Lidová píseň: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 9. 10. 2012, 10:14

Lidové písně jsou takové písně, u kterých není znám jejich původní autor, jedná se vždy o písně plně anonymní. Písně byly většinou šířeny ústním podáním, často tak, že matka doma předzpěvovala svým dětem a ty její písně odposlouchaly. Lidové písně se tímto způsobem dědí z generace na generaci, z pokolení na pokolení, od jednoho člověka k jinému. Dalším pravděpodobným způsobem šíření pak byl společný zpěv lidových písní venkovských lidí při práci na poli, ve stodole, na zahradě či při práci doma za dlouhých zimních večerů (dračky). Společenský život byl v době, kdy neexistoval rozhlas, televize, internet a další současné komunikační vymoženosti, pravděpodobně mnohem spontánnější, lidé byli podstatně družnější, lidové muzicírování i lidový zpěv patřil k jejich běžnému, každodennímu životu, a to zejména na venkově. Lidově písně odrážejí základní povahové rysy svých anonymních tvůrců, jsou také bezprostředně ovlivněny prostředím, ve kterém vznikly a ve kterém byly dále ústně šířeny. Lidové písně se zpívaly ze začátku jednohlasně později je lidé začali zpívat dvojhlasně.

Tímto způsobem se dochovaly až dodnes. Lidová hudba je ryze spontánní projev lidské hudebnosti. Lidové písně jsou různě staré, i z toho lze usuzovat, že právě lidová píseň je jeden ze základních typů hudebního projevu.

Krajové odlišnosti

Lidové písně se liší nejen podle jednotlivých zemí a národů, ale liší se i v rámci jednotlivých regionů a oblastí Česka.

Jiné lidové písně se zpívají na jižní Moravě, jiné v Čechách na Domažlicku a jiné zase třeba na Valašsku či v Lašsku. Liší se nejen svými texty, ale i po hudební stránce. Jihočeské písně mají oproti ostatním regionům měkký tónorod, v tomto se odlišují od všech ostatních krajů v naší zemi.^[zdroj?] Kromě toho se v nich objevuje i atypická rytmizace, někdy též pro lidovou píseň nezvyklé harmonické přechody z durových tónin do mollových a naopak. A vysledovat lze samozřejmě i další místní odlišnosti.

Sběratelé lidových písní

Vybraní interpreti

Hudební soubory

Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů
Cimbal classic
Cimbálová muzika Bálešáci
Cimbálová muzika Mládí z Čejče
Cimbálová muzika Stanislava Gabriela
Čechomor
Dolina - folklorní soubor
Gajdušek - cimbálová muzika z Hukvald
Horňácká cimbálová muzika Martina Hrbáče
Javory
Kantoři
Karmína
Minnesengři (zde první část tvorby ze 70. let - jihočeské lidové písně)
Pramínky - cimbálová muzika z Kopřivnice
Spirituál kvintet - album Šibeničky, LP Panton 1988, reedice na CD 2003

Osobnosti

Interpreti čerpající z lidové písně

Pavel Lohonka
Martha a Tena Elefteriadu (řecké lidové písně)

Právo

Podle autorského zákona se na lidové písně vztahuje výjimka z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu:

(§3:) „Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na ...“ (§3 odstavec b:) „...výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní (§7); užít takové dílo lze jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu,“

Paradoxně však musí hudebníci veřejně zpívající lidové písně odvádět poplatky Ochrannému svazu autorskému (pokud nejsou u nich registrovaní). ^[zdroj?]

Zdroje

Národ v písni, tisíc národních písní - vydalo nakladatelství L. Mazáč v Praze v roce 1940, sestavil Jan Seidel, předmluvu napsal Vítězslav Novák, doprovodnou studii ke knize zpracoval Alois Hába

Prameny a literatura

BAKALA, Metoděj. Valašské písně. Zlín: Sdružení přátel lidové kultury Kašava, Etnologický ústav AV ČR – pracoviště Brno, 2005.
BARTOŠ, František. Nové národní písně moravské s nápěvy do textu vřaděnými. Brno: Tiskem a nákladem Karla Winikera, 1882. Dostupné online.
BÍM, Hynek. Valašské a slovenské lidové písně. (Hra hudců z Popova, žnecké písně ze Zašové,hra na fujaru a píštělku z Podkriváně, lidové písně z Terchové). Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954.
ČELAKOVSKÝ, František Ladislav. Slovanské národní písně (1822, 1825, 1827). Praha: Ladislav Kuncíř, 1946.
ČERNÍK, Josef. Záleské písně z okolí Luhačovic. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, 1957.
HORÁK, Jiří. Naše lidová píseň. Praha: J. R. Vilímek, 1946.
JANÁČEK, Leoš. Moravské lidové písně. Praha: Hudební matice, 1950.
JANÁČEK, Leoš. O lidové písni a lidové hudbě. Dokumenty a studie. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955.
JINDŘICH, Jindřich. Jindřichův chodský zpěvník. Domažlice: Jindřich Jindřich, 1947.
KOŽELUHA, František. Kytice z národních písní moravských Valachův. Praha: František Augustin Urbánek, 1873.
KUBA, Ludvík. Slovanstvo ve svých zpěvech, I-XVI. Poděbrady, Praha: Ludvík Kuba, Hudební matice Umělecké besedy, 1884-1929.
LÍSA, Valeš. Slovácké a lidové písně z Uherskohradišťska. Kroměříž: [s.n.], 1919.
POLÁČEK, Jan. Slovácké pěsničky, I-VII. Praha: [s.n.], 1936-1960.
RITTERSBERK, Jan. České národní písně - Böhmische Volkslieder. Praha: [s.n.], 1825.
SUŠIL, František. Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými. 5. vyd. Praha: Argo/Mladá fronta, 1998. Dostupné online.
ÚLEHLA, Vladimír. Živá píseň. Praha: František Borový, 1949.
VETTERL, Karel. Lidové písně a tance z Valašskokloboucka, I,II. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1955, 1960.
WEIS, Karel. Český Jih a Šumava v lidové písni, I-XV. Praha: Karel Weis, 1928-1944.

Související články

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+'''Lidové písně''' jsou takové [[píseň|písně]], u kterých není znám jejich původní [[autor]], jedná se vždy o písně plně [[anonymita|anonymní]]. Písně byly většinou šířeny [[ústa|ústním]] podáním, často tak, že [[matka]] doma předzpěvovala svým [[Dítě|dětem]] a ty její písně odposlouchaly. Lidové písně se tímto způsobem dědí z [[generace]] na generaci, z [[pokolení]] na pokolení, od jednoho člověka k jinému. Dalším pravděpodobným způsobem šíření pak byl společný [[zpěv]] lidových písní [[venkov]]ských lidí při práci na [[pole (zemědělství)|poli]], ve [[stodola|stodole]], na [[zahrada|zahradě]] či při práci doma za dlouhých zimních [[večer]]ů ([[dračky]]). Společenský život byl v době, kdy neexistoval [[rozhlas]], [[Televize (médium)|televize]], [[internet]] a další současné komunikační vymoženosti, pravděpodobně mnohem spontánnější, lidé byli podstatně družnější, lidové muzicírování i lidový [[zpěv]] patřil k jejich běžnému, každodennímu [[život]]u, a to zejména na [[venkov]]ě. Lidově písně odrážejí základní povahové rysy svých anonymních tvůrců, jsou také bezprostředně ovlivněny [[prostředí]]m, ve kterém vznikly a ve kterém byly dále ústně šířeny. Lidové písně se zpívaly ze začátku jednohlasně později je lidé začali zpívat dvojhlasně.
-'''Lidové písně''' [[hitler]]¨
- jsou takové [[píseň|písně]], u kterých není znám jejich původní [[autor]], jedná se vždy o písně plně [[anonymita|anonymní]]. Písně byly většinou šířeny [[ústa|ústním]] podáním, často tak, že [[matka]] doma předzpěvovala svým [[Dítě|dětem]] a ty její písně odposlouchaly. Lidové písně se tímto způsobem dědí z [[generace]] na generaci, z [[pokolení]] na pokolení, od jednoho člověka k jinému. Dalším pravděpodobným způsobem šíření pak byl společný [[zpěv]] lidových písní [[venkov]]ských lidí při práci na [[pole (zemědělství)|poli]], ve [[stodola|stodole]], na [[zahrada|zahradě]] či při práci doma za dlouhých zimních [[večer]]ů ([[dračky]]). Společenský život byl v době, kdy neexistoval [[rozhlas]], [[Televize (médium)|televize]], [[internet]] a další současné komunikační vymoženosti, pravděpodobně mnohem spontánnější, lidé byli podstatně družnější, lidové muzicírování i lidový [[zpěv]] patřil k jejich běžnému, každodennímu [[život]]u, a to zejména na [[venkov]]ě. Lidově písně odrážejí základní povahové rysy svých anonymních tvůrců, jsou také bezprostředně ovlivněny [[prostředí]]m, ve kterém vznikly a ve kterém byly dále ústně šířeny. Lidové písně se zpívaly ze začátku jednohlasně později je lidé začali zpívat dvojhlasně.
 Tímto způsobem se dochovaly až dodnes. [[Lidová hudba]] je ryze spontánní projev lidské [[hudebnost]]i. Lidové písně jsou různě staré, i z toho lze usuzovat, že právě lidová [[píseň]] je jeden ze základních typů hudebního projevu.