Koiné: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
RedBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.2) (Robot: Upravuji it:Koinè
Rozšíření, odkazy atd.
Řádek 1: Řádek 1:
'''Koiné''' ({{Vjazyce|el}} {{Cizojazyčně|el|''ἡ κοινὴ διάλεκτος''}} – ''obecná mluva'') je označení pro [[interdialekt]] [[starořečtina|starořečtiny]], kterým se nejvíce mluvilo zhruba v období šesti set let se středem v počátku našeho letopočtu. Vyvinul se v čtvrtém století před naším letopočtem z dominantní (i v [[starověká Makedonie|Makedonii]] používané) [[attičtina|attičtiny]], ovlivněn byl ovšem i jinými nářečími, zejména [[iónština|iónštinou]]. Ve [[východní středomoří|východním středomoří]] hrál roli [[lingua franca|nadnárodního komunikačního jazyka]] i v éře [[starověký Řím|starověkého Říma]].
'''Koiné''' ({{Vjazyce|el}} {{Cizojazyčně|el|''ἡ κοινὴ διάλεκτος''}} – obecná mluva) je označení pro [[interdialekt]] [[starořečtina|starořečtiny]], kterým se běžně hovořilo ve východním Středomoří v období [[Helénismus|helénismu]], zhruba od poloviny 4. století př. n. l. do 3. století n. l., ve východní části Římské říše do 7. století.


== Vývoj ==
Mezi díla sepsaná v koiné patří [[Nový zákon]] (proto se někdy mluví o '''novozákonní řečtině''') i [[Septuaginta]]. V obecné mluvě psal mimo jiné [[Aristotelés]], [[Plútarchos]], [[Strabón]] a někteří [[církevní Otcové]]. Je předkem [[novořečtina|novořečtiny]].
Vyvinul se v čtvrtém století před naším letopočtem z dominantní (i v [[starověká Makedonie|Makedonii]] používané) [[attičtina|attičtiny]], ovlivněn byl ovšem i jinými nářečími, zejména [[iónština|iónštinou]]. Oproti klasické attičtině představoval značné zjednodušení gramatiky a výrazné změny ve výslovnosti. V důsledku vojenských tažení [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]] a staleté vlády [[diadochové|diadochů]] ve [[východní středomoří|východním středomoří]] hrál roli [[lingua franca]], nadnárodního komunikačního jazyka i v éře [[starověký Řím|starověkého Říma]]. Z koiné se postupně vyvinula [[novořečtina]].

== Spisy v koiné ==
Mezi díla sepsaná v koiné patří [[Nový zákon]] (proto se někdy mluví o '''novozákonní řečtině''') i nejvýznamnější řecký překlad Starého zákona, [[Septuaginta]]. V obecné mluvě psal mimo jiné [[Plútarchos]], [[Strabón]] a někteří západní i všichni východní [[církevní Otcové]]. Byl to úřední jazyk Východořímské říše, zachovalo se v něm velké množství nápisů a papyrů, zejména v Egyptě.

== Odkazy ==
=== Literatura ===
* J. Bartoň, ''Uvedení do novozákonní řečtiny''. Praha: KLP 2009
* J. H. Dobson, ''Novozákonní řečtina pro každého''. České Budějovice: Biblion 2002
* J. B. Souček, ''Řecko-český slovník k Novému zákonu''. Praha: Kalich 2003
* J. Vajs, ''Kurs obecné mluvy KOINHC''. Olomouc: Matice cyrilometodějská 1994
=== Související články ===
* [[Řečtina]]
* [[Starořečtina]]
* [[Novořečtina]]

<!-- Článek není překlad, proto prosím nenahrazovat šablonou Překlad. -->
* ''Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie. ''


[[Kategorie:Helénismus]]
[[Kategorie:Helénismus]]

Verze z 9. 6. 2012, 18:31

Koiné (řecky ἡ κοινὴ διάλεκτος – obecná mluva) je označení pro interdialekt starořečtiny, kterým se běžně hovořilo ve východním Středomoří v období helénismu, zhruba od poloviny 4. století př. n. l. do 3. století n. l., ve východní části Římské říše až do 7. století.

Vývoj

Vyvinul se v čtvrtém století před naším letopočtem z dominantní (i v Makedonii používané) attičtiny, ovlivněn byl ovšem i jinými nářečími, zejména iónštinou. Oproti klasické attičtině představoval značné zjednodušení gramatiky a výrazné změny ve výslovnosti. V důsledku vojenských tažení Alexandra Velikého a staleté vlády diadochů ve východním středomoří hrál roli lingua franca, nadnárodního komunikačního jazyka i v éře starověkého Říma. Z koiné se postupně vyvinula novořečtina.

Spisy v koiné

Mezi díla sepsaná v koiné patří Nový zákon (proto se někdy mluví o novozákonní řečtině) i nejvýznamnější řecký překlad Starého zákona, Septuaginta. V obecné mluvě psal mimo jiné Plútarchos, Strabón a někteří západní i všichni východní církevní Otcové. Byl to úřední jazyk Východořímské říše, zachovalo se v něm velké množství nápisů a papyrů, zejména v Egyptě.

Odkazy

Literatura

  • J. Bartoň, Uvedení do novozákonní řečtiny. Praha: KLP 2009
  • J. H. Dobson, Novozákonní řečtina pro každého. České Budějovice: Biblion 2002
  • J. B. Souček, Řecko-český slovník k Novému zákonu. Praha: Kalich 2003
  • J. Vajs, Kurs obecné mluvy KOINHC. Olomouc: Matice cyrilometodějská 1994

Související články

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.