Alexandrín: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
m Verze 9724586 uživatele 90.180.169.39 (diskuse) zrušena - vlastním jménem byl opravdu Otokar |
||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
žár dlouhých pohledů, jež zhaslé v duši leží,<br /> |
žár dlouhých pohledů, jež zhaslé v duši leží,<br /> |
||
a mrtvé polibky, jichž nežehl mě pal<br /> |
a mrtvé polibky, jichž nežehl mě pal<br /> |
||
''[[ |
''[[Otokar Březina]]'' |
||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
Verze z 12. 2. 2013, 13:39
Alexandrín je dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) rýmovaný verš tvořený jambickými stopami (jambický hexametr). Po šesté slabice následuje cézura (přerývka), která ale v české poezii není dodržována zcela důsledně. Alexandrínu hojně využívá stará poezie v románských jazycích i některé staré skladby české poezie. Svůj název získal podle starofrancouzské Alexandreidy. Ve francouzské literatuře se stal reprezentativním veršem klasicistické poezie a tragédie. Často se s ním setkáváme v sonetech. V české literatuře, kde představuje exkluzivní verš zdůrazňující rozdíl mezi poezií a prózou, byl užíván Otokarem Březinou.
Příklady
CHYBA: {{Wikicitáty}} — Chybí některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“.
Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
Karel Hlaváček
A teplo mrtvých vnad, jež kynulo mi svěží
pod růžným závojem, jejž dnů mých úsvit tkal,
žár dlouhých pohledů, jež zhaslé v duši leží,
a mrtvé polibky, jichž nežehl mě pal
Otokar Březina