Symfonie: Porovnání verzí
m r2.7.2+) (Robot: Přidávám an, ar, arz, az, ba, be, be-x-old, bg, bn, br, bs, ca, cy, da, de, el, en, eo, es, et, eu, fa, fi, fr, fy, gl, he, hi, hif, hr, hu, hy, ia, id, io, is, it, ja, ka, kk, ko, la, li, lt, lv, ml, mr, my, nl, nn, no, oc, pl, pnb… |
Revert na verzi z 24. 1. 2013, 11:35, kdy ji uložil Milda, - nadbyt. tečka |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Možná hledáte|[[Sinfonia]]}} |
{{Možná hledáte|[[Sinfonia]]}} |
||
'''Symfonie''' je cyklický [[hudební útvar]] [[sonáta|sonátového]] typu, komponovaný pro velké [[hudební nástroj|nástrojové]] obsazení ([[symfonický orchestr]]) s možností současného uplatnění dalších komponent, např. sólového [[zpěv]]u, [[Pěvecký sbor|sborů]], v moderní klasické hudbě pak nejrůznějších dalších přidružených souborů, např. souboru [[bicí nástroje|bicích nástrojů]] (8.symfonie [[Miloslav Kabeláč|Miloslava Kabeláče]], [[Krzysztof Penderecki]]) a dalších ne zcela tradičních součástí, např. elektronických nástrojů ([[Philip Glass]]), původně nehudebních ([[John Cage]], [[György Ligeti]]), [[industriál]]ních, [[noise|hlukových]] a [[ambient]]ních zdrojů zvuku, digitálně zpracovaných zvuků nástrojů z obsazení klasického orchestru ([[Vladimír Hirsch]]), atd. Symfonická [[forma]] patří k nejnáročnějším hudebním útvarům jak z hlediska [[kompozice|kompozičního]], tak [[interpretace|interpretačního]] a je proto právem perlou a vrcholem [[Hudební skladatel|skladatelského]] i [[koncert]]ního umění. |
'''Symfonie''' je cyklický [[hudební útvar]] [[sonáta|sonátového]] typu, komponovaný pro velké [[hudební nástroj|nástrojové]] obsazení ([[symfonický orchestr]]) s možností současného uplatnění dalších komponent, např. sólového [[zpěv]]u, [[Pěvecký sbor|sborů]], v moderní klasické hudbě pak nejrůznějších dalších přidružených souborů, např. souboru [[bicí nástroje|bicích nástrojů]] (8.symfonie [[Miloslav Kabeláč|Miloslava Kabeláče]], [[Krzysztof Penderecki]]) a dalších ne zcela tradičních součástí, např. elektronických nástrojů ([[Philip Glass]]), původně nehudebních ([[John Cage]], [[György Ligeti]]), [[industriál]]ních, [[noise|hlukových]] a [[ambient]]ních zdrojů zvuku, digitálně zpracovaných zvuků nástrojů z obsazení klasického orchestru ([[Vladimír Hirsch]]), atd. Symfonická [[forma]] patří k nejnáročnějším hudebním útvarům jak z hlediska [[kompozice|kompozičního]], tak [[interpretace|interpretačního]] a je proto právem perlou a vrcholem [[Hudební skladatel|skladatelského]] i [[koncert]]ního umění. |
||
== Historie == |
== Historie == |
||
<gallery> |
|||
Soubor:Příklad.jpg|Titulek 1 |
|||
Soubor:Příklad.jpg|Titulek 2 |
|||
</gallery> |
|||
Symfonická forma se rozvinula se především v období [[klasicismus|klasicismu]] a [[romantismus|romantismu]], avšak původ tohoto útvaru i slova ''symfonie'' (volně přeloženo: souzvuk, současné znění více zdrojů zvuku) je nutno hledat již v [[Starověk|antickém]] [[Antické Řecko|Řecku]]. Význam výrazu v [[hudební historie|hudební historii]] zaznamenal v průběhu staletí mnoho změn. Ve [[starověk]]é řecké hudbě znamenal tento výraz tedy totéž co dnes [[konsonance]], v [[16. století]] to byla každá vokální skladba s instrumentálním doprovodem, v 17. století je ''sinfonia'' předehrou k [[opera|opeře]], atd. Důležitým vývojovým článkem pro symfonii, tak jak ji chápeme víceméně dodnes, jsou skladby tzv. [[mannheimská škola|mannheimské školy]] a vznik sonátové formy. |
Symfonická forma se rozvinula se především v období [[klasicismus|klasicismu]] a [[romantismus|romantismu]], avšak původ tohoto útvaru i slova ''symfonie'' (volně přeloženo: souzvuk, současné znění více zdrojů zvuku) je nutno hledat již v [[Starověk|antickém]] [[Antické Řecko|Řecku]]. Význam výrazu v [[hudební historie|hudební historii]] zaznamenal v průběhu staletí mnoho změn. Ve [[starověk]]é řecké hudbě znamenal tento výraz tedy totéž co dnes [[konsonance]], v [[16. století]] to byla každá vokální skladba s instrumentálním doprovodem, v 17. století je ''sinfonia'' předehrou k [[opera|opeře]], atd. Důležitým vývojovým článkem pro symfonii, tak jak ji chápeme víceméně dodnes, jsou skladby tzv. [[mannheimská škola|mannheimské školy]] a vznik sonátové formy. |
||
Za „otce“ klasické symfonie je považován [[Joseph Haydn]], v jeho době v té době měla symfonie obvykle [[Sonátová forma|sonátovou cyklickou formu]] o čtyřech větách. Toto členění bylo víceméně respektováno prakticky až do začátku [[20. století]]. Pro moderní symfonie v dnešní vážné hudbě nejsou stanovena žádná předem daná pravidla a záleží na každém [[Hudební skladatel|skladateli]], jaký přístup a řešení si při skladbě symfonie zvolí. |
Za „otce“ klasické symfonie je považován [[Joseph Haydn]], v jeho době v té době měla symfonie obvykle [[Sonátová forma|sonátovou cyklickou formu]] o čtyřech větách. Toto členění bylo víceméně respektováno prakticky až do začátku [[20. století]]. Pro moderní symfonie v dnešní vážné hudbě nejsou stanovena žádná předem daná pravidla a záleží na každém [[Hudební skladatel|skladateli]], jaký přístup a řešení si při skladbě symfonie zvolí. |
||
== Skladatelé == |
|||
1)Dechové dřevěné nástroje-flétny a pikoly,angl.roh,hoboje,fagoty,klarinety a kontrafagoty |
|||
{{Upravit část}} |
|||
2)Dechové žesťové nástroje-horny,trubky,tuby a pozouny. |
|||
Nejvýznamnějšími skladateli symfonické hudby z [[chronologie|chronologického]] pohledu jsou [[Joseph Haydn]], [[Wolfgang Amadeus Mozart]], [[Ludwig van Beethoven]], [[Franz Schubert]], [[Anton Bruckner]], [[Johannes Brahms]], [[Antonín Dvořák]], [[Gustav Mahler]], [[Bohuslav Martinů]], [[Sergej Sergejevič Prokofjev|Sergej Prokofjev]], [[Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič|Dmitrij Šostakovič]], [[Miloslav Kabeláč]] a další. |
|||
3)Bicí-kotle,triangl,činely,malý buben,basový buben |
|||
3)Harfy |
|||
Za nejdokonalejší symfonická díla lze považovat skladby Haydnovy, Mozartovy (např. Symfonie C dur „Jupiterská“), Beethovenovy (především 3. Eroica, 5. Osudová, 7. a 9. „S ódou na radost“), Dvořákovy symfonie č. 7–9 (Beethovenova [[Symfonie č. 9 (Beethoven)|„Devátá“]] a Dvořákova [[Symfonie č. 9 (Dvořák)|„Novosvětská“]] jsou vůbec nejhranějšími symfoniemi na světě), dále pak symfonie Brucknerovy, Brahmsovy a Mahlerovy. |
|||
4)Smyčce-První housle,druhé housle,violy,kontrabasy,violoncella |
|||
== Související články == |
|||
* [[Symfonická báseň]] |
|||
* [[Symfonieta]] |
|||
* [[Polyfonie]] |
|||
{{Symfonie}} |
|||
{{Portály|Hudba}} |
|||
[[Kategorie:Formy vážné hudby]] |
|||
[[Kategorie:Hudební terminologie]] |
|||
[[an:Sinfonía]] |
[[an:Sinfonía]] |
||
Verze z 29. 1. 2013, 11:16
Symfonie je cyklický hudební útvar sonátového typu, komponovaný pro velké nástrojové obsazení (symfonický orchestr) s možností současného uplatnění dalších komponent, např. sólového zpěvu, sborů, v moderní klasické hudbě pak nejrůznějších dalších přidružených souborů, např. souboru bicích nástrojů (8.symfonie Miloslava Kabeláče, Krzysztof Penderecki) a dalších ne zcela tradičních součástí, např. elektronických nástrojů (Philip Glass), původně nehudebních (John Cage, György Ligeti), industriálních, hlukových a ambientních zdrojů zvuku, digitálně zpracovaných zvuků nástrojů z obsazení klasického orchestru (Vladimír Hirsch), atd. Symfonická forma patří k nejnáročnějším hudebním útvarům jak z hlediska kompozičního, tak interpretačního a je proto právem perlou a vrcholem skladatelského i koncertního umění.
Historie
Symfonická forma se rozvinula se především v období klasicismu a romantismu, avšak původ tohoto útvaru i slova symfonie (volně přeloženo: souzvuk, současné znění více zdrojů zvuku) je nutno hledat již v antickém Řecku. Význam výrazu v hudební historii zaznamenal v průběhu staletí mnoho změn. Ve starověké řecké hudbě znamenal tento výraz tedy totéž co dnes konsonance, v 16. století to byla každá vokální skladba s instrumentálním doprovodem, v 17. století je sinfonia předehrou k opeře, atd. Důležitým vývojovým článkem pro symfonii, tak jak ji chápeme víceméně dodnes, jsou skladby tzv. mannheimské školy a vznik sonátové formy.
Za „otce“ klasické symfonie je považován Joseph Haydn, v jeho době v té době měla symfonie obvykle sonátovou cyklickou formu o čtyřech větách. Toto členění bylo víceméně respektováno prakticky až do začátku 20. století. Pro moderní symfonie v dnešní vážné hudbě nejsou stanovena žádná předem daná pravidla a záleží na každém skladateli, jaký přístup a řešení si při skladbě symfonie zvolí.
Skladatelé
Nejvýznamnějšími skladateli symfonické hudby z chronologického pohledu jsou Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Franz Schubert, Anton Bruckner, Johannes Brahms, Antonín Dvořák, Gustav Mahler, Bohuslav Martinů, Sergej Prokofjev, Dmitrij Šostakovič, Miloslav Kabeláč a další.
Za nejdokonalejší symfonická díla lze považovat skladby Haydnovy, Mozartovy (např. Symfonie C dur „Jupiterská“), Beethovenovy (především 3. Eroica, 5. Osudová, 7. a 9. „S ódou na radost“), Dvořákovy symfonie č. 7–9 (Beethovenova „Devátá“ a Dvořákova „Novosvětská“ jsou vůbec nejhranějšími symfoniemi na světě), dále pak symfonie Brucknerovy, Brahmsovy a Mahlerovy.
Související články