Jardin des plantes: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m vnitřní odkazy
Řádek 29: Řádek 29:
Zahrada představuje přírodu mírného pásma a ukazuje rostliny a zvířata v jejich přirozeném vývoji.
Zahrada představuje přírodu mírného pásma a ukazuje rostliny a zvířata v jejich přirozeném vývoji.


Mezi Školou botaniky a zvěřincem se nachází Alpská zahrada (Jardin alpin) založená v roce [[1931]], kde jsou rostliny horských prostředí z celého světa ([[Himálaj|Himaláje]], [[Alpy]], [[Korsika]]). Obsahuje přes 2000 rostlin ve dvou zónách, které jsou spojeny podzemním podchodem. V této zahradě rostou [[Pistacia|pistácie]], na kterých v 18. století botanik Sébastien Vaillant ([[1669]]–[[1722]]) prokázal pohlaví rostlin.
Mezi Školou botaniky a zvěřincem se nachází Alpská zahrada (Jardin alpin) založená v roce [[1931]], kde jsou rostliny horských prostředí z celého světa ([[Himálaj|Himaláje]], [[Alpy]], [[Korsika]]). Obsahuje přes 2000 rostlin ve dvou zónách, které jsou spojeny podzemním podchodem. V této zahradě rostou [[Řečík|pistácie]], na kterých v 18. století botanik Sébastien Vaillant ([[1669]]–[[1722]]) prokázal pohlaví rostlin.


[[Soubor:Cedrejus5.jpg|thumb|[[Libanonský cedr]] vysazený roku [[1734]]]]
[[Soubor:Cedrejus5.jpg|thumb|[[Libanonský cedr]] vysazený roku [[1734]]]]
=== Zvěřinec ===
=== Zvěřinec ===
{{podrobně|Ménagerie du Jardin des plantes}}
Zdejší zvěřinec je druhou nejstarší [[Zoologická zahrada|zoo]] na světě. Byl založen v roce [[1793]] na podnět Bernardina de Saint-Pierre přesunutím zvířat z královského zvěřince ve [[Versailles]] a ze soukromých zvěřinců. Při obléhání města během [[Pařížská komuna|Pařížské komuny]] ([[1871]]) však byla zvířata snědena Pařížany. Během své historie se zde představilo mnoho druhů zvířat, včetně první [[žirafa|žirafy]] se ve Francii ([[1826]]), [[slon]]a, [[medvěd hnědý|medvěda hnědého]] i [[medvěd lední|lední]] nebo [[Tuleňovití|tuleňů]]. Během [[19. století|19.]] a počátku [[20. století]] bylo pro zvířata postaveno mnoho výběhů, na svou dobu moderních. Nejúspěšnější z nich byla pravděpodobně velká [[voliéra]] postavená pro [[světová výstava 1889|světovou výstavu 1889]], která se doposud používá. V polovině 20. století byla zdejší zoo zastíněna modernějšími zoologickými zahradami (Zoo de Vincennes, Parc de Thoiry), pro nedostatek prostředků neprobíhaly prakticky žádné rekonstrukce. Zvířata žila v nevyhovujících zařízeních, často stísněných a trpěla. Od počátku [[1980-1989|80. let]] však probíhala postupná obnova a byla založena koncepce na orientaci malých a středně velkých druhů zvířat, která jsou málo známá nebo ohrožená. Větší druhy (slony, žirafy, [[lev|lvy]], [[tygr]]y, [[gorila|gorily]], [[šimpanz]]e, medvědy) nebylo možné udržovat ve správném stavu a v centru Paříže nebylo možné zvětšit plochu zoo, proto byla tato zvířata postupně od [[1970-1979|70. let]] přesunuta do jiných zařízení.
Zdejší zvěřinec je druhou nejstarší [[Zoologická zahrada|zoo]] na světě. Byl založen v roce [[1793]] na podnět Bernardina de Saint-Pierre přesunutím zvířat z královského zvěřince ve [[Versailles]] a ze soukromých zvěřinců. Při obléhání města během [[Pařížská komuna|Pařížské komuny]] ([[1871]]) však byla zvířata snědena Pařížany. Během své historie se zde představilo mnoho druhů zvířat, včetně první [[žirafa|žirafy]] se ve Francii ([[1826]]), [[slon]]a, [[medvěd hnědý|medvěda hnědého]] i [[medvěd lední|lední]] nebo [[Tuleňovití|tuleňů]]. Během [[19. století|19.]] a počátku [[20. století]] bylo pro zvířata postaveno mnoho výběhů, na svou dobu moderních. Nejúspěšnější z nich byla pravděpodobně velká [[voliéra]] postavená pro [[světová výstava 1889|světovou výstavu 1889]], která se doposud používá. V polovině 20. století byla zdejší ZOO zastíněna modernějšími zoologickými zahradami ([[Zoologická zahrada v Paříži|ZOO Vincennes]], Parc de Thoiry), pro nedostatek prostředků neprobíhaly prakticky žádné rekonstrukce. Zvířata žila v nevyhovujících zařízeních, často stísněných a trpěla. Od počátku [[1980-1989|80. let]] však probíhala postupná obnova a byla založena koncepce na orientaci malých a středně velkých druhů zvířat, která jsou málo známá nebo ohrožená. Větší druhy (slony, žirafy, [[lev|lvy]], [[tygr]]y, [[gorila|gorily]], [[šimpanz]]e, medvědy) nebylo možné udržovat ve správném stavu a v centru Paříže nebylo možné zvětšit plochu zoo, proto byla tato zvířata postupně od [[1970-1979|70. let]] přesunuta do jiných zařízení.


V současnosti je zde na 1100 zvířat, savců, plazů a ptáků na 5,5 ha. Ze savců jsou zde např. [[kůň Převalského]], [[orangutan]], [[kamzík bělák]], [[takin]], malé šelmy, [[hlodavci]], z ptáků jsou zastoupeni např. [[sup]]i, [[sova|sovy]], stejně jako [[bažant]] a některé druhy [[brodiví|brodivých ptáků]] ([[kolpík]], [[ibis]], [[jeřáb (pták)|jeřáb]]), mnoho [[plazi|plazů]] (včetně přes 100 let starých [[Želva obrovská|želv obrovských]]), [[obojživelníci]] a [[hmyz]].
V současnosti je zde na 1100 zvířat, savců, plazů a ptáků na 5,5 ha. Ze savců jsou zde např. [[kůň Převalského]], [[orangutan]], [[kamzík bělák]], [[takin]], malé šelmy, [[hlodavci]], z ptáků jsou zastoupeni např. [[sup]]i, [[sova|sovy]], stejně jako [[bažant]] a některé druhy [[brodiví|brodivých ptáků]] ([[kolpík]], [[ibis]], [[jeřáb (pták)|jeřáb]]), mnoho [[plazi|plazů]] (včetně přes 100 let starých [[Želva obrovská|želv obrovských]]), [[obojživelníci]] a [[hmyz]].

Verze z 1. 2. 2013, 14:52

Soubor:Jardin botanique Paris Aug 2006 007.jpg
Jardin des plantes (centrální promenáda)

Jardin des plantes (česky Botanická zahrada) je veřejný park a současně botanická zahrada, která se nachází v Paříži5. obvodu. Zahrada byla založena v roce 1635 a její rozloha činí 23,5 ha. V zahradě se nachází a malá zoologická zahrada. Zahrada je součástí Národního muzea přírodní historie. Zahrada i muzeum jsou od roku 1993 historickou památkou.[1]

Historie

V roce 1635 byla založena Královská zahrada, která byla za Francouzské revoluce přejmenována na Pařížskou botanickou zahradu a stala se veřejnou institucí.

Zajímavosti

  • Tradičně je botanická zahrada otevřena pro veřejnost od východu do západu slunce, takže její provozní hodiny nejsou stejné po celý rok.
  • Kopec, na kterém se dnes nachází „Labyrint“, je umělý. Místo sloužilo ve středověku jako otevřená skládka, která byla později pokrytá zemí. Nachází se zde hrobka francouzského přírodovědce a lékaře L. J. M. Daubentona.
  • Nalevo u vchodu do paláce Magny z 18. století, který slouží jako administrativní budova, se nacházejí katakomby.
  • V roce 1789 kapitán Pierre Blancard z Marseille dovezl do Francie ze své výpravy do Číny chryzantémy.

Vybavení

Středem zahrady vede velká promenáda 500 m dlouhá o rozloze 3 hektary, která vede od Velké galerie evoluce (Grande galerie de l'évolution) k Place Valhubert na nábřeží Seiny. Po jejích okrajích jsou vysázeny řady platanů. Květinová sbírka v zahradě se pravidelně mění a čítá téměř tisíc rostlin. Na každém konci promenády jsou dvě malá náměstí. Esplanade Milne-Edwards, která nese jméno ředitele muzea v letech 18901900 se nachází proti Galerii a Esplanade Lamarck u Seiny. V Galerii se nachází sbírka několika tisíc vycpaných zvířat, hmyzu, ryb, plazů nebo savců. Proti Galerii stojí socha botanika a matematika Georges-Louise Leclerca de Buffona (1707–1788) od Jeana Carluse z roku 1908.

Botanické skleníky

Skleníky

Součástí zahrady jsou čtyři skleníky s kovovou konstrukcí. Byly znovu otevřeny v roce 2010 po šesti letech rekonstrukcí a jsou tematicky dělené:

Specializované zahrady

Růžová zahrada se nachází podél Galerie de Minéralogie a obsahuje na 170 druhů evropských růží. Zdobí ji dvě sochy L’Amour prisonnier (Uvězněná láska) od Félixe Sanzela a Venus genitrix (Venuše rodička) od Charlese Dupatyho.

Škola botaniky (École de Botanique) a Ekologická zahrada (Jardin écologique) se nacházejí mezi skleníky a Seinou. Škola představuje vegetaci podle druhů a pomáhá pochopit jejich vlastnosti. Založil ji botanik André Thouin v 18. století a zahrnuje 4500 druhů rostlin. Také se zde konají několikatýdenní kurzy vedené zdejšími zahradníky.

Zahrada představuje přírodu mírného pásma a ukazuje rostliny a zvířata v jejich přirozeném vývoji.

Mezi Školou botaniky a zvěřincem se nachází Alpská zahrada (Jardin alpin) založená v roce 1931, kde jsou rostliny horských prostředí z celého světa (Himaláje, Alpy, Korsika). Obsahuje přes 2000 rostlin ve dvou zónách, které jsou spojeny podzemním podchodem. V této zahradě rostou pistácie, na kterých v 18. století botanik Sébastien Vaillant (16691722) prokázal pohlaví rostlin.

Libanonský cedr vysazený roku 1734

Zvěřinec

Podrobnější informace naleznete v článku Ménagerie du Jardin des plantes.

Zdejší zvěřinec je druhou nejstarší zoo na světě. Byl založen v roce 1793 na podnět Bernardina de Saint-Pierre přesunutím zvířat z královského zvěřince ve Versailles a ze soukromých zvěřinců. Při obléhání města během Pařížské komuny (1871) však byla zvířata snědena Pařížany. Během své historie se zde představilo mnoho druhů zvířat, včetně první žirafy se ve Francii (1826), slona, medvěda hnědéholední nebo tuleňů. Během 19. a počátku 20. století bylo pro zvířata postaveno mnoho výběhů, na svou dobu moderních. Nejúspěšnější z nich byla pravděpodobně velká voliéra postavená pro světovou výstavu 1889, která se doposud používá. V polovině 20. století byla zdejší ZOO zastíněna modernějšími zoologickými zahradami (ZOO Vincennes, Parc de Thoiry), pro nedostatek prostředků neprobíhaly prakticky žádné rekonstrukce. Zvířata žila v nevyhovujících zařízeních, často stísněných a trpěla. Od počátku 80. let však probíhala postupná obnova a byla založena koncepce na orientaci malých a středně velkých druhů zvířat, která jsou málo známá nebo ohrožená. Větší druhy (slony, žirafy, lvy, tygry, gorily, šimpanze, medvědy) nebylo možné udržovat ve správném stavu a v centru Paříže nebylo možné zvětšit plochu zoo, proto byla tato zvířata postupně od 70. let přesunuta do jiných zařízení.

V současnosti je zde na 1100 zvířat, savců, plazů a ptáků na 5,5 ha. Ze savců jsou zde např. kůň Převalského, orangutan, kamzík bělák, takin, malé šelmy, hlodavci, z ptáků jsou zastoupeni např. supi, sovy, stejně jako bažant a některé druhy brodivých ptáků (kolpík, ibis, jeřáb), mnoho plazů (včetně přes 100 let starých želv obrovských), obojživelníci a hmyz.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jardin des plantes de Paris na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Jardin des plantes na Wikimedia Commons

Šablona:Geo dms