Koiné: Porovnání verzí
m r2.7.2) (Robot: Upravuji it:Koinè |
Rozšíření, odkazy atd. |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Koiné''' ({{Vjazyce|el}} {{Cizojazyčně|el|''ἡ κοινὴ διάλεκτος''}} – |
'''Koiné''' ({{Vjazyce|el}} {{Cizojazyčně|el|''ἡ κοινὴ διάλεκτος''}} – obecná mluva) je označení pro [[interdialekt]] [[starořečtina|starořečtiny]], kterým se běžně hovořilo ve východním Středomoří v období [[Helénismus|helénismu]], zhruba od poloviny 4. století př. n. l. do 3. století n. l., ve východní části Římské říše až do 7. století. |
||
== Vývoj == |
|||
| ⚫ | |||
Vyvinul se v čtvrtém století před naším letopočtem z dominantní (i v [[starověká Makedonie|Makedonii]] používané) [[attičtina|attičtiny]], ovlivněn byl ovšem i jinými nářečími, zejména [[iónština|iónštinou]]. Oproti klasické attičtině představoval značné zjednodušení gramatiky a výrazné změny ve výslovnosti. V důsledku vojenských tažení [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]] a staleté vlády [[diadochové|diadochů]] ve [[východní středomoří|východním středomoří]] hrál roli [[lingua franca]], nadnárodního komunikačního jazyka i v éře [[starověký Řím|starověkého Říma]]. Z koiné se postupně vyvinula [[novořečtina]]. |
|||
== Spisy v koiné == |
|||
| ⚫ | Mezi díla sepsaná v koiné patří [[Nový zákon]] (proto se někdy mluví o '''novozákonní řečtině''') i nejvýznamnější řecký překlad Starého zákona, [[Septuaginta]]. V obecné mluvě psal mimo jiné [[Plútarchos]], [[Strabón]] a někteří západní i všichni východní [[církevní Otcové]]. Byl to úřední jazyk Východořímské říše, zachovalo se v něm velké množství nápisů a papyrů, zejména v Egyptě. |
||
== Odkazy == |
|||
=== Literatura === |
|||
* J. Bartoň, ''Uvedení do novozákonní řečtiny''. Praha: KLP 2009 |
|||
* J. H. Dobson, ''Novozákonní řečtina pro každého''. České Budějovice: Biblion 2002 |
|||
* J. B. Souček, ''Řecko-český slovník k Novému zákonu''. Praha: Kalich 2003 |
|||
* J. Vajs, ''Kurs obecné mluvy KOINHC''. Olomouc: Matice cyrilometodějská 1994 |
|||
=== Související články === |
|||
* [[Řečtina]] |
|||
* [[Starořečtina]] |
|||
* [[Novořečtina]] |
|||
<!-- Článek není překlad, proto prosím nenahrazovat šablonou Překlad. --> |
|||
* ''Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie. '' |
|||
[[Kategorie:Helénismus]] |
[[Kategorie:Helénismus]] |
||
Verze z 9. 6. 2012, 18:31
Koiné (řecky ἡ κοινὴ διάλεκτος – obecná mluva) je označení pro interdialekt starořečtiny, kterým se běžně hovořilo ve východním Středomoří v období helénismu, zhruba od poloviny 4. století př. n. l. do 3. století n. l., ve východní části Římské říše až do 7. století.
Vývoj
Vyvinul se v čtvrtém století před naším letopočtem z dominantní (i v Makedonii používané) attičtiny, ovlivněn byl ovšem i jinými nářečími, zejména iónštinou. Oproti klasické attičtině představoval značné zjednodušení gramatiky a výrazné změny ve výslovnosti. V důsledku vojenských tažení Alexandra Velikého a staleté vlády diadochů ve východním středomoří hrál roli lingua franca, nadnárodního komunikačního jazyka i v éře starověkého Říma. Z koiné se postupně vyvinula novořečtina.
Spisy v koiné
Mezi díla sepsaná v koiné patří Nový zákon (proto se někdy mluví o novozákonní řečtině) i nejvýznamnější řecký překlad Starého zákona, Septuaginta. V obecné mluvě psal mimo jiné Plútarchos, Strabón a někteří západní i všichni východní církevní Otcové. Byl to úřední jazyk Východořímské říše, zachovalo se v něm velké množství nápisů a papyrů, zejména v Egyptě.
Odkazy
Literatura
- J. Bartoň, Uvedení do novozákonní řečtiny. Praha: KLP 2009
- J. H. Dobson, Novozákonní řečtina pro každého. České Budějovice: Biblion 2002
- J. B. Souček, Řecko-český slovník k Novému zákonu. Praha: Kalich 2003
- J. Vajs, Kurs obecné mluvy KOINHC. Olomouc: Matice cyrilometodějská 1994
Související články
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.