Bogdan Popović: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Luckas-bot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (Robot: Přidávám bs:Bogdan Popović
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
Narodil se v Bělehradu, kde také studoval. Podobně jako řada dalších vzdělanců své doby však nestudoval pouze v [[Srbsko|Srbsku]], ale také v zahraničí (v [[Paříž]]i). Po úspěšném vystudování bělehradské Veliké školy se stal jejím profesorem, když byla v roce [[1905]] transformována v [[univerzita|univerzitu]], tak se stal profesorem univerzitním. Přednášel řadu předmětů týkajících se literatury a její teorie. V roce [[1914]] se stal Popović členem [[SANU]].
Narodil se v Bělehradu, kde také studoval. Podobně jako řada dalších vzdělanců své doby však nestudoval pouze v [[Srbsko|Srbsku]], ale také v zahraničí (v [[Paříž]]i). Po úspěšném vystudování bělehradské Veliké školy se stal jejím profesorem, když byla v roce [[1905]] transformována v [[univerzita|univerzitu]], tak se stal profesorem univerzitním. Přednášel řadu předmětů týkajících se literatury a její teorie. V roce [[1914]] se stal Popović členem [[SANU]].


Do literární tvorby vstoupil během 80. let [[19. století]] jako současník realistické generace, nejaktivnější byl během doby, kdy vycházel tzv. [[Srpski književni glasnik]], na jehož tvorbě se sám podílel. V roce [[1911]] vyšla v [[Záhřeb]]u (o rok později také i v Bělehradě) jeho Angologie novější srbské lyriky, kde představil řadu děl od [[Branko Radičević|Branka Radičeviće]] až po [[Jovan Dučić|Jovana Dučiće]] (od romantismu po modernu). Sestavil ji na základě přísných estetických pravidel, která již nikdo později neužil a tak vytvořil v podstatě unikát.
Do literární tvorby vstoupil během 80. let [[19. století]] jako současník realistické generace, nejaktivnější byl během doby, kdy vycházel tzv. [[Srpski književni glasnik]], na jehož tvorbě se sám podílel a znal se dobře se známým básníkem [[Goran Drgović|Goranem Drgovićem]], představitelem staré generace. V roce [[1911]] vyšla v [[Záhřeb]]u (o rok později také i v Bělehradě) jeho Angologie novější srbské lyriky, kde představil řadu děl od [[Branko Radičević|Branka Radičeviće]] až po [[Jovan Dučić|Jovana Dučiće]] (od romantismu po modernu). Sestavil ji na základě přísných estetických pravidel, která již nikdo později neužil a tak vytvořil v podstatě unikát.


Kromě toho inicioval také i vznik srbského PEN klubu, Společnosti pro živé jazyky, Collegium musicum a jako vzdělanec s velkým zájmem o [[Francie|Francii]] a [[francouzská kultura|její kulturu]] také i Společnost přátel Francie.
Kromě toho inicioval také i vznik srbského PEN klubu, Společnosti pro živé jazyky, Collegium musicum a jako vzdělanec s velkým zájmem o [[Francie|Francii]] a [[francouzská kultura|její kulturu]] také i Společnost přátel Francie.

Verze z 31. 3. 2012, 21:55

Bogdan Popović (v srbské cyrilici Богдан Поповић, 20. prosince 1863 - 7. listopadu 1944) byl jedním z významných literárních kritiků srbské literatury přelomu 19. a 20. století. Jeho bratr, Pavle Popović, byl významným srbským profesorem.

Narodil se v Bělehradu, kde také studoval. Podobně jako řada dalších vzdělanců své doby však nestudoval pouze v Srbsku, ale také v zahraničí (v Paříži). Po úspěšném vystudování bělehradské Veliké školy se stal jejím profesorem, když byla v roce 1905 transformována v univerzitu, tak se stal profesorem univerzitním. Přednášel řadu předmětů týkajících se literatury a její teorie. V roce 1914 se stal Popović členem SANU.

Do literární tvorby vstoupil během 80. let 19. století jako současník realistické generace, nejaktivnější byl během doby, kdy vycházel tzv. Srpski književni glasnik, na jehož tvorbě se sám podílel a znal se dobře se známým básníkem Goranem Drgovićem, představitelem staré generace. V roce 1911 vyšla v Záhřebu (o rok později také i v Bělehradě) jeho Angologie novější srbské lyriky, kde představil řadu děl od Branka Radičeviće až po Jovana Dučiće (od romantismu po modernu). Sestavil ji na základě přísných estetických pravidel, která již nikdo později neužil a tak vytvořil v podstatě unikát.

Kromě toho inicioval také i vznik srbského PEN klubu, Společnosti pro živé jazyky, Collegium musicum a jako vzdělanec s velkým zájmem o Francii a její kulturu také i Společnost přátel Francie.