Makedonie (provincie): Porovnání verzí
m r2.7.1) (Robot: Přidávám fa:مقدونیه (روم) |
m r2.7.3) (Robot: Přidávám id:Makedonia (provinsi Romawi) |
||
Řádek 40: | Řádek 40: | ||
[[fr:Macédoine (province romaine)]] |
[[fr:Macédoine (province romaine)]] |
||
[[hr:Makedonija (rimska provincija)]] |
[[hr:Makedonija (rimska provincija)]] |
||
[[id:Makedonia (provinsi Romawi)]] |
|||
[[is:Makedónía (skattland)]] |
[[is:Makedónía (skattland)]] |
||
[[it:Macedonia (provincia romana)]] |
[[it:Macedonia (provincia romana)]] |
Verze z 2. 9. 2012, 08:41
Římská provincie Makedonie (latinsky Macedonia) byla oficiálně zřízena v roce 146 př. n. l. poté, co římský vojevůdce Quintus Caecilius Metellus v roce 148 př. n. l. zvítězil ve čtvrté makedonské válce nad vojskem samozvance Andriska. Čtyři pro-římské klientské republiky, vytvořené po porážce makedonského krále Persea dvacet let předtím, byly rozpuštěny. Provincie zahrnovala kromě území někdejšího makedonského království také Épeiros, Thesálii a část Ilýrie a Thrákie.
Ve 3. nebo ve 4. století n. l. byla Makedonie rozdělena do dvou provincií Macedonia Prima (na jihu) a Macedonia Salutaris (na severu). Obě dvě pak spadaly do makedonské diecéze, jedné ze tří diecézí prefektury Illyricum, vytvořené v roce 318. Po definitivním rozdělení římské říše v roce 395 připadla Makedonie byzantské říši, jejíž pevnou součástí zůstala až do poloviny 14. století.
Jednou z významných osobností pocházejících z římské Makedonie byl Svatý Demetrius, světec z města Soluně, který byl umučen v roce 306.
Hospodářství
Nástupem Augusta začalo pro Makedonii dlouhé období míru, prosperity a bohatství, ačkoliv její ekonomický význam z hlediska celého římského světa byl ve srovnání se sousední Malou Asií o poznání nižší.
Hospodářství provincie bylo příznivě stimulováno výstavbou silnice Via Egnatia, příchodem římských obchodníků do měst a založením římských kolonií. Císařská vláda přinesla, kromě silnic a efektivního správního systému, hospodářský rozkvět, z kterého profitovala jak pořímštělá vládnoucí vrstva, tak i nižší třídy. Rozsáhlá orná půda a bohaté pastviny umožnily velkým rodům shromáždit na poměry tehdejší otrokářské společnosti obrovské bohatství.
Zlepšení životních podmínek přivedlo do provincie velký počet obchodníků a řemeslníků. Kameníci, horníci, kováři a mnozí jiní byli zaměstnáváni ve všech odvětvích hospodářství. Řekové byli rovněž přijímáni jako domácí učitelé, vychovatelé a lékaři v celé římské říši. Vývoz tvořily především zemědělské produkty, dobytek a ryby. Exportovány byly ovšem i suroviny: železo, měď, zlato, dřevo, pryskyřice, dehet, konopí a len. Další zdroj bohatství země představovaly přístavy na pobřeží: vedle nejvýznamnější Soluně, to byla také města Dion a Kassandreia.