Oldřich Černík: Porovnání verzí
m r2.7.1) (Robot: Přidávám sv:Oldřich Černík |
fix kat |
||
Řádek 22: | Řádek 22: | ||
Pocházel z hornického prostředí, v mládí pracoval jako [[soustružník]]. Po středoškolských studiích vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. V roce [[1945]] vstoupil do [[Komunistická strana Československa|KSČ]], od roku [[1949]] se z něj stal profesionální politik. |
Pocházel z hornického prostředí, v mládí pracoval jako [[soustružník]]. Po středoškolských studiích vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. V roce [[1945]] vstoupil do [[Komunistická strana Československa|KSČ]], od roku [[1949]] se z něj stal profesionální politik. |
||
V padesátých letech byl předsedou Krajského národního výboru v Ostravě a tajemníkem Krajského výboru KSČ tamtéž. V roce [[1958]] se stal členem Ústředního výboru [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Od roku [[1960]] působil ve vládě a to postupně na místech ministra paliv a energetiky, místopředsedy vlády a předsedy [[Státní plánovací komise]]. |
V padesátých letech byl předsedou Krajského národního výboru v Ostravě a tajemníkem Krajského výboru KSČ tamtéž. V roce [[1958]] se stal členem Ústředního výboru [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Od roku [[1960]] působil ve vládě a to postupně na místech [[Seznam ministrů paliv a energetiky Československa|ministra paliv a energetiky]], místopředsedy vlády a předsedy [[Státní plánovací komise]]. |
||
== Působení během roku 1968 == |
== Působení během roku 1968 == |
||
Řádek 85: | Řádek 85: | ||
[[Kategorie:Předsedové československých vlád]] |
[[Kategorie:Předsedové československých vlád]] |
||
[[Kategorie:Místopředsedové vlád Československa]] |
|||
[[Kategorie:Českoslovenští ministři zahraničí]] |
[[Kategorie:Českoslovenští ministři zahraničí]] |
||
[[Kategorie:Českoslovenští ministři paliv a energetiky]] |
|||
[[Kategorie:Čeští regionální politici]] |
[[Kategorie:Čeští regionální politici]] |
||
[[Kategorie:Členové KSČ]] |
[[Kategorie:Členové KSČ]] |
Verze z 9. 10. 2012, 14:04
Ing. Oldřich Černík (27. října 1921, Ostrava, Československo - 19. října 1994, Praha, Česká republika) byl komunistický politik, československý premiér v letech 1968–1970. Je považován za jednoho z čelných představitelů československého obrodného procesu ukončeného sovětskou okupací v srpnu 1968.
Původ a kariéra
Pocházel z hornického prostředí, v mládí pracoval jako soustružník. Po středoškolských studiích vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. V roce 1945 vstoupil do KSČ, od roku 1949 se z něj stal profesionální politik.
V padesátých letech byl předsedou Krajského národního výboru v Ostravě a tajemníkem Krajského výboru KSČ tamtéž. V roce 1958 se stal členem Ústředního výboru KSČ. Od roku 1960 působil ve vládě a to postupně na místech ministra paliv a energetiky, místopředsedy vlády a předsedy Státní plánovací komise.
Působení během roku 1968
V dubnu 1968 se stal předsedou vlády a jednou z nejpopulárnějších postav tzv. „pražského jara“. O upřímnosti jeho reformních snah se vedou diskuze, převládá však názor, že nikdy nebyl reformátorem „tělem i duší“ (jako nebyl ani například Alexandr Dubček), ale vždy spíše nenápadně intrikoval tak, aby zůstal akceptovatelným jak pro československé proreformní vedení, tak pro sovětské vedení v Moskvě[zdroj?].
Hned v prvních dnech po srpnové okupaci byl spolu s Dubčekem odvlečen do Moskvy. Zde byl členem československé delegace, která podepsala tzv. Moskevské protokoly znamenající de facto konec reforem a kapitulaci československých komunistických špiček.
Období normalizace
Po návratu se stal členem nového prosovětského vedení KSČ v čele s Gustávem Husákem, což bylo bývalými reformátory (a koneckonců i jím samým) považováno za zradu a ztrátu cti.
Husákovo vedení jej využilo k řadě nevděčných opatření, kterou pro ně (zřejmě jako určitou formu „pokání“) ochotně vykonal (podobně jako Alexandr Dubček) - k nejznámějším patří krvavé potlačení demonstrací zejména na Václavském náměstí, Tylově náměstí a Národní třídě v Praze u příležitosti výročí okupace v srpnu 1969.
Nakonec se jej vedení KSČ (podobně jako Alexandra Dubčeka) zbavilo - v roce 1970 byl postupně zbaven všech funkcí a nakonec vyloučen z KSČ. Na rozdíl od většiny ostatních „osmašedesátníků“, kteří skončili jako topiči, umývači oken, pracovníci geofyzikálního výzkumu, vrátní nebo lesní dělníci, s ním bylo zacházeno o poznání slušněji - celá sedmdesátá a osmdesátá léta pracoval ve funkci ekonomického náměstka ředitele Studijního a typizačního ústavu v Praze.
Pokus o návrat do politiky
Po listopadovém převratu v roce 1989 se pokusil vrátit do politiky - v roce 1990 a 1991 vykonával funkci předsedy Svazu měst a obcí. Když se jeho setrvání na tomto postu ukázalo v roce 1991 být neudržitelné, stáhl se zpět do soukromí.
V roce 1994 přežil těžkou autonehodu, krátce poté zemřel na zástavu srdce.[1].
Odkazy
Reference
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Černík Oldřich, s. 49.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oldřich Černík na Wikimedia Commons
Související články
Českoslovenští premiéři | ||
---|---|---|
Předchůdce: |
8. dubna 1968 – 28. ledna 1970 Oldřich Černík |
Nástupce: |
Ministři zahraničí Československa (pověřen řízením) | ||
---|---|---|
Předchůdce: |
19. září – 31. prosince 1968 Oldřich Černík |
Nástupce: |