Druhý konstantinopolský koncil: Porovnání verzí
m r2.7.2) (Robot: Přidávám hr:Drugi carigradski sabor |
m r2.7.2+) (Robot: Upravuji eu:Konstantinoplako II. kontzilioa |
||
Řádek 26: | Řádek 26: | ||
[[eo:Dua koncilio de Konstantinopolo]] |
[[eo:Dua koncilio de Konstantinopolo]] |
||
[[es:Concilio de Constantinopla II]] |
[[es:Concilio de Constantinopla II]] |
||
[[eu: |
[[eu:Konstantinoplako II. kontzilioa]] |
||
[[fi:Konstantinopolin toinen kirkolliskokous]] |
[[fi:Konstantinopolin toinen kirkolliskokous]] |
||
[[fr:Deuxième concile de Constantinople]] |
[[fr:Deuxième concile de Constantinople]] |
Verze z 14. 9. 2012, 07:23
Druhý konstantinopolský koncil byl v pořadí pátým ekumenickým koncilem, který se konal za předsednictví konstantinopolského patriarchy Eutychia a který měl vyřešit určité otázky, jež vyvstaly rozhodnutím Chalkedonského koncilu – tzv. spor o Tři kapitoly. Koncil, poslední z pěti velkých církevních shromáždění starověku, zavrhl také tři staré křesťanské spisy kvůli nestoriánským omylům, které v nich shledal, avšak jejich autory zřejmě za heretiky neoznačil.
Koncil svolal císař Justinián I., který zasahoval do koncilních diskusí, ač se jich přímo neúčastnil. Prominentními účastníky koncilu byli alexandrijský a antiošský patriarcha. Z křesťanského Západu se koncilu účastnila pouze hrstka biskupů, neúčastnil se ani papež Vigilius, který se, podobně jako jeruzalémský patriarcha, nechal zastoupit legáty. Papež však nakonec přijal veškerá ustanovení koncilu, ač to na Západě vedlo k dlouho trvajícím sporům.
Tento koncil také odsoudil učení o preexistenci duší, které od 3. století zastával Órigenés a někteří jeho žáci. Hlavní otázkou však byly zmiňované Tři kapitoly, výsledkem jednání koncilu však nestoriánství zůstalo i nadále v souladu s rozhodnutími Efezského koncilu herezí. Řecká akta koncilu byla zničena roku 681, dochoval se však jejich latinský překlad (ač na některých místech upraven ve prospěch papeže).