Barack Obama

Šablona:Infobox Politik Barack Hussein Obama (* 4. srpna 1961 Honolulu) je od 20. ledna 2009 stávajícím 44. prezidentem Spojených států a prvním Mulatem v tomto úřadu. Roku 1992 vstoupil do Demokratické strany, za níž zasedal v senátech státu Illinois a později v americkém Kongresu. V roce 2009 se stal nositelem Nobelovy ceny míru a časopis Time jej v letech 2008 a 2012 vyhlásil Osobností roku. V listopadu 2012 podruhé vyhrál prezidentské volby a obhájil svůj úřad na další čtyři roky.

Osobní život a vzdělání

Původ a mládí

Barack Obama se narodil do rodiny keňského otce Baracka Husseina Obamy a americké matky (bělošky) Stanley Ann Dunhamové. Jeho otec pocházel z kmene Luo. Byl vzděláním ekonom a studoval na Harvardově univerzitě v USA. Od rodiny záhy odešel a vrátil se do své rodné země Keni, kde byl vládním úředníkem. Zemřel v hlavním městě Nairobi při automobilové nehodě v roce 1982. Obamova matka vystudovala na Havajské univerzitě obor kulturní antropologie a zemřela v polovině 90. let na rakovinu.

Obama strávil část svého dětství ve svém rodném městě Honolulu na Havaji. Od svých šesti do deseti let žil v hlavním městě Indonésie Jakartě se svojí matkou a nevlastním otcem Lolo Soetorem. V roce 1971 byl poslán zpět k prarodičům na Havaj, kde mohl získat lepší vzdělání. Zde se o něj starala jeho babička Madelyn Dunhamová (zemřela 2. listopadu 2008 na rakovinu). Prarodiče mu zaplatili soukromou studium na akademii Punahou School v Honolulu. Matka se rozvedla a vrátila se na Havaj.

Vysokoškolské studium

Po absolvování Punahou School si Obama pro další studium překvapivě vybral Occidental College v Los Angeles. Při pobytu v Kalifornii si vyjasnil svoji rasově smíšenou identitu. V roce 1981 přestoupil na známou Columbia University, kde v roce 1983 získal titul bakaláře při studiu politologie.

Po studiích se přestěhoval do New Yorku, kde pracoval jako komunitní pracovník. V roce 1985 přijal nabídku práce v Chicagu jako terénní pracovník v tamější velké chudinské čtvrti Far South Side s převážně černošským obyvatelstvem. Po smrti prvního afroamerického starosty Chicaga Harolda Washingtona, který díky svému právnickému vzdělání dokázal prosadit mnoho opatření ve prospěch menšin, se Obama rozhodl studovat na Právnické fakultě Harvardovy univerzity v Bostonu. Zde byl brzy zvolen prvním afroamerickým šéfredaktorem prestižního školního časopisu Harvard Law Review. Právnickou fakultu této univerzity ukončil roku 1991 s vyznamenáním.

Sňatek a rodina

První rodina Spojených států amerických – Barack Obama s manželkou Michelle a dcerami.

V roce 1992 se Barack Obama oženil s afroamerickou právničkou Michelle Robinsonovou, se kterou se seznámil při praxi v advokátní kanceláři. Mají spolu dvě dcery; Malia Ann se narodila v roce 1998 a Natasha v roce 2001.

Právnická a publicistická činnost

Přes velké množství nabídek z renomovaných advokátních kanceláří se rozhodl pro kancelář Miner, Barnhill&Galland, kde se zabýval pomocí minoritám a ochranou lidských práv. V letech 1993–2004 přednášel ústavní právo na Chicagské univerzitě.

V roce 1995 napsal svou autobiografii Sny mého otce: Příběh rasy a dědictví (Dreams from My Father: A Story of Race and Inheritance), která se v roce 2004 stala bestsellerem a její mluvená verze získala v roce 2006 cenu Grammy.

V roce 2006 napsal Obama další knihu s názvem Smělost naděje: Myšlenky na uskutečnění amerického snu (The Audacity of Hope: Thoughts on Reclaiming the American Dream).

Sourozenci Baracka Obamy

Obama má následujících osm žijících nevlastních sourozenců ze strany otce a matky. Jeden bratr již zemřel.

• Abongo Obama (*1958) - zvaný Malik
• Auma Obama (*1960) - sestra

Auma Obama vystudovala germanistiku v Německu, kde žila 16 let (1980-1996). Získala zde doktorát (Dr. phil.). Nyní pracuje v Keni.

• Abo Obama (*1968)
• Bernard Obama (*1970)
• Mark Ndesandjo
• David Ndesandjo (zemřel)
• Joseph Ndesandjo
• Maya Soetoro-Ng - sestra
• George Hussein Obama

Politická kariéra

Senát státu Illinois

Roku 1997 byl Barack Obama poprvé zvolen do Senátu státu Illinois, kde sloužil do roku 2004. V roce 2000 neúspěšně kandidoval do Sněmovny reprezentantů USA. V roce 2003 pak oznámil svoji kandidaturu na post senátora Spojených států. Tehdy začal pro něj pracovat skvělý manažer předvolebních kampaní David Axelrod. V demokratických primárkách pro tyto volby vyhrál Obama s 53 % všech hlasů. Již tehdy používal volební heslo: "Yes, we can" ("Ano, my můžeme" - jako odpověď na snahu o změnu ve společenských poměrech v USA).

Senát USA

Obama (New Hampshire, 2007)

V roce 2004 přednesl na konventu Demokratické strany hlavní projev sjezdu, díky kterému zaznamenal velký nárůst popularity. V témže roce byl zvolen do Senátu Spojených států. Obdržel více než 70 % hlasů oproti 29 % republikánského protikandidáta Afroameričana Alana Keyese. Byl v pořadí teprve pátým Afroameričanem, který se stal americkým senátorem.

Při svém působení v Senátu USA se Obama zaměřoval hlavně na záležitosti týkající se státu Illinois. Byl členem senátního výboru pro mezinárodní vztahy a navštívil Rusko, východní Evropu, Izrael a Irák.

Roku 2006 navštívil Afriku. V Keni, zemi původu svého otce, se nechal vyšetřit na HIV, aby tak propagoval prevenci a vyšetření této choroby. V Čadu se setkal s uprchlíky z Dárfúru, poté co mu Súdánem nebylo uděleno vízum, neboť kritizoval tamější situaci.

Jako senátor USA podpořil návrhy zákonů, které byly zaměřeny na větší kontrolu zbraní občanů a větší kontrolu využívání federálních zdrojů. Vyslovil se také pro návrhy zákonů, které prosazovaly zpřísnění kontroly lobbistů, volebních podvodů, změn klimatu, nukleárního terorismu a péče o válečné veterány.

Prezidentská kandidatura 2008

Dne 10. února 2007 ve Springfieldu v Illinois Barack Obama oficiálně oznámil, že se bude ucházet o nominaci Demokratické strany do prezidentských voleb v roce 2008. Jeho strategie byla založená na využití internetu, přes který dostal drobné finanční dary od milionů občanů. Nominačního klání se pak zúčastnil spolu s dalšími kandidáty, z nichž největší podporu získala Hillary Clintonová.

Po posledních primárkách Demokratické strany (3. června 2008) v Jižní Dakotě a Montaně získal Barack Obama definitivně nominaci na prezidentskou kandidaturu (tedy překročil hranici potřebných 2118 delegátů), která mu byla oficiálně přidělena na srpnovém sjezdu Demokratické strany (25. - 28. srpna 2008) v Pepsi Centru v Denveru (stát Colorado). Stal se tak vůbec prvním oficiálním kandidátem jedné ze dvou největších stran, který neměl bílou barvu pleti.

Výběr kandidáta na viceprezidenta

Dne 23. srpna 2008 oznámil Obama, že za kandidáta na místo viceprezidenta USA za Demokraty si vybral delawareského senátora Joe Bidena, který mj. v Senátu zastával post předsedy Výboru pro zahraniční záležitosti.

Vyšetřování pokusu o atentát

V průběhu volební kampaně roku 2008 zatkly americké úřady v Denveru čtyři osoby podezřelé z toho, že chtěly Obamu zabít. Oznámila to 25. srpna 2008 televizní stanice CBS a mluvčí Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) potvrdila, že je případ vyšetřován. Podle televize jeden ze zatčených uvedl, že chtěl střílet na Obamu z velmi výhodné pozice, a to puškou na vzdálenost 750 metrů. Atentát měl být spáchán 28. srpna 2008 během Obamova projevu na sjezdu Demokratické strany, který jej měl oficiálně nominovat jako kandidáta na úřad prezidenta USA.

Televizní debaty s republikánským protikandidátem

Od počátku října do volebního dne byly naplánovány tři televizní, celostátně vysílané debaty mezi prezidentskými kandidáty, Obamou a McCainem, trvající zhruba hodinu a půl. Již první debatu, která proběhla 7. října 2008, vyhrál podle bezprostředních anket mezi diváky stanic CNN a CBS Barack Obama. Duel se konal za situace, kdy kandidát Republikánské strany John McCain naléhavě potřeboval zvrátit rostoucí podporu veřejnosti pro Obamu jak na celostátní úrovni, tak v klíčových státech, kde byl souboj nejtěsnější. Podle průzkumu pro CNN považovalo 54 % diváků za vítěze televizního klání Obamu, McCaina jen 30 %. V důležité otázce ekonomické situace měl Obama rovněž zhruba dvacetiprocentní náskok před svým soupeřem.

Prezident USA

Obamova inaugrace do funkce prezidenta USA 20. ledna 2009

Barack Obama s manželkou na Hradčanském náměstí v Praze v dubnu 2009

Dne 4. listopadu 2008 zvítězil Barack Obama v prezidentských volbách, když porazil republikánského kandidáta Johna McCaina. Historicky je vůbec prvním afroamerickým prezidentem Spojených států amerických. 20. ledna 2009 složil za přítomnosti téměř dvou milionů lidí ve Washingtonu D. C. slavnostní přísahu a ujal se funkce.

Obama zvítězil ve volbách především díky podpoře mladších, vzdělanějších voličů, afroameričanů a tzv. latinos, tj. občanů pocházejících z některé latinskoamerické země (Mexiko, Kuba a jiné). Podle průzkumů hlasovalo více než 90 % afroameričanů pro Obamu. Menší podporu měl u starších a manuálně pracujících občanů, u kterých v předvolebních průzkumech vedl kandidát Republikánské strany McCain o několik procentních bodů. Obama měl větší preference u žen než u mužů.

Brzy po vítězství začal Obama sestavovat svou budoucí vládu (viz infobox).

Při své první cestě do Evropy počátkem dubna 2009 se nejprve zúčastnil summitu skupiny G20 v Londýně, poté summitu NATO ve Štrasburku a 4. a 5. dubna summitu USA a Evropské unie v Praze. Zde na Hradčanském náměstí přednesl projev, který se týkal převážně problematiky jaderného odzbrojování. Projev vyslechlo na místě asi 30 000 lidí a sledovaly jej milióny rozhlasových a televizních posluchačů na celém světě. Obama vyjádřil v tomto projevu též obdiv k demokratickým tradicím českého národa.

Obama začínal své funkční období jako jeden z nejpopulárnějších prezidentů, podle průzkumů jej v době nástupu do úřadu podporovalo 78 % Američanů. Míra podpory však brzy začala klesat a ve třetím čtvrtletí roku 2009 čítala již jen 53 %.

Obamova zdravotnická reforma

Na počátku roku 2010 Obamova obliba u občanů USA klesla - podle jednoho průzkumu veřejného mínění - dočasně pod 50 %. Podle komentátorů^[zdroj?] byla hlavní příčinou stále ještě špatná hospodářská situace po velké finanční krizi let 2008 a 2009. Kritiky politických oponentů i mnohých řadových obyvatel, ale také souhlasu odborných kruhů a značné části veřejnosti v USA a ve světě, se dostalo finančním injekcím vlády USA a Federální rezervní banky za účelem oživení ekonomiky. Se souhlasem a kritikou se setkala také zdravotnická reforma, která narazila na odpor republikánů i určité části demokratů^[zdroj?] ve Sněmovně reprezentantů a jejímuž prosazení věnoval prezident Obama značné úsilí od podzimu 2009. Po určitých počátečních úspěších, jako schválení sněmovní verze reformy ve Sněmovně reprezentantů a senátní verze reformy v Senátu, z nichž Obama upřednostňoval spíše tu druhou verzi, však Obamovo úsilí o rychlé schválení reformy podle jeho představ narazilo na překážky. ^[zdroj?]

19. ledna 2010 došlo k doplňovacím senátním volbám v Massachusetts. Původně se předpokládalo hladké vítězství demokratů, kteří dané křeslo drželi 57 let, senátní volby v Massachusetts neprohráli od roku 1972 a jejichž kandidátka měla na počátku kampaně dle průzkumů preferencí 20% náskok. Nicméně republikán Scott Brown postavil svoji kampaň především na odmítání Obamovy zdravotnické reformy a demokratickou kandidátku Marthu Coakley nakonec s tímto tématem porazil o  5 % hlasů. Ačkoliv demokratičtí představitelé nejprve tvrdili, že to nemění nic na jejich snaze prosadit reformu co nejdříve^[zdroj?], vítězstvím Browna ztratili fakticky supervětšinu v Senátu a tím pádem i schopnost čelit republikánskému filibusteringu. Senát tím byl pro konečné schválení reformy dočasně neprůchodný.^[zdroj?] 21. ledna oznámila demokratická mluvčí Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi, že pro schválení senátní verze beze změn nebude ve Sněmovně pravděpodobně dostatek hlasů. Přesto se nakonec 21. března 2010 podařilo schválit ve Sněmovně reprezentantů kompromisní návrh zdravotnické reformy, pro který hlasovalo 219 demokratů. Proti návrhu hlasovalo 34 demokratů a všichni republikánští poslanci. Následně byla takto upravená zdravotnická reforma schválena v Senátu USA. Unijní státy ovládané Republikánskou stranou na to reagovaly vytyčováním legislativy, která má znemožnit zavedení některých principů reformy na jejich území^[zdroj?] a vůči jejich občanům. Zároveň oznámily některé státy úmysl napadnout reformu u Nejvyššího soudu USA, avšak nedosáhly v tomto směru úspěchu.

Nobelova cena za mír

Dne 9. října 2009 obdržel Barack Obama Nobelovu cenu míru jako jeden z nejméně očekávaných kandidátů. Hlavním důvodem pro zvolení Obamy byly podle příslušného výboru jeho "mimořádné snahy řešit problémy s důrazem na právo a dialog". Barack Obama se v několika svých projevech, mj. v Praze, vyslovil pro svět bez jaderných zbraní, podpořil jednání s muslimskými zeměmi a věnoval se také blízkovýchodnímu mírovému procesu. Pro Obamu hlasoval pětičlenný výbor jednomyslně. Kromě souhlasných ozvěn ve světě bylo ocenění Obamy podrobeno některými komentátory silné kritice, neboť podle nich obdržel cenu za styl, sliby a projevy, nikoliv za reálné výsledky. Z ocenění byl do určité míry na rozpacích i sám Obama, který prohlásil: „Abych byl upřímný, nemám pocit, že bych si zasloužil být ve společnosti tolika přelomových osobností.“ Obama přislíbil, že se bude nyní ještě více snažit o udržení míru. Cenu převzal krátce poté, co oznámil vyslání dalších 30 tisíc mužů do Afgánistánu, během přebírání ceny ve svém projevu hájil tzv. spravedlivou válku.

Kontroverze

Barack Obama čelil obviněním, že udržuje dlouholeté přátelství s Billem Ayersem a Bernardine Dohrnovou, bývalými vůdci skupiny Weatherman, jež v současnosti patří mezi význačné představitele chicagské extrémní levice. Nicméně se prokázalo, že neměl s Ayersem blízký vztah.

Mentorem mladého Barryho Obamy na Havaji byl černošský komunistický aktivista a spisovatel Frank Marshall Davis, který byl v padesátých letech (mccarthismus) vyšetřován americkým Sněmovním výborem pro neamerickou činnost. Právě Davis přesvědčil mladého Obamu, jehož vychovávali jeho bílí prarodiče z matčiny strany, aby více zdůrazňoval svou černošskou identitu a jako své první jméno používal nikoli Barry, nýbrž Barack.

Obamova manželka Michelle za studií na Princetonu sepsala práci, ve které popisovala dvojí možný černošský postoj k americké společnosti: integracionistický a segregacionistický. Integracionistický znamená přijetí hodnot americké (tedy bílé, kapitalistické) společnosti a může být cestou k úspěchu. Lze se na něj však také dívat jako na zradu černošskosti.

K Obamovým přátelům se také řadil radikální pastor Jeremiah Wright. Mezi jeho výroky patřilo tvrzení, že virus HIV byl záměrně vynalezen a použit americkou vládou jako zbraň proti černochům a obvinění vlády USA ze zosnování útoků z 11. září 2001. Wright patřil v osmdesátých letech minulého století k Obamovým blízkým přátelům. Wright Obamu a jeho manželku Michelle oddal, stejně jako i pokřtil jejich dvě dcery. Barack Obama se v roce 2008 nicméně od reverenda Wrighta distancoval.

V minulosti se vyskytly také pochyby ohledně pravosti Obamova rodného listu. U části americké veřejnosti, především u republikánů, byl rozšířený názor, že Obama se narodil v Keni a nikoliv na Havaji a že jeho rodný list byl zfalšován tak, aby uváděl jako místo narození město Honolulu.

Prezidentské volby 2012

6. listopadu 2012 se konaly v USA prezidentské volby, ve kterých Obama porazil svého konkurenta, republikánského kandidáta Mitta Romneyho a obhájil svůj úřad na další čtyři roky (do ledna 2017). K vítězství bylo zapotřebí získat 270 volitelských hlasů (electoral vote). Obama získal 332 volitelských hlasů včetně těch za stát Floridu, kde se hlasy voličů musely přepočítávat. Byl úspěšný také u většiny voličů (popular vote), a sice poměrem hlasů 50,5 % (Obama) ku 48,0 % (Romney).

Politický marketing

Barack Obama bývá často uváděn jako vzor dobře zvládnutého politického marketingu. To dokládá například více než 51 400 000 nalezených stránek ve vyhledávači Google . Volební tým Baracka Obamy využil ve volbách 2012 internetové stránky s výzvou k akci, A/B testování, dobře zpracovanou stránku pro darování, e-mailový marketing, blog, prvky sociálních sítí integrované do webu, segmentaci kampaní podle jednotlivých oblastí, intenzivní komunikaci na Facebooku, Twitteru i YouTube a mobilní verzi stránek. Společnost comScore zveřejnila analýzu o využití online médií během kampaně. Obama zaplnil web svojí kampaní z 86 %. Dařilo se mu také na sociálních médiích, kde nasbíral 26 milionů fanoušků. Protikandidát Mitt Rommey získal pouze 1,6 milionů fanoušků. The Digital Politico: 5 Ways Digital Media is Shaping the 2012 Presidential Election

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Barack Obama Šablona:Sisterlinks

• Oficiální stránky Baracka Obamy
• Volební centrum televizní stanice CNN - výsledky voleb a primárek
• Debata z primárek demokratů
• Je Barack Obama vůbec volitelný do úřadu prezidenta USA?, Britské listy
• Událost roku 2008: Barack Obama americkým prezidentem z vůle médií, deník E15 č. 277, 22. prosince 2008, str. 12 – 13
• Patrick J. Buchanan: Obama's First 100 Days—Amnesty Will Just Be The Start
• Stránka ČT24 věnovaná prezidentským volbám 2008 v USA.
• Obama's 'Hate Bill' Steals Right to Free Speech
• Barack Obama: Zbavit se jaderných zbraní? Yes, we can!, český překlad projevu proneseného v Praze 5. dubna 2009, Hospodářské noviny, 6. 4. 2009