Josef Resl: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 12. 4. 2012, 22:45

Mons. Josef Resl (18. října 1885 – 3. března 1967 Obříství) byl český římskokatolický kněz, plzeňský vikář a později arcibiskupský vikář

Život

Na kněze byl vysvěcen dne 16.7.1911. Po vysvěcení byl kaplanem ve Starém Sedlišti, Vlašimi a v Praze Zbraslav. V roce 1914 se stal kaplanem v Městě Touškově na Plzni-severu. Za války v roce 1916 byl polním kurátem v aktivní službě. V roce 1919 po smrti touškovského faráře Josefa Köhlera se stává v [[Město Touškov|Městě Touškově] farářem, kterým zůstane až do roku 1938. V roce 1933 se stává Plzeňským vikářem a později arcibiskupským notářem a vikářem. Po okupaci v roce 1938 musel z převážně německé farnosti v Touškově odejít a stal se administrátorem v [[Manětín|Manětíně] až do roku 1945. Po té se stal farářem ve Starém Plzenci, kde v roce 1949 přečetl pastýřský list od kardinála Berana a za to ho komunistická StB zatkla a zavřela na tři roky do pracovního tábora v Jáchymově. Po propuštění v roce 1952 se stal administrátorem v Obříství a Chlumíně, kde působil až do své smrti v roce 1967. V roce 1940 se stává čestným konsistorním radou a 3.2.1948 ho papež Pius XII. Jmenuje papežským komořím a monsignorem. Mons. Josef Resl se také plně věnoval činnosti literární, která se projevila zejména v oboru historie a katechetiky. Vydal několik svazků zdařilých a pečlivě vypracovaných katechezí a spolupracoval i s někdejším měsíčníkem "Plzeňsko", vydávaným Narodopisným museem v Plzni a věnovaným národopisu západních Čech. Výraznými rysy jeho kněžské duše vždy byla vzácná lidumilnost a vřelé sociální cítění, jež hojně projevoval živými skutky praktické lásky k bližnímu a účinné dobročinnosti.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-Mons. Josef Resl (18.10.1885 – 3.3.1967 Obříství) byl český římskokatolický kněz, plzeňský vikář a později arcibiskupský vikář.
+[[monsignor|Mons.]] '''Josef Resl''' ([[18. říjen|18. října]] [[1885]] – [[3. březen|3. března]] [[1967]] [[Obříství]]) byl český [[římskokatolická církev|římskokatolický]] [[kněz]], plzeňský vikář a později arcibiskupský vikář
+== Život ==
-Na kněze byl vysvěcen dne 16.7.1911. Po vysvěcení byl kaplanem ve Starém Sedlišti, Vlašimi a v Praze Zbraslav. V roce 1914 se stal kaplanem v Městě Touškově na Plzni-severu. Za války v roce 1916 byl polním kurátem v aktivní službě. V roce 1919 po smrti touškovského faráře Josefa Köhlera v se stává v Městě Touškově farářem, kterým zůstane až do roku 1938. V roce 1933 se stává Plzeňským vikářem a později arcibiskupským notářem a vikářem.. Po okupaci v roce 1938 musel z převážně německé farnosti v Touškově odejít a stal se administrátorem v Manětíně až do roku 1945. Po té se stal farářem ve Starém Plzenci, kde v roce 1949 přečetl pastýřský list od kardinála Berana a za to ho komunistická StB zatkla a zavřela na tři roky do pracovního tábora v Jáchymově. Po propuštění v roce 1952 se stal administrátorem v Obříství a Chlumíně, kde působil až do své smrti v roce 1967. V roce 1940 se stává čestným konsistorním radou a 3.2.1948 ho papež Pius XII. Jmenuje papežským komořím a monsignorem. Mons. Josef Resl se také plně věnoval činnosti literární, která se projevila zejména v oboru historie a katechetiky. Vydal několik svazků zdařilých a pečlivě vypracovaných katechezí a spolupracoval i s někdejším měsíčníkem "Plzeňsko", vydávaným Narodopisným museem v Plzni a věnovaným národopisu západních Čech. Výraznými rysy jeho kněžské duše vždy byla vzácná lidumilnost a vřelé sociální cítění, jež hojně projevoval živými skutky praktické lásky k bližnímu a účinné dobročinnosti.
+Na [[kněz|kněze]] byl vysvěcen dne 16.7.1911. Po vysvěcení byl [[kaplan|kaplanem]] ve Starém Sedlišti, Vlašimi a v Praze Zbraslav. V roce 1914 se stal [[kaplan|kaplanem]] v [[Město Touškov|Městě Touškově]] na Plzni-severu. Za války v roce 1916 byl polním kurátem v aktivní službě. V roce 1919 po smrti touškovského [[farář|faráře]] Josefa Köhlera se stává v [[Město Touškov|Městě Touškově] farářem, kterým zůstane až do roku 1938. V roce 1933 se stává Plzeňským [[vikář|vikářem]] a později arcibiskupským notářem a vikářem. Po okupaci v roce 1938 musel z převážně německé farnosti v Touškově odejít a stal se administrátorem v [[Manětín|Manětíně] až do roku 1945. Po té se stal [[farář|farářem]] ve [[Starý Plzenec|Starém Plzenci]], kde v roce 1949 přečetl [[pastýřský list]] od kardinála Berana a za to ho komunistická [[StB]] zatkla a zavřela na tři roky do pracovního tábora v [[Jáchymov|Jáchymově]]. Po propuštění v roce 1952 se stal administrátorem v [[Obříství]] a [[Chlumín|Chlumíně]], kde působil až do své smrti v roce 1967. V roce 1940 se stává čestným konsistorním radou a 3.2.1948 ho papež [[Pius XII.]] Jmenuje papežským komořím a [[Monsignor|monsignorem]]. Mons. Josef Resl se také plně věnoval činnosti literární, která se projevila zejména v oboru [[historie]] a katechetiky. Vydal několik svazků zdařilých a pečlivě vypracovaných katechezí a spolupracoval i s někdejším měsíčníkem "Plzeňsko", vydávaným Narodopisným museem v [[Plzeň|Plzni]] a věnovaným národopisu západních Čech. Výraznými rysy jeho kněžské duše vždy byla vzácná lidumilnost a vřelé sociální cítění, jež hojně projevoval živými skutky praktické lásky k bližnímu a účinné dobročinnosti.