Petr Orseolo: Porovnání verzí

Příbuzenstvo
otec	Otto Orseolo
matka	Marie Uherská
manželka	Tuta z Formbachu

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 23. 8. 2012, 15:47

Petr Orseolo (1011^? - ^?) byl uherským králem v letech 1038-1041 a 1044-1046, syn benátského dóžete Oty Orseola a Marie, dcery uherského krále Gejzy.

Z Benátek do Uher

První křesťanský panovník uherského státu svatý Štěpán ztratil roku 1031 svého jediného syna a následníka trůnu Imreho (také Emericha nebo Imricha). Tím došlo k nástupnické krizi. Svého bratrance Vazula usilujícího o nástupnictví nechal Štěpán oslepit, jeho uši zalít olovem a jeho syny poslal do vyhnanství. Následníkem jmenoval syna své sestry Petra Orseola.

Války s Říší

Roku 1038 Štěpán zemřel a Petr Orseolo nastoupil na uherský trůn. Pustil se do zahraničních dobrodružství na Balkáně, bylo mu vyčítáno, že se obklopuje jen Němci a Italy a dostal se do konfliktu s císařem Jindřichem III. Knížeti Břetislavovi pomohl porazit císaře při jeho tažení do Čech (1040). Obsazením Rakous ochránil pomezní hvozdy českého souseda z jihu a dovolil mu tak vyslat moravskou vojenskou hotovost k obraně Čech.^[1] Uherská jízda se zúčastnila slavné bitvy u Brůdku

Svým jednáním poštval proti sobě Gizelu - královnu vdovu, uherské velmože i biskupy. Roku 1041 byl Petr vyhnán ze země a nahrazen švagrem Štěpána I., palatinem Samuelem Abou. Petr utekl do říše k Adalbertovi, markraběti bavorské východní marky.^[2] S Adalbertovou pomocí hledal zastání u císaře Jindřicha III., který byl v tu dobu plně zaměstnán novou vojenskou výpravou na české území. Na konci léta 1041 německé sbory vtrhly znovu do Čech a bez větších obtíží směřovaly ku Praze. Břetislav vzdal obranu v okamžiku, kdy k císaři přešel biskup Šebíř a mnoho velmožů. 15. října v Řezně musel Břetislav bosý a v rouše kajícníka padnout Jindřichovi k nohám, vzdát se vlády a žádat o odpuštění. Byla mu udělena milost, složil lenní hold a přísahu věrnosti.^[3] Petr Orseolo v tomtéž čase získal Jindřichovu milost také, prosil za odpuštění a slíbil, že se císaři poddá, když bude znovu dosazen na uherský trůn. Císař roku 1042 vytáhl spolu s Břetislavem do Uher. Výprava byla neúspěšná.^[4] Stejně tak výprava roku 1043 nepřinesla změnu na uherském trůně. Až 5. července 1044 v bitvě u Menfö Samuela Abu porazili na hlavu a uherští velmoži začali opět masivně přebíhat k Petrovi Benátčanovi. Petr Orseolo byl v Székesfehérváru znovu uveden na uherský trůn. Samuel Aba byl uvězněn a posléze popraven.^[4] O letnicích 1045 Petr Orseolo složil Jindřichovi vazalský slib věrnosti a údajně se již dříve zavázal k placení tributu.^[4]

Roku 1046 propuklo v Uhrách bogomilské povstání namířené proti králi i církevní hierarchii. Uherští velmoži tohoto povstání využili - král Petr byl oslepen, vykastrován a vykázán ze země. Jeho další osud je nejasný, v literatuře narážíme často na formulaci, že „brzy nato umírá“ (např. Lendvai). László Kontler uvádí rok úmrtí až 1059.

Na uherský trůn nastoupil Arpádovec Ondřej, jeden z mnoha synů Vazula.

Odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Orseolo na Wikimedia Commons

Reference

↑ ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí : (1034-1198). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-905-8. S. 59.
↑ Žemlička, str. 61.
↑ Žemlička, str. 63.
↑ ^a ^b ^c Žemlička, str. 64.

Literatura

KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-405-x. S. 47-49.
KRISTÓ, Gyula. Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest: Corvina, 1993. 310 s. ISBN 9631338576. (německy)
LENDVAI, Paul. Tisíc let maďarského národa. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0856-x. S. 39-40.
Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha: Vyšehrad, 1988. 389 s. S. 125-131.

Externí odkazy

(německy)Genealogie

Předchůdce:	[[Soubor:{{{obrázek}}}\|50px]]	{{{titul}}}	[[Soubor:{{{obrázek}}}\|50px]]	Nástupce:
		1038 – 1041
		1044 – 1046

[žemlička59-1] ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí : (1034-1198). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-905-8. S. 59.

[žemlička61-2] Žemlička, str. 61.

[žemlička63-3] Žemlička, str. 63.

[žemlička64-4] Žemlička, str. 64.

[1]

[2]

[3]

[4]

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 {{Příbuzný|matka|Marie Uherská}}
 {{Příbuzný|manželka|Tuta z Formbachu}}
-}}'''Petr Orseolo''' ([[1011]]{{Nejisté datum|narození}} - {{Nejisté datum|úmrtí}}) byl [[Seznam uherských králů|uherským králem]] v letech [[1038]]-[[1041]] a [[1044]]-[[1046]], syn [[Seznam benátských dóžat|benátského dóžete]]  [[Otto Orseolo|Otty Orseola]] a Marie, dcery uherského krále [[Gejza|Gejzy]].
+}}'''Petr Orseolo''' ([[1011]]{{Nejisté datum|narození}} - {{Nejisté datum|úmrtí}}) byl [[Seznam uherských králů|uherským králem]] v letech [[1038]]-[[1041]] a [[1044]]-[[1046]], syn [[Seznam benátských dóžat|benátského dóžete]]  [[Ota Orseolo|Oty Orseola]] a Marie, dcery uherského krále [[Gejza|Gejzy]].
 == Z Benátek do Uher ==