Novela (literatura): Porovnání verzí
m r2.7.2) (Robot: Přidávám dsb, ml; odebírám fr, sh |
m r2.7.3) (Robot: Přidávám az:Novella |
||
Řádek 19: | Řádek 19: | ||
{{Link FA|nl}} |
{{Link FA|nl}} |
||
[[az:Novella]] |
|||
[[bat-smg:Nuovelė]] |
[[bat-smg:Nuovelė]] |
||
[[be-x-old:Навэля]] |
[[be-x-old:Навэля]] |
Verze z 11. 5. 2012, 11:26
Novela (italsky novinka) je prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka, s níž se někdy zaměňuje. Od povídky a od románu se liší tím, že se soustřeďuje na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh. Tomu se věnuje dramaticky, sevřeně, stupňuje ho až do překvapivého dějového zvratu (tzv. bod obratu), který je základem kompozice novely, a do závěrečné pointy.
Přes kořeny ve starší (antické i mimoevropské) tradici je za zakladatele žánru i označení pokládán italský renesanční spisovatel Giovanni Boccacio, autor sbírky sta novel (z dnešního pohledu ve sbírce převažují spíše povídky), nazvané Dekameron. Toto dílo bylo mimořádně vlivné a významné a termín i forma se proto brzy rozšířily (dalším významným renesančním dílem je sbírka Příkladných novel Miguela Cervantese či Canterburské povídky Geoffreyho Chaucera). Po skončení renesance nastal v žánru výrazný útlum. Novela se do centra dění znovu dostává v preromantismu (Chateaubriand – Atala), a romantismu (Puškin – Kapitánská dcerka), realismu (Guy de Maupassant – Miláček), i v literatuře dvacátého století (Stefan Zweig, Ernest Hemingway, Solženicyn).
K vrcholným česky psaným novelám patří Babička od Boženy Němcové, novoklasicistní Krysař Viktora Dyka či prózy Arnošta Lustiga.
Související články