Spisovná čeština: Porovnání verzí
m oprava napřímení redirectu šablony (moje chyba) |
původ moravský, úpravy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Spisovná čeština''' je podoba [[čeština|českého jazyka]], která je určena pro používání na oficiální úrovni; |
'''Spisovná čeština''' je podoba [[čeština|českého jazyka]], která je určena pro používání na oficiální úrovni; |
||
Spisovná čeština má dvě formy: |
Spisovná čeština má dvě formy: |
||
* '''čistě spisovná''' nebo prostě ''spisovná čeština'', určená pro veškerý veřejný styk (vyznačuje se např. tvary ''píši'', ''děkují'', ''mohou''). Má reprezentativní a úřední funkci. Používá se standardně při oficiálních a úředních příležitostech, v úředních i jiných dokumentech, ve školách a veřejnoprávních médiích, běžně i v ostatních médiích, ať už tištěných, mluvených nebo internetových. Vznikla v době [[české národní obrození|národního obrození]] na přelomu 17. a 18. století převážně na základě moravské obecné češtiny, jak ji zachytila v 16. století Blahoslavova bible a zejména [[Bible kralická]]. |
|||
* ''vypjatě spisovnou'', určenou pro písemný styk (např. tvary ''píši'', ''děkují'', ''mohou'', důsledné dodržování původních délek u cizích slov, např. pozitivní - výslovnost [pozitívňí]) |
|||
* ''[[hovorová čeština|hovorovou (spisovnou) češtinu]]'', což je forma spisovné češtiny určená pro mluvený styk (např. ''píšu, děkujou'', ''můžou'' |
* '''[[hovorová čeština|hovorovou (spisovnou) češtinu]]''', což je volnější forma spisovné češtiny s regionálními variantami, připouštějící některé jevy [[obecná čeština|obecné češtiny]] nejvýrazněji středočeskou (, moravskou a slezskou formou, určená pro mluvený styk (např. ve středočeské verzi ''píšu'', ''děkujou'', ''můžou''). |
||
== Obecně == |
== Obecně == |
||
Verze z 26. 9. 2012, 15:00
Spisovná čeština je podoba českého jazyka, která je určena pro používání na oficiální úrovni;
Spisovná čeština má dvě formy:
- čistě spisovná nebo prostě spisovná čeština, určená pro veškerý veřejný styk (vyznačuje se např. tvary píši, děkují, mohou). Má reprezentativní a úřední funkci. Používá se standardně při oficiálních a úředních příležitostech, v úředních i jiných dokumentech, ve školách a veřejnoprávních médiích, běžně i v ostatních médiích, ať už tištěných, mluvených nebo internetových. Vznikla v době národního obrození na přelomu 17. a 18. století převážně na základě moravské obecné češtiny, jak ji zachytila v 16. století Blahoslavova bible a zejména Bible kralická.
- hovorovou (spisovnou) češtinu, což je volnější forma spisovné češtiny s regionálními variantami, připouštějící některé jevy obecné češtiny nejvýrazněji středočeskou (, moravskou a slezskou formou, určená pro mluvený styk (např. ve středočeské verzi píšu, děkujou, můžou).
Obecně
Podoba spisovné češtiny je dána soustavou pravidel, jejichž dodržování je v určité komunikaci závazné. Tato pravidla určují psanou i mluvenou podobu jazyka.
Pravidla především určují
- spisovnou slovní zásobu,
- správnou výslovnost,
- správné tvoření slov koncovkami,
- přiměřený způsob vyjadřování v určitých situacích.
Spisovná čeština je kodifikována v publikacích vydávaných Ústavem pro jazyk český AV ČR, zejména v Pravidlech českého pravopisu, Slovníku spisovného jazyka českého (1. vydání v 60. letech, 2. vydání v roce 1989, asi 192 000 hesel), Slovníku spisovné češtiny (asi 50 000 hesel), Akademickém slovníku cizích slov (asi 100 000 významů) aj. Poněkud zastarávající je největší existující český výkladový slovník, Příruční slovník jazyka českého, vydávaný v letech 1935-1957 (asi 250 000 hesel v 9 svazcích). O tom, zda má kodifikační pravomoc i Naše řeč, jeden z časopisů vydávaných ÚJČ, bylo (na stránkách tohoto časopisu) diskutováno.
Normativní příručky
Jiné útvary jazyka
Mimo spisovnou češtinu se využívají i jiné útvary českého jazyka