Spirochéty: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
EmausBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.2+) (Robot: Přidávám gl:Espiroquetas
RedBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.2) (Robot: Upravuji id:Spiroket
Řádek 67: Řádek 67:
[[gl:Espiroquetas]]
[[gl:Espiroquetas]]
[[hu:Spirochaeták]]
[[hu:Spirochaeták]]
[[id:Spirochetes]]
[[id:Spiroket]]
[[it:Spirochaetes]]
[[it:Spirochaetes]]
[[ja:スピロヘータ]]
[[ja:スピロヘータ]]

Verze z 23. 7. 2012, 20:36

Jak číst taxoboxSpirochéty
alternativní popis obrázku chybí
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Doménabakterie (Bacteria)
Kmenspirochéty (Spirochaetae)
TřídaSpirochaetes
Cavalier-Smith, 2002
ŘádSpirochaetales
Buchanan, 1917
Typový rod
Spirochaeta
čeledě
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spirochéty jsou gramnegativní bakterie s charakteristickým tvarem dlouhé, štíhlé spirály. Jsou pohyblivé, chemoheterotrofní, anaerobní a vesměs volně žijící, ale známe i patogenní druhy.

Charakteristika

Schema bakteriální buňky

Spirochéty jsou dlouhé, tenké, ohebné buňky charakteristického šroubovitého tvaru, 5-500 μm dlouhé a 0,2-7 μm široké [1]. Jsou velmi pohyblivé, a to díky tzv. osovému vláknu, což je kontraktilní struktura podobná bakteriálnímu bičíku, která je zabudovaná v buněčné stěně a spirálně se ovíjí kolem protoplastu. Osová vlákna vedou od pólů buňky k jejímu středu, kde se protilehlá vlákna více či méně přesahují. Díky tomu se spirochéty pohybují vývrtkovitým otáčením se kolem vlastní osy nebo smršťováním a natahováním celé buňky.

Spirochéty se množí příčným dělením, případně pučením. Jsou schopny tvořit cysty, blepsy, či tzv. L-formy, bez buněčných stěn. Takto se jsou schopny vyhnout antibiotikům, která působí na buněčnou stěnu (Penicilíny, Cefalosporiny).

Barvení

Gramovo barvení není v případě spirochét příliš vhodné, barví se velmi špatně a když už, tak jen staré buňky (a to negativně). Význam má barvení Giemsou, používá se též impregnace stříbrem. Spirochéty se dají pozorovat také v nativním preparátu, v zástinu nebo při použití fázového kontrastu - při tomto způsobu je často prozradí jejich charakteristický pohyb.

Patogenní spirochéty

Odkazy

Reference

  1. Stanislav Rosypal a kol., Obecná bakteriologie, Vydáno: Praha: Státní pedagogické nakladatelství (1981)

Literatura

  • Vařejka F., Mráz O., Smola J., Speciální veterinární mikrobiologie, Vydáno: Praha: Státní zemědělské nakladatelství (1989), ISBN 80-209-0042-X

Šablona:Link GA