Vlastenectví: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Lukazuko (diskuse | příspěvky)
3 742 editací
m oprava odkazu
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
1 711 601 editací
m odstranění odrážek u šablony {{Překlad}}; kosmetické úpravy
Řádek 7: Řádek 7:


== Historie ==
== Historie ==
První prameny zaznamenávající anglický termín "patriot" pocházejí z 16. století. V 18. století, v době [[Osvícenství]], se zrodil klasický patriotismus, kterým jeho zastánci vyjadřovali oddanost státu, raději než církvi. Stál tedy u zrodu [[Sekularismus|sekularismu]]. Jedním z hlavních zastánců tohoto klasického pojetí byl [[Jean-Jacques Rousseau]].<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Chisick | jméno = Harvey | titul = Historical Dictionary of the Enlightenment | url = http://books.google.cz/books?id=5N-wqTXwiU0C&pg=PA313&lpg=PA313&dq=Patriotism+and+the+enlightenment&source=web&ots=085cTPNN3r&sig=X_jzMPlYg5tvovEGkty_SDVYCD8&hl=en&sa=X&oi=book_result&ct=result&redir_esc=y#v=onepage&q=Patriotism%20and%20the%20enlightenment&f=false | datum přístupu = 2012-10-16 | vydavatel = Scarecrow Press | jazyk = Anglicky}}</ref>
První prameny zaznamenávající anglický termín "patriot" pocházejí z 16. století. V 18. století, v době [[Osvícenství]], se zrodil klasický patriotismus, kterým jeho zastánci vyjadřovali oddanost státu, raději než církvi. Stál tedy u zrodu [[Sekularismus|sekularismu]]. Jedním z hlavních zastánců tohoto klasického pojetí byl [[Jean-Jacques Rousseau]].<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Chisick | jméno = Harvey | titul = Historical Dictionary of the Enlightenment | url = http://books.google.cz/books?id=5N-wqTXwiU0C&pg=PA313&lpg=PA313&dq=Patriotism+and+the+enlightenment&source=web&ots=085cTPNN3r&sig=X_jzMPlYg5tvovEGkty_SDVYCD8&hl=en&sa=X&oi=book_result&ct=result&redir_esc=y#v=onepage&q=Patriotism%20and%20the%20enlightenment&f=false | datum přístupu = 2012-10-16 | vydavatel = Scarecrow Press | jazyk = Anglicky}}</ref>


== Charakteristika ==
== Charakteristika ==
Profesor filosofie na americké [[Northeastern University (Boston)|Northeastern University]] [[Stephen Nathanson]] stanovil čtyři základní charakteristiky patriotismu: 1.) zvláštní náklonost k vlastní zemi, 2.) pocit osobní identifikace se zemí, 3.) zvláštní zájem o blaho země a 4.) ochota obětovat se pro dobro země.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Nathanson | jméno = Stephen | titul = Patriotism, Morality, and Peace | vydavatel = Rowman & Littlefield | rok = 1993 | počet stran = 220 | kapitola = | strany = 34-35 | isbn = 978-0847678006 | jazyk = Anglicky}}</ref>
Profesor filosofie na americké [[Northeastern University (Boston)|Northeastern University]] [[Stephen Nathanson]] stanovil čtyři základní charakteristiky patriotismu: 1.) zvláštní náklonost k vlastní zemi, 2.) pocit osobní identifikace se zemí, 3.) zvláštní zájem o blaho země a 4.) ochota obětovat se pro dobro země.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Nathanson | jméno = Stephen | titul = Patriotism, Morality, and Peace | vydavatel = Rowman & Littlefield | rok = 1993 | počet stran = 220 | kapitola = | strany = 34-35 | isbn = 978-0847678006 | jazyk = Anglicky}}</ref>


Pojem patriotismus je často zaměňován s termínem [[nacionalismus]], avšak již v 19. století [[Lord Acton]] poukázal na nutnost tyto dva pojmy odlišovat. Nacionalitu chápal jako fyzické či psychické spojení s určitým [[Etnikum|etnikem]] a patriotismus jako morální povinnost k dané politické společnosti.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Acton | jméno = Lord | titul = Essays on Freedom and Power | vydavatel = Peter Smith | rok = 1972 | počet stran = | kapitola = “Nationality” | strany = 141-170 | url = http://www.scribd.com/doc/99049656/Essays-on-Freedom-and-Power-Acton | místo = Gloucester | jazyk = Anglicky}}</ref> Britská historička a profesorka politologie na [[London School of Economics]] [[Elie Kedourie]] naopak později popsala nacionalismus jako ucelenou politickou doktrínu, skrze kterou mohou jedinci či skupiny dojít ke svobodě a naplnění v rámci určitého národa, a patriotismus jako sentimentální náklonost pro domovskou zemi.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kedourie | jméno = Elie | titul = Nationalism | vydavatel = Hutchinson | rok = 1985 | počet stran = | kapitola = | strany = 73-74 | url = | místo = Londýn | jazyk = Anglicky}}</ref> Spisovatel [[George Orwell]] tyto termíny dělil dle míry agrese projevu. Nacionalismus považoval za agresivní, protože nacionalistům jde o moc a prestiž pro svůj národ, zatímco patriotismus chápal defensivně, jako oddanost místu a způsobu života, který jedinec sice považuje za nejlepší, ale nevnucuje ho okolí.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Orwell | jméno = George | titul = Collected Essays, Journalism and Letters vol. 3 | vydavatel = Secker & Warburg | rok = 1968 | počet stran = | kapitola = “Notes on Nationalism,” | strany = 361–380 | url = | místo = Londýn | jazyk = Anglicky}}</ref><ref name="stanford"></ref>
Pojem patriotismus je často zaměňován s termínem [[nacionalismus]], avšak již v 19. století [[Lord Acton]] poukázal na nutnost tyto dva pojmy odlišovat. Nacionalitu chápal jako fyzické či psychické spojení s určitým [[Etnikum|etnikem]] a patriotismus jako morální povinnost k dané politické společnosti.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Acton | jméno = Lord | titul = Essays on Freedom and Power | vydavatel = Peter Smith | rok = 1972 | počet stran = | kapitola = “Nationality” | strany = 141-170 | url = http://www.scribd.com/doc/99049656/Essays-on-Freedom-and-Power-Acton | místo = Gloucester | jazyk = Anglicky}}</ref> Britská historička a profesorka politologie na [[London School of Economics]] [[Elie Kedourie]] naopak později popsala nacionalismus jako ucelenou politickou doktrínu, skrze kterou mohou jedinci či skupiny dojít ke svobodě a naplnění v rámci určitého národa, a patriotismus jako sentimentální náklonost pro domovskou zemi.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kedourie | jméno = Elie | titul = Nationalism | vydavatel = Hutchinson | rok = 1985 | počet stran = | kapitola = | strany = 73-74 | url = | místo = Londýn | jazyk = Anglicky}}</ref> Spisovatel [[George Orwell]] tyto termíny dělil dle míry agrese projevu. Nacionalismus považoval za agresivní, protože nacionalistům jde o moc a prestiž pro svůj národ, zatímco patriotismus chápal defensivně, jako oddanost místu a způsobu života, který jedinec sice považuje za nejlepší, ale nevnucuje ho okolí.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Orwell | jméno = George | titul = Collected Essays, Journalism and Letters vol. 3 | vydavatel = Secker & Warburg | rok = 1968 | počet stran = | kapitola = “Notes on Nationalism,” | strany = 361–380 | url = | místo = Londýn | jazyk = Anglicky}}</ref><ref name="stanford"/>


Patrioté věří, že patriotismus je přirozené vyjádření vděčnosti své zemi, za zákony, způsob života či kulturu. Považují ho za nedílnou součást lidské identity. Radikálnější zastánci dokonce tvrdí, že jde o morální povinnost každého člověka. Filozofové však morálku chápou jako univerzální a nestrannou, tedy vylučující lokální vymanění se, ti poté označují patriotismus za skupinový egoismus. Také může vést k negativním jevům, víra v nadřazenost některého státu může vést k většímu [[Militarismus|militarismu]] a nenávisti k jiným zemím. I proto je patriotismus často kritizován, známým odpůrcem byl i ruský spisovatel [[Lev Nikolajevič Tolstoj]], který ho považoval za nemorální a hloupý.<ref name="stanford"></ref>
Patrioté věří, že patriotismus je přirozené vyjádření vděčnosti své zemi, za zákony, způsob života či kulturu. Považují ho za nedílnou součást lidské identity. Radikálnější zastánci dokonce tvrdí, že jde o morální povinnost každého člověka. Filozofové však morálku chápou jako univerzální a nestrannou, tedy vylučující lokální vymanění se, ti poté označují patriotismus za skupinový egoismus. Také může vést k negativním jevům, víra v nadřazenost některého státu může vést k většímu [[Militarismus|militarismu]] a nenávisti k jiným zemím. I proto je patriotismus často kritizován, známým odpůrcem byl i ruský spisovatel [[Lev Nikolajevič Tolstoj]], který ho považoval za nemorální a hloupý.<ref name="stanford"/>


== Typy patriotismu ==
== Typy patriotismu ==
Následující typy patriotismu definoval profesor [[Igor Primoratz]] BA, PhD.<ref name="stanford"></ref>
Následující typy patriotismu definoval profesor [[Igor Primoratz]] BA, PhD.<ref name="stanford"/>


* '''Extrémní patriotismus''' - Toto pojetí zastává názor, že zájmy země mají stát nad morálními zábranami či otázkou spravedlnosti. Zájmy státu jsou mírou všeho. Takové myšlenky jsou například obsaženy v učení [[Niccolò Machiavelli|Machiavelliho]].
* '''Extrémní patriotismus''' - Toto pojetí zastává názor, že zájmy země mají stát nad morálními zábranami či otázkou spravedlnosti. Zájmy státu jsou mírou všeho. Takové myšlenky jsou například obsaženy v učení [[Niccolò Machiavelli|Machiavelliho]].
Řádek 114: Řádek 114:
== Reference ==
== Reference ==
{{wikicitáty}}
{{wikicitáty}}
* {{Překlad|jazyk=en|článek=Patriotism|revize=104352507}}
{{Překlad|jazyk=en|článek=Patriotism|revize=104352507}}
<references />
<references />


Verze z 7. 1. 2013, 14:27

Obrana vlasti je u patriotismu samozřejmostí: Socha na nádvoří École polytechnique v Paříži oslavující zapojení studentů k obraně Francie proti invazi koalice v roce 1814

Patriotismus je společensko-politický postoj vycházející z emotivního kladného a podpůrného postoje jednotlivců či skupin k 'otčině' (latinsky patria ← řecky patrida, πατρίδα). 'Otčinou' (či 'domovinou') může být oblast nebo město, obvykle se jí však míní národní stát nebo vlast, patriotismus pak lze ztotožňovat s českým výrazem vlastenectví.

Termín patriotismus je často definován jako oddanost domovské zemi, která má své specifické projevy dle jednotlivých zemí.[1]

Patriotismus na rozdíl šovinismu nevylučuje úctu k jiným zemím a národům.

Historie

První prameny zaznamenávající anglický termín "patriot" pocházejí z 16. století. V 18. století, v době Osvícenství, se zrodil klasický patriotismus, kterým jeho zastánci vyjadřovali oddanost státu, raději než církvi. Stál tedy u zrodu sekularismu. Jedním z hlavních zastánců tohoto klasického pojetí byl Jean-Jacques Rousseau.[2]

Charakteristika

Profesor filosofie na americké Northeastern University Stephen Nathanson stanovil čtyři základní charakteristiky patriotismu: 1.) zvláštní náklonost k vlastní zemi, 2.) pocit osobní identifikace se zemí, 3.) zvláštní zájem o blaho země a 4.) ochota obětovat se pro dobro země.[3]

Pojem patriotismus je často zaměňován s termínem nacionalismus, avšak již v 19. století Lord Acton poukázal na nutnost tyto dva pojmy odlišovat. Nacionalitu chápal jako fyzické či psychické spojení s určitým etnikem a patriotismus jako morální povinnost k dané politické společnosti.[4] Britská historička a profesorka politologie na London School of Economics Elie Kedourie naopak později popsala nacionalismus jako ucelenou politickou doktrínu, skrze kterou mohou jedinci či skupiny dojít ke svobodě a naplnění v rámci určitého národa, a patriotismus jako sentimentální náklonost pro domovskou zemi.[5] Spisovatel George Orwell tyto termíny dělil dle míry agrese projevu. Nacionalismus považoval za agresivní, protože nacionalistům jde o moc a prestiž pro svůj národ, zatímco patriotismus chápal defensivně, jako oddanost místu a způsobu života, který jedinec sice považuje za nejlepší, ale nevnucuje ho okolí.[6][1]

Patrioté věří, že patriotismus je přirozené vyjádření vděčnosti své zemi, za zákony, způsob života či kulturu. Považují ho za nedílnou součást lidské identity. Radikálnější zastánci dokonce tvrdí, že jde o morální povinnost každého člověka. Filozofové však morálku chápou jako univerzální a nestrannou, tedy vylučující lokální vymanění se, ti poté označují patriotismus za skupinový egoismus. Také může vést k negativním jevům, víra v nadřazenost některého státu může vést k většímu militarismu a nenávisti k jiným zemím. I proto je patriotismus často kritizován, známým odpůrcem byl i ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj, který ho považoval za nemorální a hloupý.[1]

Typy patriotismu

Následující typy patriotismu definoval profesor Igor Primoratz BA, PhD.[1]

  • Extrémní patriotismus - Toto pojetí zastává názor, že zájmy země mají stát nad morálními zábranami či otázkou spravedlnosti. Zájmy státu jsou mírou všeho. Takové myšlenky jsou například obsaženy v učení Machiavelliho.
  • Silný patriotismus - Tento typ staví na myšlenkách komunitarismu, kdy konsensus komunity vytváří morální hodnoty, a tím popírá univerzální morálku. Silný patriotismus není nekritickým, automaticky nepřijímá všechny vlády, ale pouze takové, které jsou prospěšné zájmům země. Obecně ho formuloval Alasdair MacIntyre.
  • Umírněný patriotismus - Zakládá se na rozdělení úrovní chápání morálky, kdy některé zájmy (ve prospěch komunity či státu) jsou chápány individuálně a jiné, obecnější, univerzálně. Tento typ se snaží fungovat v rámci liberální morálky, a proto je také někdy nazýván liberálním patriotismem. Tento typ obhajuje profesorka Marcia Baron či již zmíněný Stephen Nathanson. Hlavní rozdíl je ve faktu, že tito patrioté již neprosazují své zájmy nad rámec morálky. Například požadavek obětovat se za svou zemi zůstává pouze v rámci války. Tento typ není exkluzivní, nekritický či bezpodmínečný. Například umožňuje obdiv i jiných zemí, než vlastní.
  • Usazený patriotismus - Zvláštní typ patriotismu zakládající se na pocitu vděčnosti vůči své zemi ("otčině"). Vděčnost poté má vytvořit speciální vztah mezi občany a státem. Občanství se bere jako morální čest, ne pouze jako úřední status. Stejně jako patriotismus umírněný akceptuje rámec liberální morálky. O tomto pojetí psali profesoři politické vědy Richard Dagger a Robert E. Goodin.
  • Morální patriotismus - Zásadním prvkem tohoto typu je morálka. Tito patrioté nesledují úspěch národních zájmů, ale dohlížejí, aby jejich stát a spoluobčané prosazovali jen morální zájmy a ustanovení. Základem je humanita a solidarita, a to bez ohledu na státní hranice. Jde tedy o snahu ukázat svou vlast jako morálně čistou entitu. Často se vrací do historie a staví na humánní etapě historického vývoje státu, avšak nepotlačují špatné kapitoly z dějin, ale snaží se z nich poučit. Takoví patrioté tedy prosazují spravedlivé zákony a lidské svobody a práva. Jejich vlastenectví je ztotožňováno s mírou morálního kreditu vlasti.

Vlastenectví podle zemí

Průzkum provedený World Values Survey se snažil zjistit jaké jsou vlastenecké nálady v různých zemí u vysoko příjmových občanů. Občané svoji zemi přiřazovali buď 4 (velmi hrdý) anebo 1 (ne hrdý).

První průzkum 1990-1992
Země Skóre
USA USA 3,74
Irsko Irsko 3,73
Indie Indie 3,67
Jižní Afrika Jižní Afrika 3,55
Kanada Kanada 3,53
Španělsko Španělsko 3,46
Dánsko Dánsko 3,27
Itálie Itálie 3,25
Švédsko Švédsko 3,22
Francie Francie 3,18
Finsko Finsko 3,17
Belgie Belgie 3,07
Nizozemsko Nizozemsko 2,93
Německo Německo 2,75
Průměr 3,26
Druhý průzkum: 1995-1997
Země Skóre
USA USA 3,92
Venezuela Venezuela 3,73
Jižní Afrika Jižní Afrika 3,72
Indie Indie 3,70
Peru Peru 3,68
Slovinsko Slovinsko 3,64
Polsko Polsko 3,55
Austrálie Austrálie 3,54
Španělsko Španělsko 3,38
Argentina Argentina 3,29
Švédsko Švédsko 3,13
Moldavsko Moldávie 2,98
Japonsko Japonsko 2,85
Rusko Rusko 2,69
Švýcarsko Švýcarsko 2,59
Litva Litva 2,47
Lotyšsko Lotyšsko 2,10
Německo Německo 1,37
Průměr 3,12

Reference

CHYBA: {{Wikicitáty}} — Chybí některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Patriotism na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d PRIMORATZ, Igor. Patriotism [online]. Stanford Encyclopedia of Philosophy, 2009-06-01 [cit. 2012-10-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ CHISICK, Harvey. Historical Dictionary of the Enlightenment [online]. Scarecrow Press [cit. 2012-10-16]. Dostupné online. (Anglicky) 
  3. ↑ NATHANSON, Stephen. Patriotism, Morality, and Peace. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 1993. 220 s. ISBN 978-0847678006. S. 34-35. (Anglicky) 
  4. ↑ ACTON, Lord. Essays on Freedom and Power. Gloucester: Peter Smith, 1972. Dostupné online. Kapitola “Nationality”, s. 141-170. (Anglicky) 
  5. ↑ KEDOURIE, Elie. Nationalism. Londýn: Hutchinson, 1985. S. 73-74. (Anglicky) 
  6. ↑ ORWELL, George. Collected Essays, Journalism and Letters vol. 3. Londýn: Secker & Warburg, 1968. Kapitola “Notes on Nationalism,”, s. 361–380. (Anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vlastenectví&oldid=9541205“