Hohenlohové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ infobox a úpravy |
+ členové rodu |
||
Řádek 27: | Řádek 27: | ||
[[Soubor:Główne linie rodu von Hohenlohe.png|náhled|Hlavní linie rodu Hohenlohe]] |
[[Soubor:Główne linie rodu von Hohenlohe.png|náhled|Hlavní linie rodu Hohenlohe]] |
||
== Členové rodu == |
|||
* [[Alexandr z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu]] (princ Leopold Alexandr František Emmerich z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu; 1794–1849), katolický duchovní a zázračný léčitel, titulární biskup ze Sardiky a opat u Sv. Michaela v Gaborjanu |
|||
* [[Chlodovík z Hohenlohe-Schillingsfürstu]] (1819–1901), bratr Viktora, v letech 1894-1900 říšský kancléř Německého císařství a pruský předseda vlády |
|||
* [[Gustav Adolf z Hohenlohe-Schillingsfürstu]] (1823–1896), bratr Viktora, kardinál, v letech 1879-1884 biskup z Albana |
|||
* [[Konstantin z Hohenlohe-Schillingsfürst]] (1828–1896), bratr Viktora, rakouský první vrchní hofmistr a generál kavalerie ve Vídni |
|||
* [[Max z Ratiboře a Korbeje]] (1856–1924), německý diplomat |
|||
* [[Karel princ z Ratiboře a Korbeje]] (1860–1931), německý politik |
|||
* [[Konrád z Hohenlohe-Schillingsfürstu]] (1863–1918), syn Konstantina, politik, od roku 1906 předseda vlády Rakouska-Uherska |
|||
* [[Gottfried z Hohenlohe-Schillingsfürstu]] (1867–1932), syn Konstantina, velvyslanec Rakouska-Uherska v Berlíně v letech 1914–1918 |
|||
* [[Bedřich František z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu]] (1879–1958), německo-maďarský aristrokat |
|||
* [[Štěpánka z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu]] (1891–1972), německá špionka |
|||
* [[Konstantin z Hohenlohe-Langenburgu]] (1893–1973) německý malíř, kunsthistorik a ředitel muzea |
|||
* [[Karl Hohenlohe]], též Karel Albrecht Hohenlohe-Schillingsfürst (* 1960), rakouský navinář a podnikatel v oblasti médií |
|||
== Literatura == |
== Literatura == |
Verze z 18. 1. 2013, 16:42
Hohenlohe je jméno staré německé šlechtické rodiny původem z Franska a zároveň i jméno jejich říšského hrabství a později knížectví. Jméno rodu je odvozeno od hradu Holloch z 12. století, ležícího nedaleko Uffenheimu.
Historie rodu
Prvním známým hrabětem z Hohenlohe byl Jindřich (Heinrich) (1180). Jindřich III. z Hohenlohe (1244-1249) a Gottfried z Hohenlohe (1297-1302) byli velmistry řádu Německých rytířů. V roce 1450 byli povýšeni na bezprostřední říšská hrabata. Rod se v průběhu věků rozdělil na několik větví a v roce 1744 byli povýšeni na říšská knížata. V roce 1806 byl jejich státeček v důsledku Napoleonských válek zabrán Württemberským královstvím.
Roku 1840 větev Hohenlohe-Schillingsfürst získala Ratibořské knížectví.
Členové rodu
- Alexandr z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (princ Leopold Alexandr František Emmerich z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu; 1794–1849), katolický duchovní a zázračný léčitel, titulární biskup ze Sardiky a opat u Sv. Michaela v Gaborjanu
- Chlodovík z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1819–1901), bratr Viktora, v letech 1894-1900 říšský kancléř Německého císařství a pruský předseda vlády
- Gustav Adolf z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1823–1896), bratr Viktora, kardinál, v letech 1879-1884 biskup z Albana
- Konstantin z Hohenlohe-Schillingsfürst (1828–1896), bratr Viktora, rakouský první vrchní hofmistr a generál kavalerie ve Vídni
- Max z Ratiboře a Korbeje (1856–1924), německý diplomat
- Karel princ z Ratiboře a Korbeje (1860–1931), německý politik
- Konrád z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1863–1918), syn Konstantina, politik, od roku 1906 předseda vlády Rakouska-Uherska
- Gottfried z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1867–1932), syn Konstantina, velvyslanec Rakouska-Uherska v Berlíně v letech 1914–1918
- Bedřich František z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (1879–1958), německo-maďarský aristrokat
- Štěpánka z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (1891–1972), německá špionka
- Konstantin z Hohenlohe-Langenburgu (1893–1973) německý malíř, kunsthistorik a ředitel muzea
- Karl Hohenlohe, též Karel Albrecht Hohenlohe-Schillingsfürst (* 1960), rakouský navinář a podnikatel v oblasti médií
Literatura
- Evropa v proměnách staletí. Praha: Libri, 2001. 766 s. ISBN 80-7277-025-X.