Plebej: Porovnání verzí
m r2.7.2+) (Robot: Upravuji ro:Plebe |
m r2.7.1) (Robot: Přidávám sl:Plebejci |
||
| Řádek 59: | Řádek 59: | ||
[[sh:Plebejci]] |
[[sh:Plebejci]] |
||
[[sk:Plebej]] |
[[sk:Plebej]] |
||
[[sl:Plebejci]] |
|||
[[sr:Плебејци]] |
[[sr:Плебејци]] |
||
[[sv:Plebej]] |
[[sv:Plebej]] |
||
Verze z 28. 10. 2012, 22:34
Plebej (lat. plebeius z plebs, lid, měšťané) byl římský měšťan, který neměl předky mezi starou rodovou šlechtou (patricii čili optimáty) a nepatřil tak do žádného z rodů (gens). Jeho předkové mohli být buď propuštění klienti, patřit mezi původní porobené obyvatelstvo nebo se v rané době římské republiky přistěhovali z území okolních kmenů do Říma.[1] Takové osoby byly svobodnými římskými občany, ale dlouho neměly účast na samosprávě obce.
Historie
Mezi plebeji a patriciji trval dlouhou dobu vnitřní boj. Plebejové usilovali o stejná práva jako měli patricijové. Patnáct let po založení římské republiky, v roce 494 př. n. l., kdy plebejové za "první secese" opustili Řím na protest proti svévoli patricijů, a vrátili se do města teprve když patricijové souhlasili se vznikem úřadu, jemuž přislíbili „nedotknutelnost“ (sacrosanctitas), tedy právo nikoli na zákonnou, nýbrž náboženskou ochranu před jakýmkoli fyzickým útokem. Tak vznikl tribunát - úřad tribuna lidu (latinsky tribunus plebis) jako institut, jehož úkolem byla ochrana plebejů proti přehmatům patricijských úředníků a před útiskem plebejů obecně.
Vznik funkce vojenských tribunů s konzulskou mocí (roku 444 př. n. l.), do níž mohli být voleni jak plebejové tak i patricijové, napětí mezi plebeji a patriciji zmírnil.
Od roku 445 př. n. l. bylo plebejům dovoleno manželství s patricijskými dcerami. V roce 367 př. n. l. získali plebejové přístup do římského senátu. Největšího úspěchu dosáhli plebejové za tribunů Lucia Sextia a Gaia Licinia (366 př. n. l.): od té doby mohli plebejové zastávat i konzulský úřad. Plné rovnoprávnosti, totiž podílu na vládě, spravování úřadů v republice ap., dosáhli roku 287 př. n. l.; tím byla nastolena křehká rovnováha mezi oběma skupinami obyvatel. Za konzulů Marka Valeria a Quinta Apuleia (300 př. n. l.) plebejové dosáhli toho, že mohli zastávat kněžské hodnosti. Některé sakrální funkce však byly nadále vyhrazeny výlučně patricijům, a to do roku 44 př. n. l.
Plebs (lat. lid) znamená v hovorové češtině chátru, spodinu, obyvatelstvo nižší kategorie.
Odkazy
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Plebs.
Literatura
- Encyklopedie antiky. Praha: Academia 1973. Heslo Plebejové, str. 477.
- Ottův slovník naučný, heslo Plebs. Sv. 19, str. 889.