Ignát Wurm

Ignát Wurm (1900)

Pamětní deska Ignáta Wurma

Ignát Wurm (12. července 1825 Klobouky u Brna – 4. října 1911 Olomouc) byl moravský kněz, redaktor, etnograf a literární publicista. Od roku 1848 do konce života aktivně podporoval národní život na Moravě: agitoval proti účasti ve frankfurtských volbách (1848), vystoupil proti pronásledování vlasteneckých kněží (1852), pracoval pro zvelebení Velehradu a organizoval tam národní poutě (1860-63), zasedal v moravském a říšském sněmu (1861-91), podporoval lidovou tvorbu, pořádal národopisné slavnosti a řídil vlastivědné muzeum v Olomouci (od 80. let). Prosazoval slovanskou vzájemnost. Zastával řadu funkcí v církevních, vlasteneckých a svépomocných spolcích. Vydal sbírku lidových písní. Požíval velké úcty během života i po smrti.

Život

Studoval na gymnáziu v Kroměříži a později na teologické fakultě. Již jako student se účastnil národně buditelského hnutí v roce 1848, přispíval do Havlíčkových novin, agitoval proti účasti ve frankfurtském parlamentu. 25. července 1850 byl v Brně vysvěcen na kněze, ale kvůli předchozím politickým aktivitám byl za trest umístěn jako kaplan v Mutěnicích a později v Dědicích u Vyškova. V roce 1852 vystoupil proti pronásledování národních kněží, které díky tomu přestalo.

Roku 1859 se stal správcem ústavu pro zanedbanou mládež v Brně. Tam také literárně tvořil a do roku 1865 redigoval kalendář Morava.

Počátkem 60. let se zapojil do zvelebení Velehradu. Roku 1861 spoluorganizoval pouť k Metodějovu hrobu a založil Matici velehradskou. Účastnil se i pořádání oslav tisícího výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu (1863) a archeologických vykopávek, které měly osvětlit počátky křesťanství na Moravě.

Od roku 1866 zastával funkci vikáře olomoucké katedrály a sekretáře kapituly. Zasadil se o jazykovou rovnoprávnost v konsistoři.

Byl i politicky aktivní. Roku 1860 byl vyslán brněnským kněžstvem na jednání do Vídně s biskupem Strossmayerem ohledně připravované ústavy. O setkání s ním později napsal vzpomínky. Roku 1861 byl zvolen poslancem moravského sněmu a říšské rady za přerovsko. Spolu s hrabětem Belcredim a Aloisem Pražákem založil státoprávní stranu, usiloval o těsné spojení Moravy s Čechami. Ve sněmech zasedal do roku 1891. Další kandidatury se vzdal, protože premiér Eduard Taaffe, jehož podporoval, přestal mít podle jeho názoru porozumění pro české národní zájmy.

Od 80. let, a zejména po odchodu z politiky se věnoval entografii. Roku 1885 uspořádal první výstavu lidových výšivek, po nichž následovaly národopisné výstavy v Němčicích a Ořechově. Společně s Janem Havelkou založil Vlastenecké muzeum (dnes Vlastivědné muzeum v Olomouci) a stal se jeho aktivním předsedou. Shromážděné předměty se využily i během národopisné výstavy v Praze roku 1895. Přátelil se také se skladatelem Pavlem Křížkovským a řídil hudbu v katedrále.

V 90. letech vážně onemocněl z důvodu otravy po píchnutí perem, v důsledku čehož mu museli amputovat pravou ruku. S nemocí se ale vyrovnal a 80. narozeniny roku 1905 oslavil v plné síle.

27. května 1900 promluvil v Praze na přednášce o Moravě, organizované Moravsko-slezskou besedou. Vystoupil tam jako náhradník za nemocného Františka Bartoše. Uvedl, že pro moravský lid je charakteristická zbožnost, láska k přírodě a společenský život. K nejvýznamnějším projevům lidové tvorby pak patří lidová píseň a ornamentika. Připomněl posměšné poznámky, kterých se mu dostalo, když sbíral lidové výšivky (říkali mu např. „handrák“, sběratel starých hadrů), ale také, jakou popularitu si v pozdější době tyto artefakty získaly i ve vládnoucích kruzích. Nakonec vyzval k uchování národní individuality citátem německého publicisty Görrese: „Nebuďte jako blbé olovo, které se do každé formy vtlačiti dá“, za což byl odměněn bouřlivým potleskem.

Snažil se o zlidovění církve. Jeho vlastenecká činnost ale narazila v 90. letech na nelibost arcibiskupa Kohna, který zakázal kněžím promlouvat na veřejných shromážděních. Wurm se nátlaku podřídil, aby neohrozil jím řízené muzeum. Za arcibiskupa Fürstenberka, Kohnova předchůdce, míval působivé projevy na sokolských, dělnických i selských besedách. Oponoval i tehdejším zamítavým názorům na sociální demokracii a tvrdil, že dělnictvo nelze vylučovat z národa.

Zastával se slovanské vzájemnosti, doporučoval orientovat se na východní Slovanstvo. Litoval, že uherští Slováci nepřijali společný jazyk s Čechy. Nabádal k výuce ruštiny a tvrdil, že rozpory mezi slovanskými národy jsou zčásti vyvolané jejich odpůrci, zčásti důsledkem vlastní krátkozrakosti.

Počátkem roku 1911 onemocněl a po dlouhé nemoci téhož roku zemřel. Je pochován na Ústředním hřbitově v Olomouci-Neředíně.

Wurm byl respektovaný a oceňovaný pro své vlastenectví, které spojil s kněžským povoláním. Současníci uznávali jeho buditelské úsilí, prosazování politických zájmů česky mluvícího obyvatelstva Moravy na politické scéně, národopisnou činnost v olomouckém muzeu i propagaci moravského folklóru. Byl mimořádně aktivní v mnoha oblastech. Nekrolog vyjmenoval tyto jeho tituly: dómský vikář, skutečný arcibuskupský rada a konsistorní assesor v Olomouci, čestný assesor biskupa ďakovanského, konsistorní rada diecése bosensko-srěmské, čestný rada řecko-katolické konsistoře ve Lvově, nositel zlatého záslužného kříže s korunou, kněz jubilant, bývalý říšský a zemský poslanec, zakladatel a první předseda Občanské záložny v Olomouci, spoluzakladatel a předseda Vlasteneckého muzea v Olomouci, zakladatel záložen v Přerově, Kojetíně, Tovačově, Křelově, Slatinicích atd., čestný občan Tovačova, Kojetína, Klobouk u Brna i jiných obcí, zakládající člen národopisné společnosti česko-slovanské aj. Sté výročí jeho narození bylo roku 1925 hojně vzpomínáno.

Příbuzenstvo

Starší bratr Josef Wurm byl politik, veřejně činný již od roku 1848. Synovec Josef Svatopluk Wurm-Čejkovský byl známý jako novinář, mimo jiné první moravský dopisovatel Národních listů.

Reference

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ignát Wurm na Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ignát Wurm