Fajsal I.: Porovnání verzí
m r2.7.2) (Robot: Přidávám eu:Faysal I.a |
m r2.7.3) (Robot: Přidávám bn:১ম ফয়সাল,ইরাক; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[ |
[[Soubor:King_Faisal_I_of_Iraq.png|thumb|Král Fajsal]] |
||
'''Fajsal bin Al Husajn bin Ali El-Hašemi''' ([[arabština|arabsky]]: فيصل بن حسين, ''Fajṣal ibn Ḥusajn''; [[20. květen|20. května]] [[1883]] – [[8. září]] [[1933]]) byl po krátké období v roce 1920 králem [[Velká Sýrie|Velké Sýrie]] a od 23. srpna 1921 do roku 1933 králem [[Irák]]u. Byl členem [[hášimovci|hášimovské dynastie]], která se pokládá za potomky proroka [[Mohamed]]a. Fajsal vybízel k překonání rozporu mezi [[Sunnitský islám|sunnitskými]] a [[Ší'itský islám|ší'itskými muslimy]] a k podpoře [[Panarabismus|panarabismu]], jež by vedl k vytvoření arabského státu, který by zahrnoval [[Irák]], [[Sýrie|Sýrii]] a další části [[úrodný půlměsíc|úrodného půlměsíce]]. Když byl u moci, snažil se diverzifikovat svou administraci mezi různé etnické a náboženské skupiny. Čelil velké výzvě, neboť většina oblasti [[Blízký východ|Blízkého východu]] byla pod evropskou, konkrétně francouzskou a britskou, kontrolou a jiní arabští vůdci se k jeho myšlenkám stavěli odmítavě. Fajsal nakonec svou snahou o panarabský nacionalismus nevyhnutelně izoloval některé náboženské skupiny. |
'''Fajsal bin Al Husajn bin Ali El-Hašemi''' ([[arabština|arabsky]]: فيصل بن حسين, ''Fajṣal ibn Ḥusajn''; [[20. květen|20. května]] [[1883]] – [[8. září]] [[1933]]) byl po krátké období v roce 1920 králem [[Velká Sýrie|Velké Sýrie]] a od 23. srpna 1921 do roku 1933 králem [[Irák]]u. Byl členem [[hášimovci|hášimovské dynastie]], která se pokládá za potomky proroka [[Mohamed]]a. Fajsal vybízel k překonání rozporu mezi [[Sunnitský islám|sunnitskými]] a [[Ší'itský islám|ší'itskými muslimy]] a k podpoře [[Panarabismus|panarabismu]], jež by vedl k vytvoření arabského státu, který by zahrnoval [[Irák]], [[Sýrie|Sýrii]] a další části [[úrodný půlměsíc|úrodného půlměsíce]]. Když byl u moci, snažil se diverzifikovat svou administraci mezi různé etnické a náboženské skupiny. Čelil velké výzvě, neboť většina oblasti [[Blízký východ|Blízkého východu]] byla pod evropskou, konkrétně francouzskou a britskou, kontrolou a jiní arabští vůdci se k jeho myšlenkám stavěli odmítavě. Fajsal nakonec svou snahou o panarabský nacionalismus nevyhnutelně izoloval některé náboženské skupiny. |
||
| Řádek 35: | Řádek 35: | ||
[[ar:فيصل الأول]] |
[[ar:فيصل الأول]] |
||
[[be:Фейсал I]] |
[[be:Фейсал I]] |
||
[[bn:১ম ফয়সাল,ইরাক]] |
|||
[[ca:Faisal I]] |
[[ca:Faisal I]] |
||
[[cy:Faisal I, brenin Irac]] |
[[cy:Faisal I, brenin Irac]] |
||
Verze z 10. 7. 2012, 19:17
Fajsal bin Al Husajn bin Ali El-Hašemi (arabsky: فيصل بن حسين, Fajṣal ibn Ḥusajn; 20. května 1883 – 8. září 1933) byl po krátké období v roce 1920 králem Velké Sýrie a od 23. srpna 1921 do roku 1933 králem Iráku. Byl členem hášimovské dynastie, která se pokládá za potomky proroka Mohameda. Fajsal vybízel k překonání rozporu mezi sunnitskými a ší'itskými muslimy a k podpoře panarabismu, jež by vedl k vytvoření arabského státu, který by zahrnoval Irák, Sýrii a další části úrodného půlměsíce. Když byl u moci, snažil se diverzifikovat svou administraci mezi různé etnické a náboženské skupiny. Čelil velké výzvě, neboť většina oblasti Blízkého východu byla pod evropskou, konkrétně francouzskou a britskou, kontrolou a jiní arabští vůdci se k jeho myšlenkám stavěli odmítavě. Fajsal nakonec svou snahou o panarabský nacionalismus nevyhnutelně izoloval některé náboženské skupiny.
V roce 1919 podepsal společně s Chajimem Weizmannem ze Světové sionistické organizace takzvanou Fajsal-Weizmannovu dohodu, podle které měl, tehdy ještě emír, Fajsal podpořit sionistickou myšlenku, výměnou za sionistickou podporu arabskému státu v Sýrii, a to i navzdory odporu Francie.[1] Dohoda však měla dodatek, že Fajsal nepodpoří židovské přistěhovalectví do doby, než v Sýrii vznikne jeho stát.[1] Několik měsíců po podepsání dohody uvedl Fajsal v jednom ze svých dopisů:
| „ | My Arabové, a obzvláště pak ti vzdělaní mezi námi, pohlížíme s nejhlubšími sympatiemi na sionistické hnutí … vřele vítáme Židy zpátky doma … Pracujeme společně na reformovaném a novém Blízkém východě a naše hnutí doplňují jedno druhé. Naše hnutí jsou národní, nikoliv imperialistická. Je dost prostoru v Sýrii pro oba naše národy a domnívám se, že ani jedna strana nemůže být úspěšná bez té druhé | “ |
| — emír Fajsal, několik měsíců po podepsání Fajsal-Weizmanovy dohody[1] | ||
Nakonec celá dohoda ztroskotala, neboť Spojené království nedodrželo své závazky vůči Arabům a přenechalo Sýrii Francouzům.[1]
Odkazy
Poznámky
- V tomto článku byl použit překlad textu z článku Faisal I of Iraq na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
CHYBA: {{Wikicitáty}} — Chybí některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“.
- (anglicky) Jewishmag.com - Fajsal-Weizmannova dohoda