Antiproton: Porovnání verzí
m napřímení odkazu |
m napřímení odkazu |
||
| Řádek 16: | Řádek 16: | ||
'''Antiproton''' (<math>\bar{p}</math>) je [[antičástice]] [[proton]]u. Antiprotony jsou stabilní, ale většinou mají krátkou životnost kvůli kolizím s protony, což vede k [[anihilace|anihilaci]] obou částic a vyzáření energie. Antiproton má záporný [[elementární náboj|náboj]], a proto odpuzuje [[elektron]] a přitahuje [[pozitron]] s kladným nábojem. Absolutní většina antiprotonů v běžném látkovém prostředí anihiluje během 100 [[nanosekunda|nanosekund]]. |
'''Antiproton''' (<math>\bar{p}</math>) je [[antičástice]] [[proton]]u. Antiprotony jsou stabilní, ale většinou mají krátkou životnost kvůli kolizím s protony, což vede k [[anihilace|anihilaci]] obou částic a vyzáření energie. Antiproton má záporný [[elementární náboj|náboj]], a proto odpuzuje [[elektron]] a přitahuje [[pozitron]] s kladným nábojem. Absolutní většina antiprotonů v běžném látkovém prostředí anihiluje během 100 [[nanosekunda|nanosekund]]. |
||
V dokonalém [[vakuum|vakuu]] teoreticky antiproton vydrží přesně stejně dlouho jako [[proton]], tj. minimálně 10<sup>32</sup> let, což je experimentálně stanovená spodní mez doby života protonu. Ve velmi dobrém vakuu dosaženém aparaturami v [[CERN]] udrželi fyzikové před rokem 1994 antiprotony po několik měsíců v [[elektromagnetická past|elektromagnetických pastích]].<ref>Ivan Boháček :[http://www.vesmir.cz/clanek/lear-low-energy-antiproton-ring LEAR (Low Energy Antiproton Ring)] Vesmír 73, 54, 1994/1</ref> |
V dokonalém [[vakuum|vakuu]] teoreticky antiproton vydrží přesně stejně dlouho jako [[proton]], tj. minimálně 10<sup>32</sup> let, což je experimentálně stanovená spodní mez doby života protonu. Ve velmi dobrém vakuu dosaženém aparaturami v [[Evropská organizace pro jaderný výzkum|CERN]] udrželi fyzikové před rokem 1994 antiprotony po několik měsíců v [[elektromagnetická past|elektromagnetických pastích]].<ref>Ivan Boháček :[http://www.vesmir.cz/clanek/lear-low-energy-antiproton-ring LEAR (Low Energy Antiproton Ring)] Vesmír 73, 54, 1994/1</ref> |
||
Antiprotony se také vyskytují v přírodě. Nacházejí se v [[kosmické záření|kosmickém záření]] dopadající na zemský povrch, v poměru přibližně jeden antiproton na každých deset tisíc protonů.<ref>Jana Štrajblová: |
Antiprotony se také vyskytují v přírodě. Nacházejí se v [[kosmické záření|kosmickém záření]] dopadající na zemský povrch, v poměru přibližně jeden antiproton na každých deset tisíc protonů.<ref>Jana Štrajblová: |
||
| Řádek 32: | Řádek 32: | ||
== Externí odkazy == |
== Externí odkazy == |
||
* Karel Řezáč: [http://www.aldebaran.cz/bulletin/2003_08_ant.html Antiprotonový zpomalovač] 8/2003, [[Aldebaran]], (o antiprotonovém zpomalovači v [[CERN]]u) |
* Karel Řezáč: [http://www.aldebaran.cz/bulletin/2003_08_ant.html Antiprotonový zpomalovač] 8/2003, [[Aldebaran]], (o antiprotonovém zpomalovači v [[Evropská organizace pro jaderný výzkum|CERN]]u) |
||
* Vojtěch Kulvait: [http://utf.mff.cuni.cz/librtfy/bc/utf-bc0003-kulvait.pdf Srážky záporných exotických částic s atomy a molekulami]- práce pojednává o srážkách antiprotonu s atomem vodíku , [[Univerzita Karlova v Praze]], Matematicko-fyzikální fakulta (bakalářská práce) |
* Vojtěch Kulvait: [http://utf.mff.cuni.cz/librtfy/bc/utf-bc0003-kulvait.pdf Srážky záporných exotických částic s atomy a molekulami]- práce pojednává o srážkách antiprotonu s atomem vodíku , [[Univerzita Karlova v Praze]], Matematicko-fyzikální fakulta (bakalářská práce) |
||
Verze z 10. 9. 2012, 00:36
Antiproton () je antičástice protonu. Antiprotony jsou stabilní, ale většinou mají krátkou životnost kvůli kolizím s protony, což vede k anihilaci obou částic a vyzáření energie. Antiproton má záporný náboj, a proto odpuzuje elektron a přitahuje pozitron s kladným nábojem. Absolutní většina antiprotonů v běžném látkovém prostředí anihiluje během 100 nanosekund.
V dokonalém vakuu teoreticky antiproton vydrží přesně stejně dlouho jako proton, tj. minimálně 1032 let, což je experimentálně stanovená spodní mez doby života protonu. Ve velmi dobrém vakuu dosaženém aparaturami v CERN udrželi fyzikové před rokem 1994 antiprotony po několik měsíců v elektromagnetických pastích.[1]
Antiprotony se také vyskytují v přírodě. Nacházejí se v kosmickém záření dopadající na zemský povrch, v poměru přibližně jeden antiproton na každých deset tisíc protonů.[2]
Objev
Existence antiprotonů byla experimentálně potvrzena až dvě desetiletí po objevu pozitronu. Protože antiproton je výrazně hmotnější částice, byl potřeba dostatečně silný urychlovač částic. V roce 1954 byl na University of California v Berkeley zahájen provoz urychlovače Bevatron, který dodával protonům kinetickou energii až 1 GeV. Hned v následujícím roce 1955 vytvořili a detekovali antiprotony fyzikové Emilio Gino Segre a Owen Chamberlain. Tento úspěch byl oceněn Nobelovou cenou za fyziku v roce 1959.[3] Měděný terčík bombardovali protony o velké rychlosti. Vzniklé částice analyzovali pomocí Čerenkovova detektoru na rychlost, pomocí hmotnostního spektrografu se silným magnetickým polem na hmotnost a pomocí anihilace s klidovými protony.[4]
Reference
- ↑ Ivan Boháček :LEAR (Low Energy Antiproton Ring) Vesmír 73, 54, 1994/1
- ↑ Jana Štrajblová: Honba za antihmotou 12.9.2006, 12.9.2006
- ↑ Nadace Alfreda Nobela: Nobelova cena za fyziku 1959 (anglicky)
- ↑ Nobelovská přednáška Owena Chamberlaina (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- Karel Řezáč: Antiprotonový zpomalovač 8/2003, Aldebaran, (o antiprotonovém zpomalovači v CERNu)
- Vojtěch Kulvait: Srážky záporných exotických částic s atomy a molekulami- práce pojednává o srážkách antiprotonu s atomem vodíku , Univerzita Karlova v Praze, Matematicko-fyzikální fakulta (bakalářská práce)