Svaté přijímání

Svaté přijímání (z latinského communio sdílení společného) je pojem, jímž katolická a pravoslavná církev označuje posvěcený chléb a víno, který křesťané přijímají při slavení eucharistie. V katolické církvi se používá chléb nekvašený, tzv. hostie, která se po proměnění označuje jako "tělo Kristovo", "tělo Páně" nebo "eucharistický chléb". V pravoslavné církvi se pak používá chléb kvašený. Církve vzešlé z protestantské reformace však tohoto pojmu užívají v širším smyslu: označuje se tak celý obřad večeře Páně; tímto i naznačují, že přijímání tvoří celý obřad.

S pojmem přijímání je příbuzný i pojem společenství (latinsky též communio), který označuje vzájemný vztah mezi křesťany a zvláště mezi jednotlivými církvemi. Shromažďováním se za účelem přijímání Kristova těla vzniká společenství.

Pojetí v jednotlivých církvích

Jednotlivé církve se také liší v chápání svatého přijímání: katolická církev je chápe jako zpřítomnění Kristova těla (a krve), k němuž dochází transsubstanciací, "přepodstatněním", evangelické církve ji naproti tomu chápou jako pouhou připomínku Kristovy Poslední večeře (jako ustanovení eucharistie se obvykle chápou Kristova slova při Poslední večeři "To čiňte na mou památku.").

Spor o podobojí

Otázka, zda má lid přijímat pouze tělo, nebo i krev Páně, se v dějinách stala příčinou mnoha sporů. V českých dějinách byl požadavek podobojí jedním z požadavků husitů.

Jak často přijímat

Měnil se i náhled na to, jak často se má přijímat: jedním extrémem bylo, že vzhledem ke svatosti Božího těla a nehodnosti člověka jen několikrát, popř. jednou za život, druhou extremitou spektra je názor, který je rozšířen i dnes, a sice že eucharistie je věřícímu posilou a má se přijímat co nejčastěji je to možné.

Katolická církev v současné době (přibližně od dob pontifikátu papeže Pia X.), doporučuje, aby věřící přijímali svátosti smíření a eucharistie co nejčastěji, ke svatému přijímání i každodenně, pro laiky však jde o pouhé doporučení. Církevní právo přikazuje věřícím přistupovat k přijímání nejméně jednou ročně, a to v době velikonoční, a nejvýše jednou denně (případně dvakrát denně, pokud je při druhém přijímání věřící přítomen na celé mši). Věřící, kteří přistupují k přijímání, ovšem nesmí být ve stavu smrtelného hříchu a musí dodržet eucharistický půst - pokud tato pravidla nedodrží, dopouští se svatokrádeže (srov. 1 Kor 11,29).

Odkazy

Související články

• Eucharistie
• Večeře Páně
• Božská liturgie
• Duchovní přijímání
• Hostie
• Podobojí
• Communio

Externí odkazy

• Liturgie a mše svatá 5. díl