San Gimignano

San Gimignano je město v Itálii, v oblasti Toskánsko a provincii Siena. San Gimignano je proslulé svou téměř jednotnou zástavbou středověké architektury a svými 15 věžmi. Tato stará část města na náhorní plošině je od roku 1990 zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Historie

Dějiny tohoto toskánského městečka začínají asi ve 4. století př. n. l. založením etruské osady, pojmenované Velathri podle bohyně lesů. Z této doby se v muzeu dochovaly kamenné fragmenty etruských sarkofágů.

V období antického Říma bylo založeno sídlo jménem Silvia (latinsky les), jež v období stěhování národů obsadili Langobardové. Pozůstatky jejich osady byly nalezeny v hradu Castel Vecchio. Nynější jméno město získalo až v 10. století, podle jedné verze legendy je pojmenoval na své misijní cestě Sigericus, arcibiskup z Canterbury mezi lety 990-994. Podle druhé verze jde o patrocinium Svatého Gimignana, biskupa modenského, který za ostrogótských válek (5. století) zachránil město před vojsky barbarských Hunů pod vedením krále Attily.

Roku 998 byla osada opevněna hradební zdí a svou hradní rezidenci si zde vybudoval biskup z Volterry. Zásadní hospodářský, obchodní a politický rozvoj města nastal kolem poloviny 12. století, díky důležité křižovatce na cestách z Pisy a Sieny. Bohatlo díky výhodné poloze na Via Francigena, obchodní spojnici mezi Itálií a Francií), pěstování šafránu, vinné révy odrůdy Vernaccia a dalších plodin. Roku 1199 město vyhlásilo svou nezávislost na volterrském biskupovi. V čele správy stály politické strany guelfů a ghibellinů, v době krvavých bojů od 13. do 14. století reprezentované zejména rodinami papežských přívrženců Ardinghelli a a císařskými straníkySalvucci. Roku 1261 v bitvě o Montaperti zvítězili ghibellini za pomoci Florencie a Sieny. Další boje ukončil roku 1348 mor, který zdecimoval počet obyvatelstva San Gimignana natolik, že se město spontánně přidalo do svazku měst podřízených Florencii. Konec samostatnosti přinesl ovšem San Gimignanu obchodní restrikce, které také ruinovaly export. Floreňťané svou nadvládu upevnili stavbou pevnosti Rocca.

Šlechtické rodiny vystavěly kromě kostelů honosné paláce a hranolové obranné věže. Ve 14. století zde stálo 72 věží a za každou zbouranou byl vlastník povinen postavit věž novou. Tak se dodnes dochovalo 15 věží. V době gotiky a počátků renesance do konce 15. století vznikla většina uměleckých památek.

Hospodářství města postupně upadalo, zůstalo střediskem zemědělství a nezachytilo nástup průmyslu. Díky tomu si zachovalo urbanistické jádro v nezměněné gotické podobě, bez pozdějších přístaveb. Ve 20. století se stalo vyhledávaným turistickým cílem a dodnes profituje z prodeje místního vína, destilátů a tvrdých sýrů.

Pamětihodnosti

• Bazilika Nanebevzetí Panny Marie, zvaná Collegiata
• Palazzo vecchio del Podesta - stará radnice, později užívaná jako městské vězení a v 16. století adaptovaná na divadlo
• Městské opevnění má čtyři brány (Porta San Giovanni, Porta San Matteo, Porta San Jacopo, Porta delle Fonti), jednu baštu (Bastione San Francesco) a dva trakty hradebních zdí
• Palazzo Communale = Palazzo nuovo del Podesta - nová radnice
• Paláce a věže: Palazzo Baccinelli, Cortesi, Ficarelli, Franzesi, Ceccarelli, Lucii, Mangani, Razzi, Talei Franzesi, Tamburini, Tinacci, Tortoli-Treccani, Useppi, Vichi.
• Palazzo Pratellesi: palác nejvýznamnější rodiny s gotickými freskami ze 14. století, autor Vincenzo Tamagni
• Kostel sv. Augustina, gotická stavba s bohatými freskami: kapli sv. Bartoloměje vymaloval Benedetto da Maiano, výjevy ze života sv. Augustina maloval Benozzo Gozzoli, další fresky či deskové obrazy malovali Piero del Pollaiolo, Pier Francesco Fiorentino, Vincenzo Tamagni a Sebastiano Mainardi.

• Piazza della Cisterna - hlavní (horní) náměstí s kašnou kryjící cisternu, ve středověku jedinou městskou zásobárnu pitné vody
• kostel sv. Petra - má významné gotické fresky ze života Kristova
• Zrušený kostel sv. Františka má pozoruhodné románské průčelí z 12. století
• Rocca, zřícenina hradu s průchozími hradbami, odkud je krásná vyhlídka

fasáda baziliky

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie - Collegiata

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie (Santa Maria Assunta), zvaná podle sídla kolegiátní kapituly krátce Collegiata, je dominantou a nejvýznamnější chrámovou stavbou ve městě. Tato románská trojlodní bazilika s věží patří k nejkrásnějším příkladům románské architektury v Toskánsku. Byla vysvěcena 21. prosince 1148 papežem Evženem III, přestavby a zařízení interiéru pocházejí z doby gotické.

Interiér baziliky: je na severní a jižní stěně vyzdoben ve třech pásech dvěma cykly fresek s náměty ze Starého a Nového zákona a na západní stěně freskou Utrpení sv. Šebestiána z 15. století. K proslulým výjevům patří Stvoření Adama, Vyhnání Adama a Evy z ráje či Opilý Noe vysmívaný vlastními syny. Autory fresek jsou Benozzo Gozzoli, Bartolo di Fredi a Taddeo di Bartolo. Autory sochařské výzdoby jsou Giuliano a Benedetto da Maiano, dřevěnou skupinu Zvěstování z doby kolem roku 1410 řezal Jacopo della Quercia.

Na jižní straně baziliky je přistavěna kaple Sv. Finy s mramorovou tumbou náhrobku této svaté panny mučednice a patronky města(nahoře v nástavci oltáře), s gotickou stříbrnou relikviářovou bustou na její lebku (uprostřed oltáře ve výklenku) a s novodobým modelem mrtvého těla v zasklené vitríně pod oltářem. Nástěnné malby ilustrující život sv. Finy provedl Domenico Ghirlandaio.

Radnice - Palazzo Comunale

Palazzo Comunale

V paláci postaveném v roce 1323, sídlila městská rada. Palác má ze strážních důvodů nejvyšší věž Torre Grossa ve městě. Postavit vyšší věž bylo šlechtě zakázáno. V Palazzo comunale dnes sídlí Museo civico - Městské muzeum. Dochovala se zde Dantova pamětní místnost, která připomíná umělcův krátký pobyt roku 1300 jako "vyslance Florencie" freskami, z nichž si největší pozornost zaslouží Maesta - trůnící Panna Marie s Jezulátkem mezi světci a osobnostmi, kterou namaloval v polovině 14. století Lippo Memmi na motivy fresky Martiniho z radnice v Sieně.

Museo d'arte sacra - muzeum chrámového umění Z bohatých sbírek vynikají románský dřevěný krucifix, gotický oltářní kříž, liturgické a kultovní předměty.

San Gimignano ve filmu

Malebná kulisa města se často objevuje v historických filmech.

• Režisér Gian Franco Zeffirelli si je roku 1972 zvolil pro životopisný film o svatém Františkovi Bratr slunce, sestra luna.

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel

Galerie

• 
  Pohled z velké věže
• 
  Pohled k věžím
• 
  Torre grossa
• 
  Torri dei Salvucci

• 
  San Francesco
• 
  Piazza della cisterna
• 
  San Pietro, fresky
• 
  Porta San Giovanni

Externí odkazy

Galerie San Gimignano na Wikimedia Commons