Santiago Calatrava: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
EmausBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.2+) (Robot: Přidávám ar:سانتياغو كالاترافا
m napřímení odkazu
Řádek 44: Řádek 44:
== Výstavy ==
== Výstavy ==


* 1993, [[Museum of Modern Art]], [[New York]], ''Structure and Expression''
* 1993, [[Muzeum moderního umění|Museum of Modern Art]], [[New York]], ''Structure and Expression''
* 2005, [[Metropolitan Museum of Art]], [[New York]], ''Santiago Calatrava: Sculpture into Architecture''<ref>[http://www.thecityreview.com/calatrav1.html Ukázky z výstavy]</ref>
* 2005, [[Metropolitan Museum of Art]], [[New York]], ''Santiago Calatrava: Sculpture into Architecture''<ref>[http://www.thecityreview.com/calatrav1.html Ukázky z výstavy]</ref>



Verze z 10. 12. 2012, 11:40

Auditorium na Tenerife (Santa Cruz de Tenerife, Španělsko)
Most AlamilloSeville, Španělsko
Umělecké muzeum v Milwaukee, Wisconsin, USA (1994-2001)
L'Hemisfèric, Město umění a věd ve španělské Valencii, 1991–2005
Turning TorsoMalmö (Švédsko) 1999–2004

Santiago Calatrava Valls (* 28. července 1951, Benimámet) je španělský architekt, inženýr a umělec. Patří mezi elitní světové návrháře. Jeho hlavní kancelář sídlí v Curychu ve Švýcarsku a další kanceláře má v Paříži, Valencii a v New Yorku.

Mládí a vzdělání

Calatrava se narodil v roce 1951 v obci Benimámet nedaleko Valencie (dnes integrované jako městská část Valencie). Od roku 1959 studoval na Escola d'Art i superior de disseny de Valencia kresbu a malbu. Po krátkém studiu v Paříži na École des Beaux-Arts, odkud byl nucený navrátit se zpět do Valencie kvůli studentským nepokojům roku 1968, začal studovat architekturu a později navštěvoval i kurzy urbanismu. V letech 1975–1979 Calatrava studoval statiku konstrukcí na ETH v Curychu (Švýcarsko). Po studiu se Santiago Calatrava věnoval sochařství, avšak jeho architekturu připomínající styl soch se setkává s lehkým nepochopením, proto se později věnuje hlavně architektuře a svůj neochabující zájem o umění pokládá za zdroj nápadů pro architekturu. Jeho styl je velmi osobitý a vyplývá z mnoha studií lidského těla a přírody.

Osobní život

Santiago Calatrava je ženatý. Jeden z jeho synů vystudoval a jeden studuje technickou fakultu na Columbia University, další syn končí studia právnické fakulty na téže univerzitě.

Kariéra

Calatrava se ze začátku věnoval převážně návrhům mostů a vlakových nádraží, které vynikaly novým nadčasovým vzhledem. Zlom v jeho karieře představuje telekomunikační věž Montjuïc v Barceloně (Španělsko, 19891992), která vznikla při příležitosti Letních olympijských her v roce 1992 a skládá se z nakloněného nosníku s prstencovitým prvkem, v němž se nalézají vlastní antény. Další zajímavou stavbou je Auditorium na Tenerife (Santa Cruz de Tenerife, Kanárské ostrovy, Španělsko, 19912003), dynamické, monumentální stavební dílo s charakteristickou betonovou skořepinovou střechou ve tvaru ohnutého trojúhelníku, sahajícího do výšky bezmála 60 metrů. Nejznámější a nejrozsáhlejší Calatravovou stavbou je Město umění a věd ve španělské Valencii, vybudované v letech 1991–2005.

Umělecké muzeum v Milwaukee (Milwaukee, Wisconsin, USA, 1994–2001) vybudoval jako svou první stavbu v USA. Impozantní vstupní hala ze skla a oceli je vysoká 27 metrů a je možné ji zastínit pohyblivou sluneční clonou, jež se stala orientačním bodem pro návštěvníky muzea. Calatravova první výšková budova nazvaná Turning Torso, kterou postavil v letech 1999-2004 v Malmö (Švédsko), byla inspirovaná architektovým zaujetím pro sochařství. Skládá se z devíti shodných krychlí uspořádaných okolo ocelové podpěry a tvořících spirálovou konstrukci o celkové výšce 190 metrů. Jeho stavby se díky velmi osobitému vzhledu staly symboly mnoha měst po celém světě.

Současné projekty

a další

Významné stavby

Výstavy

a řada dalších výstav v Německu, Anglii, Španělsku, Itálii a dalších zemích.

Ocenění

Za své dosavadní dílo byl Santiago Calatrava oceněn četnými medailemi a cenami za architekturu a 13 čestnými doktoráty významných světových univerzit.

Kritiky

Některá jeho díla byla kritizována pro svoji extravagantnost, nedostatek užitného prostoru na úkor estetické hodnoty, chyby ve výpočtech nebo nepraktičnost použitých materiálů.[3] To se týkalo především stavby letiště v Bilbau, Kongresového paláce v Oviedu, Musea de las Ciencias Principe Felipe ve Valencii. Další kritiku si vyžádal most přes Canal Grande v Benátkách, který prošel mnoha konstrukčními změnami z důvodu mechanické nestability a nadměrné hmotnosti mostní konstrukce, která zatěžuje břehy kanálu a jehož realizace si vyžádala trojnásobek původně uvažovaného rozpočtu. V některých těcho případech čelila společnost Santiaga Calatravy soudním žalobám o finanční částky v milionech eur. V případě letiště v Bilbao soud rozhodl, že veřejná bezpečnost je důležitější než právo duševního vlastnictví. V roce 2009 získal Calatrava v odvolání 30 000 eur odškodného.

Závěr

Přes dílčí neúspěchy a kritiky jeho projektů, představuje dílo Santiaga Calatravy revoluci v architektuře, kterou charakterizuje sbližování architektury a stavebního inženýrství, které od poloviny 18. století existují jako dvě samostatná odvětví.

Odkazy

Reference

  1. Ukázky z výstavy
  2. Jmenování konzultantů Papežské rady pro kulturu
  3. PERIS, Manuel. Calatrava y sus desmanes [online]. ELPAIS.com, 2010-06-22 [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. (španělsky) 

Literatura

  • TZONIS, Alexander. Santiago Calatrava: The Poetics of Movement. New York: Universe Books, 1999. 239 s. ISBN 978-0-7893-0360-4. (anglicky) 
  • TZONIS, Alexander. Santiago Calatrava: The Complete Works. [s.l.]: Rizzoli International Publications, Inc, 2004. 432 s. ISBN 978-0-8478-2641-4. (anglicky) 

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Santiago Calatrava na Wikimedia Commons CHYBA: {{Wikicitáty}} — Chybí některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“.