Ivan Sergejevič Turgeněv: Porovnání verzí
m r2.7.1) (Robot: Přidávám pa:ਇਵਾਨ ਤੁਰਗਨੇਵ |
m Robot: Přidávám bn:ইভান তুর্গেনেভ |
||
Řádek 63: | Řádek 63: | ||
[[be-x-old:Іван Тургенеў]] |
[[be-x-old:Іван Тургенеў]] |
||
[[bg:Иван Тургенев]] |
[[bg:Иван Тургенев]] |
||
[[bn:ইভান তুর্গেনেভ]] |
|||
[[br:Ivan Tourgeniev]] |
[[br:Ivan Tourgeniev]] |
||
[[bs:Ivan Sergejevič Turgenjev]] |
[[bs:Ivan Sergejevič Turgenjev]] |
Verze z 24. 10. 2012, 06:10
Ivan Sergejevič Turgeněv (9. listopadu 1818 Spasskoje u Orla– 3. září 1883 Bougival u Paříže) byl ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista.
Život
Pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833-1834 v Moskvě, 1834-1837 v Petrohradě a v letech 1837-1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, jenže tento obor byl v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; kniha povídek „Lovcovy zápisky“ založila jeho slávu. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily (Chomjakov, Kirějevskij, Chomjakov), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický (Bělinskij, Gercen). [1]
Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863-1870, kdy byl s manžely Viardotovými v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla.[2] Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm.
Dílo
Turgeněv začínal jako jemný lyrický básník, tuto svoji ranou tvorbu však později zavrhl a začal psát prózu, silně ovlivněnou Lermontovem. „Lovcovy zápisky“ podávají velmi poetický pohled na prosté venkovské lidi i ruskou přírodu, zároveň však ostře kritizují nevolnictví, k jehož zrušení později významně přispěly. Turgeněv vynikal jemným, citlivým až melancholickým líčením svých témat a schopností stručně charakterizovat i velmi složité postavy.
Básně
- Paraša – poema
Romány
- Otcové a děti – román zabývající se generační problematikou.
- Rudin – tento román byl pojmenován po hlavním hrdinovi. Rudin je schopný a vzdělaný. Nedaří se mu uplatnit, proto se cítí být zbytečný. Rudin nakonec zcela zbytečně zemřel na barikádě. Toto dílo znovu otevřelo problém tzv. zbytečného člověka.
- Šlechtické hnízdo
- V předvečer
- Dým
- Novina
Povídky a novely
- Lovcovy zápisky – kniha povídek, kde sepsal nejen vlastní zážitky z lovu, ale i příběhy, které se mezi lovci vyprávěly. Nejznámější povídky se jmenují Šafář, Běžin Luh nebo Pěvci.
- Jarní vody
- Asja
- Hodinky
- První láska
Drama
- Měsíc na vsi
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Sergejevič Turgeněv na Wikimedia Commons
Reference
Literatura
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Sergejevič Turgeněv
- J. Hrubý, doslov v I. S. Turgeněv, Lovcovy zápisky. Praha: J. Otto 1891
- Ottův slovník naučný, heslo Sv. 1, str. 1
Související články
Externí odkazy
CHYBA: {{Wikicitáty}} — Chybí některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“.
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.