Alexandrín: Porovnání verzí
m sjednocení pahýlů na jednotnou šablonu {{Pahýl}} dle Wikipedie:Žádost o komentář/Šablony pahýlů; kosmetické úpravy |
m r2.7.2) (Robot: Přidávám sl:Aleksandrinec |
||
Řádek 45: | Řádek 45: | ||
[[ru:Александрийский стих]] |
[[ru:Александрийский стих]] |
||
[[sk:Alexandrín]] |
[[sk:Alexandrín]] |
||
[[sl:Aleksandrinec]] |
|||
[[sr:Александринац (шпанска поезија)]] |
[[sr:Александринац (шпанска поезија)]] |
||
[[sv:Alexandrin]] |
[[sv:Alexandrin]] |
Verze z 25. 6. 2012, 18:27
Alexandrín je dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) rýmovaný verš tvořený jambickými stopami (jambický hexametr). Po šesté slabice následuje cézura (přerývka), která ale v české poezii není dodržována zcela důsledně. Alexandrínu hojně využívá stará poezie v románských jazycích i některé staré skladby české poezie. Svůj název získal podle starofrancouzské Alexandreidy. Ve francouzské literatuře se stal reprezentativním veršem klasicistické poezie a tragédie. Často se s ním setkáváme v sonetech. V české literatuře, kde představuje exkluzivní verš zdůrazňující rozdíl mezi poezií a prózou, byl užíván Otokarem Březinou.
Příklady
Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
Karel Hlaváček
A teplo mrtvých vnad, jež kynulo mi svěží
pod růžným závojem, jejž dnů mých úsvit tkal,
žár dlouhých pohledů, jež zhaslé v duši leží,
a mrtvé polibky, jichž nežehl mě pal
Otokar Březina