využití
Přestože je známa řada izotopů aktinia, v zemské kůře se můžeme setkat pouze s izotopem 227Ac, který vzniká radioaktivním rozpadem uranu. Poločas rozpadu tohoto izotopu je 21,772 roku a uvádí se, že jedna tuna uranové rudy obsahuje přibližně desetinu gramu aktinia.
Z dalších izotopů stojí za zmínku např. 226Ac s poločasem rozpadu 29,37 hodiny nebo 225Ac s poločasem přibližně 10 dnů. Ostatní izotopy od atomové hmotnosti 206 po 237 amu se rozpadají mnohem rychleji:
| Izotop | Poločas rozpadu | Druh rozpadu | Produkt rozpadu |
|---|---|---|---|
| 206Ac | 22 ms | α | 202Fr |
| 207Ac | 27 ms | α | 203Fr |
| 208Ac | 95 ms | α (99 %)/ ε (1 %) | 204Fr/ 208Ra |
| 209Ac | 100 ms | α (99 %)/ ε (1 %) | 205Fr/ 209Ra |
| 210Ac | 350 ms | α (91 %)/ ε (9 %) | 206Fr/ 210Ra |
| 211Ac | 210 ms | α | 207Fr |
| 212Ac | 930 ms | α (57 %)/ ε (43 %) | 208Fr/ 212Ra |
| 213Ac | 738 ms | α | 209Fr |
| 214Ac | 8,2 s | α (89 %)/ ε (11 %) | 210Fr/ 214Ra |
| 215Ac | 170 ms | α (99,91 %)/ ε (0,09 %) | 211Fr/ 215Ra |
| 216Ac | 440 μs | α | 212Fr |
| 217Ac | 69 ns | α (98 %)/ ε (2 %) | 213Fr/ 217Ra |
| 218Ac | 1,08 μs | α | 214Fr |
| 219Ac | 11,8 μs | α | 215Fr |
| 220Ac | 26,4 ms | α (100 %)/ ε (5*10-4 %) | 216Fr/ 220Ra |
| 221Ac | 52 ms | α | 217Fr |
| 222Ac | 5 s | α (99 %)/ ε (1 %) | 218Fr/ 222Ra |
| 223Ac | 2,10 min | α (99 %)/ ε (1 %) | 219Fr/ 223Ra |
| 224Ac | 2,78 h | ε (90,9 %)/ α (9,1 %) | 224Ra/220Fr |
| 225Ac | 10 d | α | 221Fr |
| 226Ac | 29,37 h | β- (83 %)/ ε (17 %) | 226Th/ 226Ra |
| 227Ac | 21,772 r | β- (98,62 %)/ α (1,38 %) | 227Th/ 223Fr |
| 228Ac | 6,15 h | β- | 228Th |
| 229Ac | 62,7 min | β- | 229Th |
| 230Ac | 122 s | β- | 230Th |
| 231Ac | 7,5 min | β- | 231Th |
| 232Ac | 119 s | β- | 232Th |
| 233Ac | 145 s | β- | 233Th |
| 234Ac | 44 s | β- | 234Th |
| 235Ac | 60 s | β- | 235Th |
| 236Ac | ? | β- | 236Th |
| 237Ac | ? | ? | ? |
Všechny byly připraveny uměle bombardováním jader těžkých prvků (např. radia) neutrony.
Praktický význam aktinia je pouze minimální, je možno jej použít například jako silný zdroj neutronů při experimentech s jadernými přeměnami.
Související články
Literatura
- Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
- Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
- Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
- N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.