Elektrický kontakt

Soubor:Odpor povrchových vrstev.JPG

měření odporu povrchových vrstev na původním vodiči a na stejném vodiči po rozpojení a opětovném spojení

Elektrický kontakt je místo dotyku dvou vodičů, jímž prochází elektrický proud.

Přechodový odpor kontaktů

Protože žádná kontaktní plocha není absolutně rovná, dvě kontaktní plochy se dotýkají zlomkem své celkové plochy a elektrický proud tedy prochází jen určitými body. Tak vzniká první složka přechodového odporu kontaktů - úžinový jev.

Na povrchu každého materiálu (mimo zlata) se tvoří vrstvička oxidů, která má jiné vlastnosti než původní kov. V případě, že by byla vrstvička oxidů velmi tenká (např. jedno molekulová), mohl by jí elektrický proud pronikat tzv. tunelovým jevem a chování takové vrstvy by bylo velmi podobné chování čistého kovu. Reálně je ale vrstva oxidů mnohem větší a dochází tak ke vzniku druhé složky přechodového odporu kontaktů - odporu přechodových vrstev.

Materiály na výrobu kontaktů

Požadavky na kontaktové materiály

• odolnost proti erozi a působení el. oblouku
• velká tvrdost
• dobrá elektrická a tepelná vodivost
• malý přechodový odpor
• odolnost proti oxidaci

Materiály

• čisté kovy: měď, nikl
• vysokotavitelné kovy: wolfram, molybden
• vzácné kovy: zlato, stříbro, platina a jejich slitiny s iridiem a paladiem
• spékané materiály: AgW, WAgNi, AgC, AgNi, WCuNi