Právní stát: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
JagRoBot (diskuse | příspěvky)
m Robot opravil přesměrování na Jusnaturalismus - Změněn(y) odkaz(y) na Přirozené právo
Řádek 5: Řádek 5:
Právní stát je typický pro západní pojetí [[stát]]u, [[právo|práva]] a [[politika|politiky]] moderní doby, počínaje{{Fakt/dne|20100817081440}}<!-- řím a středověk ne? --> [[osvícenství]]m. Významným impulzem pro změnu pojetí právního státu v Evropě byl [[Norimberský proces]], který se vypořádával s nacistickým zneužitím práva. Nové pojetí, zakotvené po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] v mezinárodních smlouvách, proto podřizuje stát a jeho právní systém obecným hodnotám, zejména [[spravedlnost]]i, nadřazuje právnímu systému státu [[základní lidská práva|lidská práva]] a omezuje roli státu na míru nezbytnou k jejich ochraně a rozvoji.{{doplňte zdroj}}
Právní stát je typický pro západní pojetí [[stát]]u, [[právo|práva]] a [[politika|politiky]] moderní doby, počínaje{{Fakt/dne|20100817081440}}<!-- řím a středověk ne? --> [[osvícenství]]m. Významným impulzem pro změnu pojetí právního státu v Evropě byl [[Norimberský proces]], který se vypořádával s nacistickým zneužitím práva. Nové pojetí, zakotvené po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] v mezinárodních smlouvách, proto podřizuje stát a jeho právní systém obecným hodnotám, zejména [[spravedlnost]]i, nadřazuje právnímu systému státu [[základní lidská práva|lidská práva]] a omezuje roli státu na míru nezbytnou k jejich ochraně a rozvoji.{{doplňte zdroj}}


co je ty píčo..""!!
== Původ a teorie právního státu ==
Koncept právního státu vznikl v [[Anglie|Anglii]] 18. a 19. století. Ústavní teoretik [[Albert V. Dicey]] formuloval tři principy:
# Nikdo nesmí být trestán ani omezován, pokud neporušil zákon. Důraz byl kladen i na poznatek, že ani majetková práva jednotlivce nesmí být bez porušení zákona narušena.
# Každý je subjektem práva.
# Vláda lidu ([[demokracie]]){{doplňte zdroj}} musí být založena na vládě zákona. Z tohoto principu vychází myšlenka, že stát je garantem rovnosti před zákonem a sám je právu podřízen.{{Fakt/dne|20100817081440}}

Obvykle bývá za právní označován takový [[stát]], v němž
* výkon státní moci je omezen zákonem (princip omezenosti a [[zákonnost|legality]] výkonu veřejné moci, t. j. [[orgán veřejné moci|orgány veřejné moci]] smějí činit a také činí jen to, co jim zákon výslovně dovoluje, stát je svému vlastnímu právnímu systému podřízen)
* občan smí činit vše, co zákon výslovně nezakazuje (nikdo nesmí být trestán a omezován, pokud neporušil zákon).

Původně byl právní stát definován pouze těmito formálními rysy. Za další podstatné rysy, které k pojmu právního státu přibyly později, bývá považována
* spravedlivost zákonů (nikoliv nadvláda většiny, ale ochrana jednotlivců i menšin, nadřazenost občana nebo [[přirozené právo|přirozeného práva]] nad státním právem, například uznání nezadatelných práv, princip suverenity lidu nebo člověka)
* právní jistota, t. j. jednoznačnost [[právní norma|právních norem]] v [[zákon (právo)|zákonech]] – jejich význam musí být v zákoně formulován natolik přesně, aby nebyl fakticky vytvářen až [[prováděcí předpis|prováděcími předpisy]] nebo [[výklad (právo)|výkladem]] [[výkonná moc|výkonné]] nebo [[soudní moc]]i
* omezení zákonných pravomocí státu na nejmenší nezbytnou míru{{Fakt/dne|20100817081440}}
* vymahatelnost práva a jeho garance státem
* dělba státní moci do více nezávislých a vzájemně se kontrolujících složek, zejména nezávislost zákonodárné, výkonné a soudní moci

Některá pozitivistická a mocenská pojetí omezují právo (tedy i právního státu) jen na jeho formální znaky. Primát zákona nad státní mocí však sám o sobě nezajišťuje, že stát nebude [[diktatura|diktaturou]]: zejména [[totalitarismus|totalitní]] režimy bývají formálně právními státy, kde se úzkostlivě dbá na dodržování zákona.{{Fakt/dne|20100817081440}}<!-- nezákonost státu není právním státem --> Naproti tomu [[anarchismus|anarchistická]], [[marxismus|marxistická]]{{Fakt/dne|20100817081440}},<!-- marxismus?? --> [[demokracie|demokratická]], [[Základní lidská práva|lidskoprávní]] i některá{{kdo?}} [[monarchismus|monarchistická]] pojetí odvozují pojem práva z pojmu spravedlnosti (jehož obsah se ovšem také u jednotlivých směrů podstatně liší) a za podstatné považují také, čí zájmy a jak účinně státní moc zastupuje.

Tato rozšiřující kritéria zahrnuje například [[Ústava České republiky]], když deklaruje, že Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.<!-- pryč patří do Ústavy né sem -->


== Filosofie právního státu ==
== Filosofie právního státu ==

Verze z 8. 10. 2012, 10:36

Právní stát je právně-filosofický koncept, který označuje stát založený na politickém systému, ve kterém je právu (právnímu řádu) podřízena politická moc, tedy stát jedná v souladu s vlastním právem. Nutným předpokladem právního státu je právní jistota, tedy zejména jednoznačnost a vymahatelnost práva a nezměnitelnost právního řádu. To znamená, že občan může od systému očekávat některé stálé hodnoty (například nezávislou soudní moc), neznamená to však, že nemůže docházet k dílčím změnám právního řádu.[zdroj?]

Právní stát je typický pro západní pojetí státu, práva a politiky moderní doby, počínaje[zdroj⁠?] osvícenstvím. Významným impulzem pro změnu pojetí právního státu v Evropě byl Norimberský proces, který se vypořádával s nacistickým zneužitím práva. Nové pojetí, zakotvené po druhé světové válce v mezinárodních smlouvách, proto podřizuje stát a jeho právní systém obecným hodnotám, zejména spravedlnosti, nadřazuje právnímu systému státu lidská práva a omezuje roli státu na míru nezbytnou k jejich ochraně a rozvoji.[zdroj?]

co je ty píčo..""!!

Filosofie právního státu

V původním pojetí je pojem právního státu úzce spjat s pozitivismem, zvláště právním.[zdroj⁠?] Podle názorů[kdo?], které jsou v západní cilivilizaci významně zastoupeny od dob osvícenství, je právní stát protikladem absolutismu, diktatury a totality, protože zamezuje zvůli vládnoucích, zneužití jejich moci proti občanům a jejich svobodě.

Podle jiných názorů podřízení státu právnímu řádu samo o sobě postrádá smysl.[zdroj⁠?] Stát je v něm podřízen sám sobě, protože pozitivní právo je aktem vůle státu. Absolutizace pozitivního práva je naopak příznakem totalitního pojetí státu. Rozhodujícím principem právního státu tedy musí být důsledná dělba moci do nezávislých složek (zákonodárná, výkonná a soudní moc), které se vzájemně kontrolují.

Pro rozšíření moderního, pozitivistického práva o prvky pojetí předmoderního (přirozené právo, odvolávající se na obecně platné hodnoty, často v kontextu nábožensky zformulované a tradované etiky) i postmoderního (relativizace role státu, reflektující různost zájmů, hodnot i názorů a nebezpečnost centralizace moci), se používá termín odluka státu od společnosti (po vzoru odluky státu od církve). Kontrolu státu zajišťují nejen jeho vlastní orgány, ale i jednotliví občané i neobčané a jejich sdružení, spolky, nezávislá sdělovací a komunikační média a mezinárodní orgány a sdružení (občanská společnost, otevřená společnost).

Základní omezení právního státu

  • Právní stát nutno chápat jen jako nedosažitelný teoretický ideál, jemuž se konkrétní společenská realita více nebo méně přibližuje.[zdroj⁠?] Občas se objevuje představa, že právní stát „buď je, nebo není“, ale ta neodráží složitou skutečnost a rozdílnost kvality právního státu.
  • Princip právního státu vychází z pozitivistické představy, že text zákona může jednoznačně a dostatečně vyjádřit nějakou skutečnost. Ve skutečnosti mnoho zákonů klíčovými termíny odkazuje na společenské předporozumění, které nemusí být přijímané obecně (např. dobré mravy, společenská nebezpečnost, veřejný pořádek atd.), nebo svěřuje faktické vymezení práv například úřadům nebo soudům.
  • Západní soudní systém, obzvláště kontinentální, vychází z jinak překonané pozitivistické představy, že cokoliv lze spolehlivě dokázat. V praxi tak dochází jak k justičním omylům (kdy vysoká pravděpodobnost je pokládána za jistotu), tak k nedostatečné ochraně před zločinci, jimž nelze vinu stoprocentně prokázat (presumpce neviny je nadřazena požadavku ochrany obětí).[zdroj⁠?]
  • Komercionalizace právnických služeb a mnohdy i soudní poplatky způsobují, že nevítězí pravda, ale ten, kdo má možnost do soudních sporů více investovat.[zdroj⁠?] Aplikace práva je náchylná ke korupci, klientelismu a podobným deformacím.
  • Stát je sice teoreticky pozitivnímu právu podřízen, ale fakticky nemůže být rovným účastníkem právních vztahů a sporů a jsou velmi omezené možnosti vymáhacích sankcí. Vytvořením nadnárodní autority se problém jen přesune o stupeň výš, ale neodstraní.[zdroj⁠?]

Externí odkazy