Prokop Lucemburský: Porovnání verzí
drobné úpravy |
m rozšíření, strukturování |
||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
'''Prokop Lucemburský''' ([[1354]]/[[1354|5]] – [[24. září]] [[1405]]) byl synem moravského markraběte [[Jan Jindřich|Jana Jindřicha]] a [[Markéta Opavská|Markéty Opavské]], [[markrabě moravský]] ([[1375]]-[[1405]]) a zemský hejtman království. |
'''Prokop Lucemburský''' ([[1354]]/[[1354|5]] – [[24. září]] [[1405]]) byl synem moravského markraběte [[Jan Jindřich|Jana Jindřicha]] a [[Markéta Opavská|Markéty Opavské]], [[markrabě moravský]] ([[1375]]-[[1405]]) a zemský hejtman království. |
||
== |
== Biografie == |
||
=== Původ, mládí === |
|||
Prokop stejně jako jeho mladší bratr [[Jan Soběslav Lucemburský|Jan Soběslav]] složil slib [[léno|lenní]] poslušnosti nejstaršímu sourozenci [[Jošt Moravský|Joštovi]] a podržel si tak markraběcí titul i majetek. Ani tak ale mezi bratry nezavládl mír, Jan Soběslav se chtěl jako [[Biskupství litomyšlské|litomyšlský biskup]] vzdát majetku ve prospěch Jošta, proti čemuž Prokop protestoval, jelikož podle práva na něj měl nárok on. Prokop byl na straně [[Václav IV.|Václava IV.]] v boji s odbojnou šlechtou, zatímco Jošt se v boji o moc zaštiťoval od roku [[1394]] [[Panská jednota|panskou jednotou]]. Mladšímu z markrabat se podařilo získat za spojence pro Václava [[Seznam polských králů |polského krále]] [[Vladislav II. Jagello|Vladislava II. Jagella]]. |
|||
Prokop se narodil jako nejmladší syn [[Moravský markrabě|mporavského markraběte]] [[Jan Jindřich|Jana Jindřicha]] ([[1322]]-[[1375]], mladšího syna [[Seznam českých králů|českého krále]] [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] a bratra [[Karel IV.|Karla IV.]]) a jeho druhé manželky [[Markéta Opavská|Markéty Opavské]]. |
|||
=== Moravský markrabě === |
|||
⚫ | Roku [[1402]] se Prokop stal s Joštovým přispěním vězněm [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] v [[Bratislava|Prešpurku]] |
||
Jeho otec Jan Jindřich ustanovil svým dědicem nejstaršího ze svých tří synů [[Jošt Moravský|Jošta]], majetek ovšem rozdělil i mezi další dva syny, Prokopa a [[Jan Soběslav Lucemburský|Jana Soběslava]]. Bratři brzy rozpoutali tzv. [[Moravské markraběcí války|markraběcí války]], v jejichž pozadí byly nejen vleklé spory o dědictví, ale celá složitá situace po smrti jejich strýce Karla IV. ([[1378]]). Začal se postupně hroutit řád jak v [[Země Koruny české|zemích Koruny české]], tak i v [[Svatá říše římská|Říši]]. Bratři Jošt a Prokop vládli v té době na Moravě společně a podíleli se na společném úsilí [[Lucemburkové|lucemburské dynastie]] na získání polské a uherské koruny. Finančně podpořili svého bratrance [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] v získání uherské koruny. O finanční pomoc svých moravských bratranců usiloval i český král [[Václav IV.]] |
|||
Po odchodu [[Jan Soběslav Lucemburský|Jana Soběslava]], [[Biskupství litomyšlské|litomyšlského biskupa]], do [[Aquileia|Akvileje]] se starší markrabě Jošt vyrovnal s Prokopem i o jeho majetek a vyplácel mu 400 kop grošů ročně. Po období poměrného klidu a spolupráce v osmdesátých letech však začal mocenský boj uvnitř lucemburské dynastie. Na straně jedné docházelo v prosazování cílů ke spolupráci [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda]] a [[Jošt Moravský|Jošta]], na straně druhé [[Václav IV.]] hledal oporu u svého nejmladšího bratra [[Jan Zhořelecký|Jana Zhořeleckého]] a bratrance - mladšího moravského markraběte Prokopa. Na Moravě skončila spolupráce obou moravských bratří a pro neplnění závazků z Joštovy strany se rozhořela lokální válka. |
|||
Prokop Lucemburský je pohřben v Andělské kapli [[Kostel Nejsvětější Trojice (Brno)|kostela Nejsvětější Trojice]] v [[Královo Pole|Králově Poli]], jenž je součástí [[Kartuziánský řád|kartuziánského kláštera]], který v roce [[1375]] založil jeho otec Jan Jindřich. |
|||
=== Markraběcí války === |
|||
Zajímavostí je, že Prokop měl na rozdíl od svých starších bratří dítě, jeho nemanželský syn se jmenoval [[Jiří Lucemburský]] -benediktinský [[mnich]] v Monte Casinu, který měl zemřít roku [[1457]] v Augsburgu. |
|||
Na stranu Jošta se postavila většina moravských pánů, kteří si však za to nechali zaplatit a bojovali fakticky jako [[žoldnéř]]i. Prokop získal spojence zejména na severní Moravě a ve [[Slezsko|Slezsku]]. Boje byly střídány s neúspěšnými mírovými jednáními. Na Moravě začalo bezvládí, při kterém se mnozí šlechtici přeměnili v loupežné rytíře a přepadávali nejen hrady a vesnice svých protivníků, ale i vozy obchodníků nebo věznili rukojmí, od jejichž příbuzných požadovali výkupné. Roku [[1394]] vznikla proti králi Václavovi IV. panská jednota, která krále zajala a uvěznila. Z vězení ho vysvobodil jeho bratr [[Jan Zhořelecký]], na jejich stranu se přidal i Prokop. Ten se stal Václavovým hlavním spojencem i po záhadné smrti Jana Zhořeleckého. Po smrti olomouckého biskupa [[Mikuláš z Riesenburka|Mikuláše z Riesenburka]] v období [[sedisvakance]] pověřil král [[Václav IV.]] Prokopa správou tamních biskupských statků. Prokop nechal všechny biskupské hrady obsadit svou posádkou a ty se staly tak oporou krále Václava. Kapitula se bránila tím, že zábor biskupských statků oznámila [[papež]]i a ten uvalil na Prokopa a jeho příznivce, v jejichž čele stál známý válečník [[Jan Sokol z Lamberka]], [[klatba|klatbu]]. Boje mezi jednotlivými šlechtici pokračovaly, docházelo k vzájemnému ničení majetku, vypalování vesnic a žalob u zemských soudů v [[Brno|Brně]] či [[Olomouc]]i, přičemž právo bylo v době bojů zcela nevymahatelné. |
|||
V březnu roku [[1402]] byl Zikmundem Lucemburským zajat znovu jeho bratr král [[Václav IV.]], v červnu byl společnou akcí Zikmunda a Jošta lstí z [[Bezděz (hrad)|Bezdězu]] vylákán a poté zajat i Prokop, který se stal vězněm [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] v [[Bratislava|Prešpurku]]. Ve vězení zůstal dva roky. V tomtéž roce však došlo i k zásadnímu obratu v Joštově politice. Rozešel se se Zikmundem a naznačil mu, že sám uvažuje o vládě v [[Čechy|Čechách]]. V zemích koruny české se postavil na stranu Václava IV. a navázal spojení s opozicí v [[Uhersko|Uhrách]] proti Zikmundovi. Ten se spojil s [[Albrecht IV. Rakouský|Albrechtem Rakouským]] a válka nabyla nových rozměrů. Roku [[1403]] však vypuklo v Uhrách povstání, a tak Zikmundova a Albrechtova vojska se stáhla z Moravy a účastnila se jeho potlačování. Koncem roku [[1403]] se podařilo králi Václavovi IV. uprchnout z vězení z [[Vídeň|Vídně]] a sesadit Zikmundem dosazenou vládu. K rozhodujícímu střetnutí došlo v létě roku [[1404]] u [[Znojmo|Znojma]]. Město, které drželi Prokopovi hejtmani [[Jan Sokol z Lamberka]] a [[Hynek I. Suchý Čert z Kunštátu a Jevišovic|Hynek Suchý Čert z Kunštátu na Jevišovicích]], bylo obleženo Zikmundovými a Albrechtovými vojsky. Po dvou měsících bylo obležení rozpuštěno, protože Zikmund i Albrecht byli otráveni. Zatímco [[Zikmund Lucemburský]] se uzdravil, [[Albrecht IV. Rakouský]] zemřel. |
|||
=== Konec Prokopova života a smrt === |
|||
⚫ | Roku [[1402]] se Prokop stal s Joštovým přispěním vězněm [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] v [[Bratislava|Prešpurku]] a ve vězení zůstal dva roky. Jošt se nakonec přičinil i o jeho propuštění, Prokop ale brzy poté podlehl nemoci a 24. září roku 1405 v Brně zemřel. Jošt se po jeho smrti stal jediným pánem Moravy (Jan Soběslav zemřel již roku [[1394]]). |
||
Prokop strávil údajně poslední měsíce svého života po propuštění z prešpurského vězení v [[Kartuziánský řád|kartuziánském]] [[Kostel Nejsvětější Trojice (Brno)|klášteře]] v [[Královo Pole|Králově Poli]], jehož byl spoluzakladatelem. Místo jeho posledního odpočinku nebylo známo, až teprve při výměně dlažby v hlavní lodi [[Kostel Nejsvětější Trojice (Brno)|kostel Nejsvětější Trojice]] královopolského kláštera v roce 1975 byla uprostřed chóru Otců nalezena podzemní hrobka s poškozenou kostrou muže. Antropolog [[Emanuel Vlček]] z [[Národní muzeum|Národního muzea v Praze]] tyto pozůstatky odborně posoudil a identifikoval je jako ostatky mladšího moravského markraběte Prokopa. Jeho ostatky byly vloženy do olověné [[tumba|tumby]], kterou zdobí na podélných stěnách reliefní pás s postavami apoštolů a na víku nápis: ''„Ostatky Prokopa Lucemburského, markraběte moravského, nalezené roku 1975 v hlavní chrámové lodi a znovu uložené v roce 1988“''. Tumba byla vložena do komory v podlaze zrestaurované Andělské kaple. Hrobka je přikryta mramorovou deskou s bronzovým nápisem ''„Prokop Lucemburský, moravský markrabě, 1358 – 1405“.'' |
|||
Na rozdíl od svých starších bratří měl Prokop potomka. Jeho nemanželský syn [[Jiří Lucemburský]], kterého měl s neznámou milenkou, se stal [[benediktini|benediktinským mnichem]] v [[Monte Casino|Monte Casinu]] a měl zemřít roku [[1457]] v [[Augsburg]]u. Jde o posledního potomka lucemburského rodu, který je historikům znám – dědická práva na majetky a tituly svých předků však vzhledem ke svému nelegitimnímu původu uplatňovat nemohl. |
|||
== Zajímavost == |
|||
Za svého věznění v Prešpurku psal Prokop verše. Nkteré z nich se dochovaly a byly publikovány:<br />{{citace monografie |
|||
| příjmení = Palacký |
|||
| jméno = František |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Dějiny národu českého w Čechách a w Morawě II/2 |
|||
| vydavatel = |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 1876 |
|||
| číslo = 3 |
|||
| strany = 367 ad. |
|||
| jazyk = cs |
|||
}} |
|||
== Vývod z předků == |
== Vývod z předků == |
||
Řádek 66: | Řádek 92: | ||
* [http://www.e-stredovek.cz/view.php?nazevclanku=moravske-markrabeci-valky&cisloclanku=2012030001 Moravské markraběcí války] |
* [http://www.e-stredovek.cz/view.php?nazevclanku=moravske-markrabeci-valky&cisloclanku=2012030001 Moravské markraběcí války] |
||
* [http://www.opava-city.cz/scripts/detail.php?id=2614 Prokop Lucemburský na stránkách statutárního města Opavy] |
* [http://www.opava-city.cz/scripts/detail.php?id=2614 Prokop Lucemburský na stránkách statutárního města Opavy] |
||
* [http://www.farnost.katolik.cz/krpole/historie/index.php?stranka=chram stránky římskokatolické farnosti v Brně-Králově Poli] |
|||
{{Panovník|co=[[Seznam vládců Moravy|Mladší moravský markrabě]]|soubor=Moravia.svg|kdy=[[1375]] - [[1405]]|pred=[[Jan Jindřich]]|po=[[Jošt Moravský]]|jmeno=s [[Jošt Moravský|Joštem]] a [[Jan Soběslav Lucemburský|Janem]]}} |
{{Panovník|co=[[Seznam vládců Moravy|Mladší moravský markrabě]]|soubor=Moravia.svg|kdy=[[1375]] - [[1405]]|pred=[[Jan Jindřich]]|po=[[Jošt Moravský]]|jmeno=s [[Jošt Moravský|Joštem]] a [[Jan Soběslav Lucemburský|Janem]]}} |
Verze z 30. 12. 2012, 19:32
otec | Jan Jindřich |
---|---|
matka | Markéta Opavská |
bratr | Jošt Lucemburský |
bratr | Jan Soběslav Lucemburský |
nemanželský syn | Jiří Lucemburský |
strýc | Karel IV. |
bratranec | Václav IV. |
bratranec | Zikmund Lucemburský |
Prokop Lucemburský (1354/5 – 24. září 1405) byl synem moravského markraběte Jana Jindřicha a Markéty Opavské, markrabě moravský (1375-1405) a zemský hejtman království.
Biografie
Původ, mládí
Prokop se narodil jako nejmladší syn mporavského markraběte Jana Jindřicha (1322-1375, mladšího syna českého krále Jana Lucemburského a bratra Karla IV.) a jeho druhé manželky Markéty Opavské.
Moravský markrabě
Jeho otec Jan Jindřich ustanovil svým dědicem nejstaršího ze svých tří synů Jošta, majetek ovšem rozdělil i mezi další dva syny, Prokopa a Jana Soběslava. Bratři brzy rozpoutali tzv. markraběcí války, v jejichž pozadí byly nejen vleklé spory o dědictví, ale celá složitá situace po smrti jejich strýce Karla IV. (1378). Začal se postupně hroutit řád jak v zemích Koruny české, tak i v Říši. Bratři Jošt a Prokop vládli v té době na Moravě společně a podíleli se na společném úsilí lucemburské dynastie na získání polské a uherské koruny. Finančně podpořili svého bratrance Zikmunda Lucemburského v získání uherské koruny. O finanční pomoc svých moravských bratranců usiloval i český král Václav IV.
Po odchodu Jana Soběslava, litomyšlského biskupa, do Akvileje se starší markrabě Jošt vyrovnal s Prokopem i o jeho majetek a vyplácel mu 400 kop grošů ročně. Po období poměrného klidu a spolupráce v osmdesátých letech však začal mocenský boj uvnitř lucemburské dynastie. Na straně jedné docházelo v prosazování cílů ke spolupráci Zikmunda a Jošta, na straně druhé Václav IV. hledal oporu u svého nejmladšího bratra Jana Zhořeleckého a bratrance - mladšího moravského markraběte Prokopa. Na Moravě skončila spolupráce obou moravských bratří a pro neplnění závazků z Joštovy strany se rozhořela lokální válka.
Markraběcí války
Na stranu Jošta se postavila většina moravských pánů, kteří si však za to nechali zaplatit a bojovali fakticky jako žoldnéři. Prokop získal spojence zejména na severní Moravě a ve Slezsku. Boje byly střídány s neúspěšnými mírovými jednáními. Na Moravě začalo bezvládí, při kterém se mnozí šlechtici přeměnili v loupežné rytíře a přepadávali nejen hrady a vesnice svých protivníků, ale i vozy obchodníků nebo věznili rukojmí, od jejichž příbuzných požadovali výkupné. Roku 1394 vznikla proti králi Václavovi IV. panská jednota, která krále zajala a uvěznila. Z vězení ho vysvobodil jeho bratr Jan Zhořelecký, na jejich stranu se přidal i Prokop. Ten se stal Václavovým hlavním spojencem i po záhadné smrti Jana Zhořeleckého. Po smrti olomouckého biskupa Mikuláše z Riesenburka v období sedisvakance pověřil král Václav IV. Prokopa správou tamních biskupských statků. Prokop nechal všechny biskupské hrady obsadit svou posádkou a ty se staly tak oporou krále Václava. Kapitula se bránila tím, že zábor biskupských statků oznámila papeži a ten uvalil na Prokopa a jeho příznivce, v jejichž čele stál známý válečník Jan Sokol z Lamberka, klatbu. Boje mezi jednotlivými šlechtici pokračovaly, docházelo k vzájemnému ničení majetku, vypalování vesnic a žalob u zemských soudů v Brně či Olomouci, přičemž právo bylo v době bojů zcela nevymahatelné.
V březnu roku 1402 byl Zikmundem Lucemburským zajat znovu jeho bratr král Václav IV., v červnu byl společnou akcí Zikmunda a Jošta lstí z Bezdězu vylákán a poté zajat i Prokop, který se stal vězněm Zikmunda Lucemburského v Prešpurku. Ve vězení zůstal dva roky. V tomtéž roce však došlo i k zásadnímu obratu v Joštově politice. Rozešel se se Zikmundem a naznačil mu, že sám uvažuje o vládě v Čechách. V zemích koruny české se postavil na stranu Václava IV. a navázal spojení s opozicí v Uhrách proti Zikmundovi. Ten se spojil s Albrechtem Rakouským a válka nabyla nových rozměrů. Roku 1403 však vypuklo v Uhrách povstání, a tak Zikmundova a Albrechtova vojska se stáhla z Moravy a účastnila se jeho potlačování. Koncem roku 1403 se podařilo králi Václavovi IV. uprchnout z vězení z Vídně a sesadit Zikmundem dosazenou vládu. K rozhodujícímu střetnutí došlo v létě roku 1404 u Znojma. Město, které drželi Prokopovi hejtmani Jan Sokol z Lamberka a Hynek Suchý Čert z Kunštátu na Jevišovicích, bylo obleženo Zikmundovými a Albrechtovými vojsky. Po dvou měsících bylo obležení rozpuštěno, protože Zikmund i Albrecht byli otráveni. Zatímco Zikmund Lucemburský se uzdravil, Albrecht IV. Rakouský zemřel.
Konec Prokopova života a smrt
Roku 1402 se Prokop stal s Joštovým přispěním vězněm Zikmunda Lucemburského v Prešpurku a ve vězení zůstal dva roky. Jošt se nakonec přičinil i o jeho propuštění, Prokop ale brzy poté podlehl nemoci a 24. září roku 1405 v Brně zemřel. Jošt se po jeho smrti stal jediným pánem Moravy (Jan Soběslav zemřel již roku 1394).
Prokop strávil údajně poslední měsíce svého života po propuštění z prešpurského vězení v kartuziánském klášteře v Králově Poli, jehož byl spoluzakladatelem. Místo jeho posledního odpočinku nebylo známo, až teprve při výměně dlažby v hlavní lodi kostel Nejsvětější Trojice královopolského kláštera v roce 1975 byla uprostřed chóru Otců nalezena podzemní hrobka s poškozenou kostrou muže. Antropolog Emanuel Vlček z Národního muzea v Praze tyto pozůstatky odborně posoudil a identifikoval je jako ostatky mladšího moravského markraběte Prokopa. Jeho ostatky byly vloženy do olověné tumby, kterou zdobí na podélných stěnách reliefní pás s postavami apoštolů a na víku nápis: „Ostatky Prokopa Lucemburského, markraběte moravského, nalezené roku 1975 v hlavní chrámové lodi a znovu uložené v roce 1988“. Tumba byla vložena do komory v podlaze zrestaurované Andělské kaple. Hrobka je přikryta mramorovou deskou s bronzovým nápisem „Prokop Lucemburský, moravský markrabě, 1358 – 1405“.
Na rozdíl od svých starších bratří měl Prokop potomka. Jeho nemanželský syn Jiří Lucemburský, kterého měl s neznámou milenkou, se stal benediktinským mnichem v Monte Casinu a měl zemřít roku 1457 v Augsburgu. Jde o posledního potomka lucemburského rodu, který je historikům znám – dědická práva na majetky a tituly svých předků však vzhledem ke svému nelegitimnímu původu uplatňovat nemohl.
Zajímavost
Za svého věznění v Prešpurku psal Prokop verše. Nkteré z nich se dochovaly a byly publikovány:
PALACKÝ, František. Dějiny národu českého w Čechách a w Morawě II/2. Praha: [s.n.], 1876. S. 367 ad..
Vývod z předků
Odkazy
Literatura
- BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české IV.a 1310-1402. Praha: Paseka, 2003. 694 s. ISBN 80-7185-501-4.
- BOBKOVÁ, Lenka; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české IV.b 1310-1402. Praha: Paseka, 2003. 583 s. ISBN 80-7185-551-0.
- BOBKOVÁ, Lenka; ŠMAHEL, František, a kol. Lucemburkové : česká koruna uprostřed Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 886 s. ISBN 978-80-7422-093-7.
- ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1310-1378. Lucemburkové na českém trůně I. Praha: Libri, 1999. 287 s. ISBN 80-85983-73-7.
- ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1378-1437. Lucemburkové na českém trůně II. Praha: Libri, 2000. 438 s. ISBN 80-85983-98-2.
- ČECHURA, Jaroslav; ŽŮREK, Václav. Lucemburkové : životopisná encyklopedie. České Budějovice: Veduta, 2012. 260 s. ISBN 978-80-86829-69-2.
- HOENSCH, Jörg Konrad. Lucemburkové. Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437. Praha: Argo, 2003. 304 s. ISBN 80-7203-518-5.
- MEZNÍK, Jaroslav. Lucemburská Morava 1310-1423. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 562 s. ISBN 80-7106-363-0.
- SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. 1361-1419. K předpokladům husitské revoluce. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 773 s.
- ŠTĚPÁN, Václav. Moravský markrabě Jošt (1354-1411). Brno: Matice moravská, 2002. 828 s. ISBN 80-86488-05-5.