Meteorit

Meteorit (siderit)

Meteorit je menší kosmické těleso (původně meteoroid), které díky příznivým podmínkám dopadlo na povrch Země (popřípadě jiné planety). Pokud středně velký nebo větší meteoroid vletí do zemské atmosféry, vidíme světelný jev, který nazýváme meteor, v případě větší jasnosti bolid. Rychlost meteorů v atmosféře dosahuje obvykle 11 do 72 km/s. Pro malá tělesa se používá označení mikrometeorit.

Většina meteoritů se při průletu zemskou atmosférou roztaví a vypaří. Zda aspoň část tělesa dopadne na zem, závisí na několika okolnostech, z nichž nejdůležitější je hmotnost původního meteoroidu a rychlost, s jakou vstoupil do atmosféry (při rychlosti 11 km/s může na zem dopadnout i meteoroid o původní hmotnosti 10 kg). Dalším faktorem je struktura meteoroidu: železné meteoroidy (siderity) při průletu atmosférou méně odtávají, takže s větší pravděpodobností doletí až na zem. Křehčí chondritické meteory se obvykle rozpadnou na menší části, které se snadněji vypaří; proto jen při velké vstupní hmotnosti mohou dopadnout na zem. Posledním podstatným faktorem je výška, v jaké se meteor přestal zářit. Je-li to více než 30 km nad zemí, pak je velká pravděpodobnost, že se celé těleso vypařilo v atmosféře.

Na světě je znám pouze jediný případ, kdy meteorit zasáhl člověka. Udál se v roce 1954, kdy meteorit zasáhl obytnou budovu v USA a následně popálil spící ženu.

Dělení

Chondrule v meteoritu

Meteority se dělí na dva základní typy – chondrity a siderity. Podle složení lze meteority dělit na železné, kamenoželezné a kamenné, přičemž kamenné jsou nejhojnější. Meteority pocházející přímo z komet neexistují – kometární materiál je příliš křehký na to, aby přežil let atmosférou.

• Chondrit je meteorit složen především z křemičitanů. Na průřezu jsou patrné kulové granule, které se jmenují chondrule. Tyto útvary daly tomuto typu meteoritů jeho jméno. Jsou složeny především z olivínu a pyroxenu. V pozemských podmínkách jsou velmi reaktivní a rychle se erodují.

• Siderit (nezaměňovat s minerálem siderit) je složen především ze železa a niklu. Na rozdíl od chondritů, které po celé trvání sluneční soustavy neprošly chemickým ani horotvorným procesem, pocházejí siderity pravděpodobně z jader rozbitých planetek. Při leptání železných meteoritů dochází k vzniku tzv. Widmanstättenových obrazců.

Hledání meteoritů na poušti v Libyi

Naleziště

Meteority jsou nacházeny po celém světě. Nejlépe se nacházejí meteority železné, jelikož jsou vůči okolí velmi atypické a tedy snadno rozpoznatelné. Dalším důvodem je, že příliš nepodléhají rozrušování okolním prostředím. Chondrity jsou po dopadu málo odolné a při dešti se většinou rozpadají. Navíc se často podobají okolní hornině, což ztěžuje jejich lokalizaci.

Největší koncentrace meteoritů jsou nacházeny v posledních době v Antarktidě, kde jsou pro jejich hledání ideální podmínky. Akumulační činností ledovce se meteority nahromadily na některých místech a díky ablaci ledu (odtávání) se postupně dostávají na povrch, kde jsou se svojí typicky tmavou barvou snadno rozpoznatelné.

Dalším význačným nalezištěm jsou pouště, kde se hledají pomocí moderních terénních vozidel. Z nich se na dálku se vyhledávají tmavé kameny, které jsou i zde dobře viditelné.

Meteorit nalezený na Marsu

Mars

V nedávné době se podařilo objevit i první meteorit na cizím vesmírném tělesu a to na Marsu pomocí pojízdného vozidla Opportunity.

Odkazy

Galerie meteorit na Wikimedia Commons

Externí odkazy

• Jak se pozná meteorit? Měsíční deník, 9. února 2007
• Zajímavosti o meteorech a meteoritech na stránkách Hvězdárny a planetária Plzeň

Portály: Planetární vědy