Stiban

Stiban nebo antimonovodík, starší název stibin, je za normálních podmínek bezbarvý plyn pronikavého zápachu, trochu připomínajícího sulfan (sirovodík). Ve vodě je prakticky nerozpustný. Ochlazováním se mění na bezbarvou kapalinu a dále pak na bílou krystalickou látku, krystalující v ortorombické soustavě. Molekula stibanu má tvar trojbokého jehlanu, s atomem antimonu na vrcholu a s vodíkovými atomy v rozích podstavy tvaru rovnostranného trojúhelníku.

Příprava

Připravuje se redukcí sloučenin trojmocného antimonu vodíkem ve stavu zrodu, např.

SbCl₃ + 6 H → SbH₃ + 3 HCl,

nebo rozkladem antimonidu zinečnatého nebo hořečnatého působením kyseliny chlorovodíkové

Sb₂Zn₃ + 6 HCl → 2 SbH₃ + 3 ZnCl₂, resp.

Sb₂Mg₃ + 6 HCl → 2 SbH₃ + 3 MgCl₂.

Chemické reakce

Je nestabilní, pomalu se rozkládá na prvky již za laboratorní teploty

2 SbH₃ → 2 Sb + 3 H₂.

Při 200 °C je rozklad velmi rychlý, dekompozice je autokatalytická a může být až explozivní.

Působením vzdušného kyslíku se samovolně oxiduje na kovový antimon a vodu

4 SbH₃ + 3 O₂ → 4 Sb + 6 H₂O;

zapálený hoří modrozelenavým plamenem na oxid antimonitý a vodu

2 SbH₃ + 3 O₂ → Sb₂O₃ + 3 H₂O.

Organické deriváty

Stiban je základem organoantimonitých sloučenin. Nejjednoduššími jsou methylstiban CH₃SbH₂, dimethylstiban (CH₃)₂SbH a trimethylstiban (CH₃)₃Sb. Nemají však větší význam.

Využití

Stiban se používá v elektrotechnickém průmyslu při výrobě mikroelektronických součástek pro nanášení stopových množství antimonu pomocí chemické depozice z plynné fáze.

Bezpečnost

Stiban je hořlavý plyn, který může explodovat ve směsi se vzduchem. Je vysoce toxický.

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Portály: Chemie